Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#43

Louis:

Bylo to divný, ale na všechny moje hodiny chodila i Eleanor. Pořád se chtěla vybavovat, ale já se chci hlavně soustředit na učení. Stačí že mě po téhle hodině, při obědě bude vyzvídat jak u policie.

Zazvonilo a já se chtěl nějak nenápadně vypařit, ale nevyšlo mi to. *„Počkej na mě Loui!" prokroutil jsem očima a zastavil se. Proč mě všichni tady přijdou tak otravný? Stejně jako ten Nick. Už se docela těším až si popovídám s někým normálním. Neříkal Harry, že dneska přijde? Pak mu napíšu. Stoupli jsme si do řady na jídlo. Dal jsem si hranolky se sýrem a k tomu zeleninový salát. El si dala něco zdravého a hlavně dietního. Nechápu proč se tak udržuje. *„Tak mi o sobě něco řekni Louisi!" usmála se a strčila do pusy sousto. *„Co bych měl říkat? Přistěhoval jsem se z Doncastru. Mám dvě sestry, které jsou dvojčata a je jim 16. Táta od nás zdrhnul a mamka teď má nějakého přítele. Toť vše." *„A ty někoho máš? Která je ta šťastná?" tak to jsem nechtěl. Co když mě bude odsuzovat jako Lottie a vykecá to po celý škole? *„No... Já... Víš... Nejsem tak trochu na holky..." řekl jsem trochu tlumeně. Tvářila se úplně normálně. *„Aha tak to jo... A teda máš někoho?" pořád se usmívala. Byl jsem rád, že nevyšiluje. Možná jsem o ní měl blbý mínění. Asi bude fajn. *„Jo... Tak teď mi řekni něco ty." usmál jsem se. *„No tak já jsem jedináček. Táta je majitel velké firmy a mamka pracuje jako kosmetička, ale spíš to má jako koníček. A nejsem zadaná a vztah zatím nehledám." *„Aha a proč? Vždyť to je přece hezký, když se máš ke komu přitulit, políbit ho a říct mu že ho miluješ." *„Ty jsi asi hodně zamilovaný co?" *„Co? No... Je to těžký." *„Vždyť už jsme skončili a jestli nespěcháš, můžeme si o tom popovídat." *„No já nevím..." *„Loui, já nejsem taková, že když mi něco řekneš hned to vykecám. A ani nemám komu... Můžeš mi věřit." *„Dobře no... Tak nechceš jít pak semnou na pokoj?" *„Dobře."

Harry:

Ještě hodinu a mám padla. Ještě že tak. Už se těším za Louisem. Teda jestli budu moc přijet. Stál jsem otočený k pultu zády, takže jsem nevěděl, že zrovna někdo vkročil. Ta osoba zakašlala a já se otočil. *„Bože Li! Ty si mě vystrašil! Ahoj Sophie!" usmál jsem se. *„Sorry bro, nechtěl jsem." Sophie:*„Ahoj Harry." *„Dáte si něco vy dvě hrdličky." zasmál jsem se, když jsem uviděl, jak se ti dva na sebe koukaj. *„Jo, když tak dvě koblihy a čaje. Nedáš si s námi?" *„Jen si k vám sednu. Nemám nějak chuť." *„Dobře no." šli si sednout a já jim to přichystal.

*„Tak tady to máte." Sophie:*„Děkujeme." sedl jsem si k nim. *„Tak co jak se máš Harry?" *„Jo fajn..." Sophie:*„Nene, vidíme to na tobě co jsme přišli Harry!" *„Všechno je v pohodě." Nadine:*„Proč jim to neřekneš Harry?" panebože oni se na mě snad domluvili ne?! Nadine si k nám přišla sednout. *„Jo, o tom že přijel Louis a nechce se na mě vázat?" *„Ale to je úžasný Harry.. Teda že přijel..." Sophie:*„A ty se mu divíš?" *„Právě že ne! Nechci to řešit. Stejně až budu mít padla tak za ním přijedu." *„A nechceš mu něco koupit?" *„Taky jsem nad tím přemýšlel." Nadine:*„A na co si přišel?" *„Napadli mě růže, ale jestli to není moc... Moc ženský.." Sophie:*„Bože Harry! Určitě mu to udělá radost! Zkus to." *„Dobře no..."