Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#41

Louis:

*„Tak děkuju a nashledanou!" *„Nashle." vzal jsem si do ruky kufr a vyšel ze dveří. Narazil jsem do něčeho tvrdého, ale hýbalo se to. *„Au." syknul jsem potichu. *„Jsi v pořádku Louisi?" kývl jsem a podíval se na tu dotyčnou osobu. Jasně Nick. Vždyť ředitel říkal, že na mě bude čekat. To jsem nemohl dávat větší pozor?! Vždyť jsem na něm namáčklej a jemu se to očividně líbí. *„Tak to je dobře." odtáhl jsem se od něj a zamračil se. *„Dovedeš mě do mého pokoje?" *„Jo, pojď. Ukaž číslo..." *„Tady..." *„Jo, pokoj 234! To najdem hned." vedl mě k výtahu. Zmáčkl 3. patro a už jsme jeli. Ve výtahu nikdo nebyl. Bylo ticho. Vůbec jsme se nebavili. Najednou mi zapípal telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy. Psal mi Harry. *„Tak co? Už jsi ubytovanej?" musel jsem mu odepsat, jinak by nedal pokoj. *„Ne, teď mě jeden kluk vede do mého pokoje." odpověď přišla hned. *„Kluk?" uchechtl jsem se. Nick se na mě se zvědavým úsměvem podíval. Sklopil jsem hlavu zpátky k mobilu. *„Jo kluk, nějakej problém? :D" *„Ne..." *„Napíšu, až se ubytuju." *„Dobře."

Konečně se výtah zastavil. Nechal jsem Nicka projít jako první, pak jsem ho hned následoval. Moje dveře od pokoje byli na konci chodby a okolo jiné pokoje skoro nebyli. Bylo to divné, ale aspoň tady bude klid. *„Tak tady to je tvůj pokoj." *„Díky." *„Nemáš zač." vešel jsem do dveří a zavřel je za sebou. Nechápu proč, ale Nick tam ještě chvilku stál. Viděl jsem stín jeho nohou v mezírce pod dveřma. Nevšímal jsem si toho a šel si vybalit. Pokoj byl malý a útulný. V rohu byla velká postel, naproti stůl a na jedné straně skříň. Přešel jsem rovnou ke skříni. Otevřel jsem si kufr a postupně vydával oblečení. Po chvilce mi tam zbyla už jen hygiena, tak jsem zamířil do dveří, které byly vedle skříně. Vešel jsem do malé místnosti se záchodem, umyvadlem a rohovým sprchovým koutem. Bylo to malé ale útulné. Srovnal jsem si mýdlo a šampon do sprchy a kartáček s pastou, hřeben atd... Dal do malé skříňky se zrcadlem. Byl jsem už vybavenej a neměl co dělat. Už se blíží k večeru, tak se asi půjdu umejt a ještě se kouknu na notebook a tak.

Harry:

Aha no. Jasně Nick má novou práci a myslí si, že se k němu kvůli tomu vrátím?! Tak to je dost naivní. Teď je na prvním místě Louis. A já se k němu chci dostat. Vím, Louis se cítí ublíženě a taky má proč. Chci se k němu přes tu barikádu dostat a to co nejrychleji, než se něco pokazí!

Půjdu si dát sprchu na uklidnění. Už je stejně skoro večer. Ale mohl bych pozvat ještě na chvilku Liama a jeho přítelkyni Sophii ne? Ano, Liam má nádhernou přítelkyni. Nakonec, jak si myslel gay není... Teda je nejspíš bisexuál, ale je teď šťastný a já mu to přeju. Já se na školu už vykašlal a to jen díky Nickovi. Teď pracuju v menší pekárně. Jsou tam milý lidé, takže jsem spokojený, ale chtěl bych zase do školy. Mamka ale řekla, že mi na školu přispívat nebude, takže se vrátit nemůžu. Ale zajímavý je, že na všechno ostatní mi prý přispěje... Tak já v ní už nevyznám. To je fuk. Svlékl jsem ze sebe všechno oblečení a vlezl si do sprchy. Pustil jsem na sebe teplou vodu a užíval si to, jak na mě padají kapky vody. Vždycky jsem se tím dokázal odreagovat.

Vylezl jsem pěkně čistý a osvěžený. Zalezl jsem si do postele, zavřel oči a pokusil se usnout.

Louis:

Vlezl jsem si do postele, zavolal si s mamkou, Fizzy a Zaynem. Zayn mi přišel divnej... Jakoby mi chtěl něco říct. Ale ne něco dobrého. Nevím, to je fuk, snad to z něj zítra dostanu. Lehl jsem si na bok a usnul.