Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

Předposlední díl ❤

Harry:

Už jsem bral za kliku, ale najednou jsem něco uslyšel...

*„Harry?" halucinace. Chvilku jsem zaraženě koukal za dveře přes sklo. Pak jsem to ale uslyšel zase. *„Harry?" rychlostí blesku jsem se otočil. *„Loui! Proboha Loui!" Louis se probouzel. Mrkal těma jeho krásnýma očima. Přiběhl jsem k němu. *„Jsi tu...." *„Jsem tu lásko a vždycky budu..." *„Je mi divně..." šeptal, skoro jsem mu nerozuměl. *„To bude v pořádku... Zavolám doktora..." vyběhl jsem ven. Rozzářený a uplakaný, ale teď štěstím. *„Honem! Pane doktore!" zařval jsem na doktora, který tam něco řešil. *„Co se děje?!" příběhl vyděšeně. *„Louis se vzbudil! Je vzhůru!" *„To není možné!" uhl jsem mu, aby se mohl podívat. Když ho uviděl jak normálně dýchá a mrká stále jeho očima, byl zaskočený. *„Honem, pojďte sem!" přiběhli další doktoři. Jen jsem se koukal na ten zmatek v pokoji.

*„Fizzy?" *„Ne Harry... Prosím mlč..." *„Ne Fizzy, poslouchej mě..." mluvil jsem vážně. Chtěl jsem je všechny tady a překvapit je. *„Co je?" *„Vem Darcy a mamku a přijeďte! Hned!" *„Proč?" *„Prostě přijeďte!"

Louise mezi tím převezli na pokoj. Konečně na normální pokoj. Ještě jsem za ním nemohl, protože mu dělali nějaké vyšetření. Byl jsem tak šťastný. Můj Louis přežil! To je snad zázrak. V mém životě je vše zázrak. Nejdřív Darcy a teď Louis. *„Děkuju ti Bože!" zašeptal jsem.

Seděl jsem už docela dlouho na lavičce. U Louise pořád byli doktoři.

*„No konečně..." řekl jsem, když jsem uviděl Fizzy s Johannah a Darcy. Darcy byla v kočárku, který vezla Fizzy. Starala se o ni jako o vlastní. Fizzy:*„Proč si nás zavolal?! Už je po všem?!" v tom jsem uviděl jak doktoři odcházejí a tak byl čas jim to překvápko ukázat. Pořád jsem měl ten svůj smutný výraz. Držel jsem se a to dost... Neodpověděl jsem, jen je vedl do Louisova pokoje. *„Hlavně v klidu." Fizzy Johannah chytla za ruku aby byla silná. Chudáci, já je takhle trápím. Opatrně jsme vešli do pokoje. Ještě nic neviděli, protože postel byla za zdí. Vytáhl jsem Darcy z kočárku a vedl je dál.

*„Tak tady je to překvapení!" a ukázal jsem se už na usmívajícího se Louise. Ten měl ale pohled na Darcy. Fizzy:*„Bože Louis!" Johannah:*„Zlatíčko moje!" obě se na něj vrhli. Ani se nedivím. Louis:*„No tak holky, ať mě neumačkáte." zasmál se. *„Louis by si určitě chtěl pochovat poprvé svou krásnou dceru Darcy." Louis:*„Jo to bych chtěl..." zasmál se ještě jednou. Ten jeho smích mi strašně chyběl. Když holky neobjímaly Louise, tak se objaly navzájem. Byly neskutečně šťastné. *„Tak tady je." přišel jsem k němu a položil mu ji na ruce. Louis:*„Je nádherná, celá po tobě..." *„Ne Loui, většinu má po tobě... Koukni se na ni. Je ráda že tě konečně vidí..." Louis:*„To já jsem taky." jemně jsem ho políbil a pohladil Darcy po hlavičce. Všichni jsme si pak sedli a povídali si.

*„Fizzy, Johannah... Můžete nás prosím nechat o samotě, jen nachvilku." Fizzy:*„Dobře, projdem se s Darcy." vzala ji do kočárku a odešli. Louis:*„Proč si je poslal pryč?" *„Loui... Řekni mi... Co se stalo v ten den..." Louis:*„Nic..." *„Jasně... Říkej!" Louis:*„No vlastně... Přišel Zayn... A když odcházel řekl mi jak moc mě miluje a miloval... Nějak to na mě dolehlo a stalo se co se stalo..." *„Já ho zabiju!" Louis:*„Ne, kašli na to... Všechno je už v pořádku... Miluju tě Hazz." *„To já tebe taky Tommo!"