Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#30

O 3 roky později:
Louis:

Dneska slavím svoje 18 narozeniny. Od té doby, co Harry odjel, tak už se nevrátil. Už ani nejsme tolik v kontaktu. Spíš vůbec. Za ty 3 roky jsme to kvůli němu měl dost těžký. Byl jsem několikrát v nemocnici kvůli nedostatku živin v těle a tak dále. Bylo toho hodně. Zhoršil jsem se i ve škole. Ale potkala mě díky tomu i dobrá věc. V těchto situacích mě hodně pomáhal Zayn. A nějak jak se na mě Harry vykašlal jsem věděl že už se to nevrátí, takže teď vlastně se Zaynem chodím. Fizzy je ještě pořád s Niallem. Moc jim to spolu sluší. I když se už občas pohádali a já Fizzy i Nialla utěšoval, pořád se mají rádi.

Harry:

Nevím jak, nevím proč, ale na Louisem jsem skoro zapomněl. Našel jsem si tu přítele Nicka, s kterým jsem už přes rok. Absolutně se mi změnil život. Vymetám jednu party za druhou, protože jsem svoje 18 narozeniny už oslavil, tak mě mamka nechala ať si dělám co chci. Stejně má svých starostí dost. Vlastně si teď dost užívá. Nastěhoval se k nám její přítel Bob. Vycházím s ním hodně dobře. Takže by se dalo říct, že mám celkem dokonalej život. Ale jakoby mě pořád něco chybělo. A já nemůžu přijít co...

Louis:

Z toho mého přemýšlení mě vzbudilo ťukání na dveře. *„Dále!" ozval jsem ještě trošku rozespale. Do dveří vešel Zayn s dortem v ruce. *„Dobré ráno lásko!" usmál se a sedl si ke mně na postel. *„Hodně štěstí Loui..." políbil mě a pobídl mě k sfouknutí svíček. *„A něco si přej." dodal. Jen jsem se usmál a přikývl. Sfouknul jsem všechny až na druhej pokus, ale podařilo se mi to. *„Pojď dolů, už tam na tebe čekaj." vstal jsem a Zayn mě chytl kolem boků. Šli jsme společně dolů, kde čekala Fizzy s Niallem, mamka s Lottie a vlastně to bylo všechno... *„VŠECHNO NEJLEPŠÍ LOUIS!" zařvali všichni souhlasně. Zmohl jsem se jen na pouhé *„Pani!" všude to bylo vyzdobené balónky a různými barevnými papíry. *„Děkuju vám!" přišel jsem rozzářené k mamce a objal jí. Mamka:*„Tak moc si se změnil Louisi... Je z tebe velký a krásný kluk. Jsem na tebe pyšná."políbila mě na čelo a rovnou mě všichni popřáli a dali dárky. Mamka měla pravdu. Hodně jsem se změnil. Zmužněl jsem, za což jsem byl vážně rád. Tenhle den jsem si vážně užíval, ale přeci tady pořád bylo něco co mě trápilo. Nebo spíš mrzelo?