Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#1

Harry:

Už jsem byl po obědě. Rozhodl jsem se opět zajít k mému nejlepšímu kamarádovi Louisovi. Známe de už od malička. Jsme od sebe jen pár měsíců. Teď nám už je oboum patnáct... Vždycky jsem se těšil k němu na návštěvu, ale tentokrát to bylo naopak.

*„Dobrý den, může Louis ven?" *„Samozřejmě, já ho zavolám." *„Děkuju." sedl jsem si na lavičku u dveří a čekal než Louis přijde.

Louis:

*„Loui! Zlato! Je tady Harry!" křičela na mě mamka ze zdola. *„Jojo, hned jdu." Ach Harry, vždycky jsem rád když přijde. Známe se od malička. Je to můj nejlepší kamarád, ale mám teď takový divný pocity... Jakobych k němu cítil něco víc než ke kamarádovi. To je jedno, nebudu to teď řešit. Hodil jsem na sebe bílé tričko a černé úzké kalhoty. Nazul botasky a vyšel ven.

Harry:

Konečně se dveře otevřeli a vyšel Louis. Neskutečně mu to slušelo. Byl tak no... Sexy! Ale co to říkám? Tyhle pocity už mám už dýl. Když jsem bez něj, cítím se špatně a smutně. Ale když ho vidím, projede mnou zvláštní pocit. *„Ahoj Harry." přisedl si ke mně. *„Ahoj Loui." řekl jsem smutně. *„Co se děje?" *„Mám strašně blbou zprávu." *„Cože? Jakou?" *„No... Pozítří se budeme stehovat..." jen tak tak jsem udržel slzy. Nechtěl jsem, aby mě Louis viděl brečet. *„C-cože? Harry, to ne... Prosím!" padl mi do objetí a rozbrečel se. *„Ja vim Loui... Taky nechci, ale co mám dělat?" pevně jsem ho stiskl. *„Nechci aby si odjel... Prosím, neopouštěj mě..." zašeptal mi do ucha. Projel mnou zase ten pocit. Měl jsem chuť ho políbit, ale co když bude reagovat negativně a všechno se zkazí. *„Ach Louisi... Pro mě to není o moc lehčí. Pojď půjdeme se projít." postavili jsme se a šli k jezeru, o kterém skoro nikdo neví. Možná vůbec nikdo, protože jsme tam nikoho ještě nikdy nepotkali. Přišli jsme tam a posadili se ke kraji jezera. Jen jsme tak seděli a koukali do vody. Nic jsme neříkali. Louis měl pořád v očích slzy. Otočil jsem se k němu a čekal až se otočí i on na mě. Po chvilce se tak stalo. *„Budeme si psát. Můžeš za mnou klidně i přijet." *„Ani ještě nevím kam se stěhujete... " *„Až do New Yorku..." *„Cože?! Harry...." *„Máme na sebe čísla Louisi. A skype." *„To ale není ono." řekl skoro neslyšně. Přetočil jsem se celým tělem k němu a vzal mu tvář do rukou. *„Louisi, nikdy na tebe nezapomenu. Budu na tebe myslet pořád. Když to půjde přijedu. Jen ti chci něco říct... Doufám, že to co teď udělám ti nijak neublíží." nechápavě na mě koukal. Přiblížil jsem se k němu a políbil ho na rty. Čekal jsem na jeho reakci. Ne odtáhl se. Rozhodl jsem se pokročit dál. Začal jsem ho líbat. Louis s mým překvapením spolupracoval. Bože, tenhle moment chci prožívat dál a dál. Polibek byl neskutečně dlouhý a krásný. Na kousek jsem se odtáhl. *„Nikdy nezapomenu."