Na snídani jsem se seznámila s Alanem, což je hodně dobrý kamarád Nathana a Kirka, tráví s ním více času než s námi a já se ani nedivím.
Ne že by s námi nebyla zábava, ale pro tohohle kluka je zábava synonymum.Je to clobwk, který je strašný vtipálek a nedokáže si zapamatovat nikoho jméno.
Řekl mi Fiono, Fay, Felicie…
Ale vlastně já jsme na tom ještě dobře. U mě aspoň zná první písmeno a je v podstatě blízko, ale Sarah říká Mabel, nebo Ruby, což je úplně mimo.A po dlouhé době jsem zaregistrovala dívky, které s námi na poslední pokus zvládly zkoušky – Dani a Kira.
Sotva se na mě podívaly.„Měli bychom si připít,“ navrhla jsem a koukala na nedotknutou snídani- míchaná vajíčka se zeleninovou oblohou.
„Na šance, které jsme v životě propásli.“
Zvednu džus a ostatní se na mě zvláštně podívají.
„Jak to myslíš?“ zeptá se Alan, který si k nám přinesl židli.
Odpověď mi trvala trochu déle, protože jsem se zamyslela, odkud mi je Alan tak povědomý.
Možná chodí na stejnou školu a já ho potkala na chodbách.
Byl silnější a menší postavy a měl na tvářích dost velké akné.
Nebyl pro mě nijak přitažlivý, ale měl něco, co si zamiluje každý a to nakažlivý humor, osobnost a charisma, navíc jeho zdravá sebejistota byla obdivuhodná.„Ty 4 roky, co tu budeme zmeškáme tolik věcí, tolik šancí a příležitostí...“
„Ne nezmeškáte, tohle se vám vše smaže a všechny vzpomínky na vaše 4 roky ve vašem normálním světě budete mít akorát trochu v mlze,“ vysvětlí Alexander, který zrovna procházel.
Ostatní si povzdychly a přiťukli si se mnou džusem.
Mám takový pocit, že jsem všem zkazila náladu.
Ale to je jedno.
Na zdraví!Džus jsem měla ve vzduchu trochu déle a Rif procházející kolem mě si se mnou taky ťukl.
Upřímně jsem se na něj usmála.
Ani nevím, proč se mi potom tak zlepšila nálada.Sledovala jsem jeho postavu, kam si sedá a zjistila, že byl u stolu téměř sám.
Možná byl prostě introvert, nebo rád jí sám, a nebo dalších milión důvodů mě napadaly…
Nechtěla jsem si připustit, že třeba nemá přátele a že by bylo ode mě hezké, kdybych si k němu sedla. Neměla jsem na to odvahu, což bych měla mít, na tak banální věc.Najednou se moje nálada zase dostala na bod mrazu a duše spadla do pekla. Ani zářivý úsměv, který patřil jenom mě od Lachtana mě nerozveselil, ani skvělý smysl pro humor Alana, prostě nic.
Celý den jsem se těšila na uklízení, a když jsem se ho dočkala, měla jsem větší radost než obvykle.
Jediné, co mě v tu chvíli štvalo, byly příšerné zvuky mého žaludku, nějak jsem celý den neměla chuť k jídlu.
A to byly k obědu takové dobroty – Řepové špagety s bazalkovým dipem- a dokonce i dezert, který jsem bez rozmyšlení ihned nabídla Rifovi.
Tak nějak automaticky.A taky jsem díky tomuhle získala několik zvláštních pohledů od mých společníků u stolu.
No a co.
Ale mě to za to stálo, za jeho milá slova.V následujících dnech vyjde další díl ❤
Mějte krásný den!