Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#52

Louis:

*„Co se děje pane doktore?" čekal jsem jen to nejhorší a měl jsem slzy na krajíčku. *„Nevím jak je to možné, ale.... Ale jste ve 3. měsíci těhotenství!" v místnosti nastalo ticho. Nikdo ani nedutal. Ani jsem si nevšiml a po tváři mi začaly stékat slzy. *„C-Cože?" vykoktal ze sebe Harry a zmáčkl mi ruku ještě víc. Doktor mi začal opatrně stírat gel. *„Ano... Váš přítel je těhotný a jak předpokládám, otec budete vy, pane Stylesi..." *„Vždyť nám je teprve osmnáct!" *„Je mi líto, ale dítě už není možné vzít..." *„H-harry?! Ty ho nechceš?" koukl jsem se na něj. Harry ke mně po chvíli vzhlédl. *„Samozřejmě že chci zlatíčko... Jen mi záleží na tobě... Je to dost neobvyklé..." *„Ano pane Tomlinsone... Koukám že tady..." koukl se na mě a já zakroutil hlavou. Určitě četl z papírů co se mi dělo v minulosti. Nechtěl jsem aby to Harry věděl. *„Co tam má, pane doktore?" *„Nic se neděje Harry... Doktor se asi jen překoukl." Harry naštvaně vstal a vytrhl doktorovi papíry z ruky a začal je studovat. Sakra!

*„H-harry..." *„Louisi?! Děláš si ze mě srandu?! Proč o tom nevim?!" *„H-harry.. To bylo jak si odjel, tak jsem to prostě nezvládl..." svěsil jsem nohy z lehátka a podíval se do země. *„Prosím, tohle si běžte vyřešit jinám... Mám tady další pacienty." *„Už jdeme pane doktore... Harry, vrať ty papíry a pojď..." Harry se na mě pořád mračil, až to bylo vážně dost nepříjemné. Rozloučili jsme se a šli jsme si ještě sednou do občerstvení. Harry byl zamlklý. Objednali jsme si čaj. *„Řekni mi co ti bylo..." koukl se na mě zoufale a provinile. *„Nic vážného..." *„Sakra Louisi nelži mi!" *„Jen jsem byl párkrát v nemocnici, protože jsem neměl dost živin v těle.. Nic víc..." *„Bylo to kvůli mě?" *„Harry... Nebudem to řešit! Teď jsem tady já, ty a náš malý prcek..." usmál jsem se na něj a položil mu svojí ruku na tu jeho. *„Loui... Řekni mi to..." *„Achjo Harry... Jo bylo to kvůli tobě... Stačí?!" *„Já jsem takovej debil!" položil hlavu na naše spojené ruce. *„Ne nejsi Harry..." *„Co když to teď ublíží našemu prckovi... Pak za to budu moc já... A nebo horší... Co když to ublíží tobě?!" koukl na mě se slzami v očích. *„Shh... To neříkej... Nic takového se nestane ani mě ani jemu." *„Proč si mi to neřekl? Spravil bych to..." *„To jsem právě nechtěl. 1.Byl bys semnou jen ze soucitu a za 2.Jsi byl šťastný...." *„Si jen myslíš..." náš rozhovor přerušil můj zvonící telefon. *„Ano mami?" *„Kde jste zlatíčko?!" *„Už jedeme, jen jsme museli něco zařídit." *„Aha. Tak honem, už se na vás těšíme a hlavně Fizzy, ta je tady úplně nervní." *„Jo dělej brácha!" ozvalo se z dálky. Jen jsem se uchechtl. *„Budem tam co nevidět, ahoj." *„Ahoj." položil jsem to. Ale teď nám ještě zbývalo vyřešit, jestli to řekneme, nebo ne...

*„Harry?" řekl jsem potichu, aby nás řidič v taxíku neslyšel. *„Hm..?" usmál se na mě. *„Řekneme jim to?" *„Louisi... Já nevím... Jestli ty tvoje nevolnosti budou pokračovat, mamka si toho všimne." *„Jo to asi jo, ale tak já ještě uvidím..." *„Je to na tobě zlatíčko." políbil mě na tvář a vzal si mě do objetí.

*******

*„Mami, už jsme tady?!" položili jsme si kufry ke dveřím. Mamka:*„Bože Loui! Konečně!" přiběhla ke mně a skočila mi kolem krku. Zabořil jsem ji hlavu do vlasů. *„Stýskalo se mi mami..." Mamka:*„To nám taky... Běž za Fizzy, ta bude skákat 3 metry do vzduchu." zasmála se a políbila mě do vlasů. Mamka:*„Já se zatím přivítám s Harrym."" *„Dobře..." vzul jsem si boty a šel jsem opatrně po schodech, protože se mě zase nějak motala hlava.