Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#38

5.1.-Den odletu do New Yorku
Louis:
Mamka:*„Tak honem Loui, nebo to nestihnem!" *„Vždyť už jdu!" křikl jsem na mamku z pokoje. Vzal jsem si do ruky držadlo od kufru a už jsem pádil dolů, kde už na mě všichni čekali. Fizzy, Niall, mamka, Lottie a Zayn. Mamka pak Lottie odveze zase do zpátky do školy, takže budou mít klid.
Mamka:*„Tak můžem?" zeptala se nás mamka, když jsme seděli všichni namáčknutí v autě. Všichni přikývli, ale mě se najednou nikam nechtělo. Nechtěl jsem opustit Fizzy. Všichni mě budou chybět, ale hlavně ona s mamkou. Celou cestu jsem se na ní s údivem koukal. Strašně rychle vyrostla. Vždycky to byla moje malá sestřička, a teď tady sedí se svým přítelem. Fizzy:*„Co na mě tak koukáš Loui?" uchechtla se. *„Cože? To je jedno." usmál jsem se. Jen se otočila a zase se věnovala Niallovi. Zayn:*„Neměl by ses spíš dívat na mě?" zasmál se. *„Promiň... Jen jsem nad něčím přemýšlel." Zayn:*„Nad čím?" *„To je fuk..." chytl jsem ho za ruku a políbil. Dlouze se mi podíval do očí. Viděl jsem, že se trápí mým odletem, kor když ví, že v New Yorku je Harry. Ale nemá proč. Harry je šťastný s Nickem...

Harry:

Neříkal, že dneska Louis přiletí? Co kdybych jel na letiště a tak trošku ho překvapil?! Rychle jsem vstal a oblékl se. Mamce jsem řekl, že jedu za Nickem. Vzal jsem si auto a jel co nejrychleji, protože jsem nevěděl kdy to přiletí. Cesta k letišti trvá tak půl hodiny.

Louis:

*„Tak ahoj všichni!" postupně jsem je objal, ale se Zaynem jsem se loučil dlouho. Teda ne já, ale on. Fizzy brečela a to dost. Neřekl bych že z toho bude tak špatná. Já jsem slzy zadržoval. Nechtěl jsem to sobě, ani jim dělat těžší. Zamával jsem jim ještě na rozloučenou, když jsem vycházel do letadla. Zaynovi jsem poslal vzdušnou pusu a už jsem opravdu zašel. Letuška mi ukázala řadu, kde budu a já si šel sednout. Zapl jsem si do sluchátek písničky a začal číst knížku, která ani nevím o čem byla, ale musel jsem se nějak zabavit. Letadlo konečně vzlétlo. Vydal jsem se vstříc novému životu v New Yorku!

Harry:

Konečně jsem dojel. Zaparkoval jsem své luxusní sportovní auta na parkovišti před letištěm. Když jsem vstoupil do hlavní haly, bylo tam dost lidí. Šel jsem se podívat na obrazovku, která ukazovala lety. Mám ještě něco přes hodinu. Achjo... Najednou se mi rozezněl telefon v kapse. Neznáme číslo. *„Prosím?" *„Harry kde jsi?" *„Nicku?" *„Jo... Volám od... Kamaráda!" *„Aha... Kde bych byl.. Jsem doma a ležím..." *„Nechtoho Tome!" uslyšel jsem jeho tlumený hlas. Jasně došlo mi to! Nebude to jen kamarád! *„Nicku! Já nejsem blbej! A nemusíš mi volat, když si to rozdáváš s někým jiným!" *„Tak to není Harry!" kašlu na něj! Položil jsem to a naštvaně si sednul na lavičku. Nebylo mi to nijak líto a ani mi to neublížilo. Jen mě to štvalo! Mě hlídá na každým kroku a on si užívá! Zapl jsem si do sluchátek písničky a zavřel oči. Jak já se na něj těším, ale jak se zachovat?!