Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#33

Zayn:

Běžel jsem rychle dolů jim to oznámit. Přiběhl jsem do kuchyně a všichni na mě nechápavě koukali. *„L-Louis... Louis je pryč!" Fizzy:*„Cože?!" *„Jo, není tam. Asi vylezl oknem!" Louiho mamka jen nechápavě koukala. Nebyla schopná nic říct. Asi z toho byla v šoku. Nevěděla vlastně o ničem důležitým. Jediný kdo všechno ví je Fizzy. *„Fizzy, nevíš kde je?!" Fizzy:*„Půjdu se po něm podívat!" *„Nepůjdeš sama!" Niall:*„Přesně! Nikam tě nepustím!" Fizzy:*„Tak to máte blbý! Musím za nim jít sama!" vystřelila jak neřízená střela a byla pryč.

Fizzy:

Panebože proč tohle dělá?! Teď se musím kvůli němu vláčet touhle blbou zimou! Nechápu co by se mohlo tak stát. A jak jsem tak přemýšlela, tak jsem si ani nevšimla, že se už úplně setmělo. Tak je zima a to je brzo tma. Tolik hodin zas nebude. Moje cesta mířila k tomu jejich jezeru, o kterém vím ze všech jen já. Jsem strašně ráda, že se mi Louis se vším svěřoval, protože teď by bylo všechno v prčicích.

Konečně jsem to našla. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Zašla jsem teda ještě blíž. Byla tam lavička. Na ní seděla postava, která vydávala zvlyky a to docela hlasité. Přejížděl po opěradla lavičky a jakoby obkreslovala nějaký tvar. Přišla jsem až k němu a konečně, jak jsem si myslela jsem našla Louise. *„Louis? Co to tady děláš?" sedla jsem si vedle něj. Jen leknutím nadskočil, ale nic neříkal. *„Pojď sem!" pevně jsem ho objala. Takhle jsem to dělala vždycky když měl nějaký problém. Přišlo mi, že mu to pomáhá... Teda aspoň trochu. *„Teď mi řekni co se stalo..." pohled měl pořád upřený na tu lavičku. Když jsem se tam podívala taky, uviděla jsem srdíčko, kde bylo vyrytý L+H. *„Louis... Co se děje! Řekni mi to!" zaklepala jsem s ním. *„H-Harry..." pořád brečel, nedokázal se zastavit ani uklidnit. *„Co Harry?! Co se s ním stalo?!" *„V-volal mi!" *„Cože?!" *„Jo! Slyšíš dobře!" *„A co chtěl?!" *„Přál mi k narozeninám a Vánocům!" *„Aha... A proč ti volal, to nemohl napsat?" *„Nevím Fizzy! Se zeptej jeho!" *„Takhle jsem to nemyslela!" *„Já vím, promiň...." najednou jsem si ho pořádně prohlédla. *„Sakra Louis? Není ti zima?! Je tady pod 0 a ty jsi jen v mikině a bez ponožek!" *„Vždyť je to bunda!" *„Děláš si srandu?!" *„Je to od Harryho!" *„Louisi! Kdy se z toho už dostaneš! On ti ublížil! A vykašlal se na tebe! Tak ty udělej to samý! Máš nás a Zayna! Kolikrát ti to budu říkat?!" *„Víš ale jak je to těžký?!" *„Nevím, ale teď a tady to řešit nebudem! Pojď domů!" vzala jsem ho pod rameny a táhla ho domů.