Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#4

Harry:
*„Mě se nikam nechce Loui. Nejradši bych tu byl s tebou, měl tě při sobě a nechtěl tě nikdy pustit. Nevím jak to bez tebe přežiju. Louis, tak moc tě miluju. Asi jsem ti to neměl říkat takhle před odjezdem, ale musel jsem. Nemohl jsem to v sobě držet dál." podíval jsem se mu do očí. Ten pocit byl vážně hroznej. Nechtěl jsem ho opustit. Co když mě v New Yorku nebudou brát takového jaký jsem?

Louis:

*„Harry, taky tě miluju. Nevím jak to zvládnu, kor když víš jaká jsem citlivka. To že si budeme volat přes skype, prostě to nebude takový." objal jsem ho. Harry si mě k sobě ještě víc přitiskl. Seděli jsme tam takhle asi 15 minut. Harry mě pak pustil a podíval se na mobil. *„Louis? Už bych měl jít." *„Ne, prosím." *„Musím. Pojď vstávej." vůbec se mi nechtělo. Harry vyskočil na nohy jako první a pomohl mi vstát.

Byli jsme už před naším barákem. Harry mě objal, políbil a pohladil po tváři. *„Sbohem má lásko." koukl se mi z hluboka do očí. *„Sbohem Harry. Miluju tě." *„To já tebe taky." odešel. Zbytek dne jsem ho neviděl. Ani nenapsal, nezavolal a nebral mi moje telefony. Sice jich moc nebylo, protože bych si asi ublížil. Zase jsem ležel v posteli a koukal se do okna na barák, kde už zítra Harry nebude bydlet. Už ho tam nebudu potkávat.

*„Louis! Zlato! Vstavej a pojď se najíst." *„Nemám hlad mami." *„Musíš se najíst!" *„Kdyžtak potom." *„Dobře no..." kouknul jsem se na mobil. Bylo 18:55. Asi jsem usnul no... Žádná zpráva ani hovor od Harryho. Prostě nic. Vstal jsem, vlezl si do sprchy a myslel na to jak to udělat, abych byl s Harrym co nejvíc. Byl jsem tam asi hodně dlouho, protože mě někdo zaklepal na dveře. *„Louisi! Vypadni, potřebuju se taky umejt." zařvala na mě Lottie. Panebože jak je otravná. Fizzy takováhle není. Je to divný jak jsou rozdílné! *„Vždyť už jdu." zaklapl jsem vodu, obmotal si ručník kolem pasu a vyšel ze dveří. *„To je dost!" *„Ježíši přestaň se takhle chovat! Jseš čím dál tím horší! Je ti tady 13 a chováš se jakoby si byla dospělá a všem rozkazovala!" byl jsem na ni asi až moc hnusnej. Jen protočila očima a zašla do koupelny. Stál jsem ještě chvilku na místě a koukal se na zavřené dveře. Najednou jsem uslyšel kroky. *„Louis? Co se stalo?!" *„Ale nic, jen zas Lottie!" *„Lousi, už několikrát jsem ti řekla ať si toho jejího chování nevšímáš. Je v pubertě, pochop to." *„Mami, ale já taky a nechávám se takhke! Jsem o hodně rozumnější než ona!" *„Já to vím a jsem za to hodně ráda." *„Ale já se na to dál nemůžu dívat. Ubližuje jak tobě tak mě a Fizzy!" *„Neřeš to. Ono se to srovná. Teď se běž obléknout a najíst." *„Dobře." šel jsem na sebe hodit tepláky a tričko. Sešel jsem dolů po schodech, zasedl ke stolu a mamka mi přinesla jídlo.

Harry:
*„Harry? Nemáš hlad?" *„Ne mami." křiknul jsem na ni z pokoje. *„Jo jasně a pak budeš o půlnoci šmejdit, že máš hlad ne?! Pojď se najíst!" protočil jsem očima a zvednul se. Sešel jsem dolů a sedl si ke stolu. *„Děkuju." *„Nemáš zač. Dobrou chuť." *„Dobrou chuť." *„Tak co Louis?" *„Co by?" *„No, užili jste si poslední den?" *„Mami, nepřipomínej mi to!" *„Promiň no, jen se strašně těším. Bude to změna, ale vím že to pro tebe bude těžký." *„Hm... A jo! Užili jsme si to..." vstal jsema šel zase do pokoje. Rozhodl jsem zavolat Louisovi přes skype, abych si začal zvykat, že to už jinak nepůjde.