Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#16

Louis:

Uslyšel jsem, jak se otevřeli dveře od pokoje Fizzy. Vstal jsem a šel jsem se podívat, jestli to je ona, nebo jestli jí tam mamka nešla dát věci. Radši jsem zaklepal. Nikdo se neozvala, tak jsem vešel. Viděl jsem Fizzy ležet na posteli se zabořenou hlavou v polštáři. Nevěděl jsem co se stalo. Jestli ji ublížil, nebo jestli je z toho tak mimo. Sedl jsem si k ní na postel a pohladil jí po vlasech. *„Tak co?" zeptal jsem se zvědavě. Fizzy se zvedla a vypadala jak zhulená. Pořád se usmívala. Musel jsem se začít smát. *„Čemu se směješ?" zďuchla do mě ale pořád se usmívala. *„Takže to dopadlo dobře, jak podle tvého výrazu soudím." *„Ani nevíš jak dobře." pojď posaď se. Poklepala na místo vedle ní. Ona se opřela o stěnu za postelí a nohy si natáhla. Já udělal to samý.

Vyprávěla mi to do detailů. To jsem vážně nemusel vědět. Bože, moje sestra a nejlepší kamarád se líbali! Ta představa je... Směšná. *„Ty jsi do něj asi velkej blázen co?" jen přikývla. *„Mám motýlky v břiše, jen když ho vidím, nebo na něj myslím." *„Aspoň vidíš, jak se cítím s Harrym. Je to úplně to samý." chytla mě za ruku. Mě se v tu chvíli chtělo brečet. On přijede a zase odjede, a pak ho už nikdy nemusím vidět. *„Louisi, to bude dobrý." objal jsem jí, ale pak nás něco vyrušilo. Byl to řev, teda ne úplně řev, ale spíš zvýšení hlasu. Rychle jsme seběhli dolů za mamkou. Mamka seděla v křesle a byla dost naštvaná. *„Mami? Co se děje?" Mamka:*„L-Lottie nechce přijít domů. Prej že chce být s tím debilním Thomasem." *„C-cože! A kde je?!" Mamka:*„Nevím Louisi..." naštvaně jsem vstal a šel se obléci do bundy a bot. Vzal jsem si do kapsy mobil a chystal se odejít. Mamka:*„Kam jdeš?" *„Jdu jí najít. Fizzy ty tady zůstaň a o všechno se postarej." Fizzy:*„Dobře." přikývla a objala mamku. Naštvaně jsem praštil dveřmi. Přišlo mi několik smsek od Harryho. Radši jsem mu zavolal, aby věděl o co jde. *„Louis? Co se děje?" vzal to okamžitě. *„Lottie se nechce vrátit domů. Je někde s tím zasraným Thomasem!" *„A kde jsi ty?!" *„Šel jsem ji hledat." *„Tak na sebe dávej pozor a buď hlavně v klidu!" *„Neboj se Harry. Miluju tě." *„Ja tebe taky. Ahoj." tipl jsem to a pokračoval dál v hledání. Kolikrát za den jsem si řekl s Harrym miluju tě? Asi hodně krát, ale pomáhá nám to, takže není co řešit.

Prošel jsem všechny ulice, ale prostě nic. Pak jsem si vzpomněl, že se ta jejich partička schází v parku. Sakra, proč mě to nenapadlo hned?! Zrychlil jsem krok abych tam byl co nejdřív.

Konečně jsem tam došel. Koukal jsem se kolem, ale nikdo nikde. Zašel jsem za křoví, kde by měla být ještě jedna lavička. Když jsem křoví obešel, viděl jsem tam Lottie s Thomasem. Naštěstí tam byli jen oni, takže jsem měl výhodu. Protože jsem byl o dva roky starší a mohutnější. On byl jen takové třináctileté párátko. Nechápu co je to za dobu! 13 letý haranti si hrajou na dospělí. Je mi 15 a mám rozum na 20. Vždycky jsem byl jiný a jsem za to rád. *„Lottie!!" přišel jsem k ní a odtrhl ji za ruku od toho hajzla! *„Dělej pojď domů!" *„Ne Louisi! Nikam nejdu! Chci tady být s Thomasem!" *„Ne, ty půjdeš domů! Uvědomuješ si kolik ti je? Teda vám!" Thomas:*„Hele, nech jí bejt! Když chce bejt tady tak jí tady nech!" *„Zmlkni! Je to moje sestra! Pojď!" vzal jsem jí pevně za zápěstí a táhl ji pryč! *„Nech mě bejt!" řvala a mlátili mě druhou rukou. Dělala strašnou hysterku! *„Lottie uklidni se." měl jsem oproti ní sílu, takže to šlo lehce.

Konečně jsme došli domů. Odemkl jsem a strčil jí do dveří. Sundala si boty a vyběhla po schodech k sobě nahoru. Nepozdravila, prostě nic. Mamka:*„Kde byla?" *„V parku." řekl jsem konečně klidně a sedl si do křesla naproti mamce. Mamka:*„Fizzy, běž spát, ať zítra vstaneš." pohladila jí po tváři a Fizzy odešla. Bylo na ní vidět, že je unavená. *„Mami, tohle si nemůže Lottie dovolovat..." *„Ja vím Loui... Něco mě napadlo..." *„Povídej. Jestli jí to pomůže..." *„Napadlo mě, poslat ji na internát pro dívky. Je to v Londýně." *„To je dobrý nápad, ale máme na to?" *„Peníze máme Louisi. Jen jak jí tam dostat..." *„Nechceš si s ní zítra o tom promluvit?" *„Ne, já jí to oznámim. Jsem rozhodnutá. Ne že bych jí neměla ráda, ale všem se uleví od těch problémů..." *„To ano.. Půjdu si taky lehnout." *„Dobře, dobrou." *„Dobrou mami." zašel jsem k sobě do pokoje a zavolal Harrymu, že jsem Lottie našel a jsem v pořádku. Pak jsem usnul.