Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#54

Louis:

Chtěl jsem být aspoň na chvilku sám. Ty změny nálad jsou vážně hrozný. Nevím jak tuto náladu popsat, ale co vím, že jsem chtěl v tu chvíli umřít...

*„Loui?" zaklepal mi někdo na rameno. Vylezl jsem celý ubrečený z podpeřiny.*„Hm...?" promnul jsem si oči a zaostřil jsem na sedící mamku u mé postele. *„Co se děje zlatíčko?" *„Nic..." *„Ale notak Loui!" *„Mám strach, že se ti zhnusím... Je to dost neobvyklý." *„Ty se mi nikdy nezhnusíš..." *„Já nevím mami... Asi na to teď nemám... Promiň..." *„V pořádku zlato... Kdyby si mi to chtěl říct, přijď!" *„Děkuju." políbila mě na čelo. *„Měl by si už spát a netrápit se.." *„Kolik je?" *„Po 10.hodině večer..." *„A kde je Harry?" *„Myslel si, že ho nechceš vidět, tak leží místo Lottie..." *„Zavolej ho prosím..." *„Samozřejmě." mamka odešla a já se zase schoulel pod peřinu a čekal až přijde Harry.

Harry:

Nemohl jsem vůbec usnout. To vážně Louise tak to těhotenství vzalo?! Chápu, asi bych se takhle taky choval, kdybych byl těhotný. Je to dost neobvyklé... Vlastně bych se měl na něco podívat na internet. Ale asi až zítra.

*„Harry?" *„Hm...?" řekl jsem už konečně v polospánku. *„Louis tě chce mít u sebe." *„Cože?!" *„Vážně mu není dobře a chce abys přišel." *„Aha... No... Zachvilku jsem tam." Johannah si sedla ke mně na postel. *„Harry, stalo se něco mezi váma?" *„Ne, mezi náma nic... Jak jsem říkal, musí vám to říct Louis sám a jestli vám to neřekl, tak se na to ještě necítí a já se mu popravdě nedivím..." *„Dobře Harry... A prosím tě, tykej mi." *„Dobře." usmál jsem se a pak odešla. Vstal jsem a šel jsem teda za Louisem.

Opatrně jsem vešel a zalezl si k němu do postele. Jakmile jsem si lehl, Louis se mi schoulil k tělu. Hladil jsem ho po vlasech. Aspoň tohle ho vždycky trošku uklidňovalo. *„Sh Loui... Už neplač..." *„H-harry, já, já nevím jestli to zvládnu..." *„Co jestli zvládneš?" *„Se o toho našeho prcka postarat..." *„Ale co to říkáš?! Zvládneme to spolu! Najdeme si malý byt a budeme tam spokojeně žít!" *„Ale co já a škola?" *„Loui... Jestli budeš chtít, můžeš se tam vrátit, ale to znamená, že bysme museli zase do New Yorku a mamku by to moc nepotěšilo." *„Já vím..." *„Tak a teď už spi..." *„Miluju tě Harry." *„To já vás taky."

Johannah:
Našeho prcka? Cože?! To není možný... Já vím, není slušné poslouchat cizí rozhovory, ale nechtěla jsem, aby se Louis trápil a chtěla jsem vědět čím je. Že by byl Louis těhotný?! Ale vždyť to není možné?! A co když si adoptovali dítě?! Panebože, ale vždyť jsou moc mladí?! To je fuk, půjdu spát, teda jestli usnu...