Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#44

Louis:

*„Tak si sedni." *„Jo děkuju." sedl jsem si s ní na postel. Sice jsem měl obavy, ale potřeboval jsem se někomu vypovídat. Kor když jde o Harryho. *„Tak povídej..." *„Všechno to začalo, když mi bylo 15. Můj nejlepší kamarád se měl stěhovat sem, do New Yorku. Před tím, než odjel mi řekl že mě miluje a já mu to řekl taky, protože to byla pravda." držel jsem v sobě slzy. Nachvilku jsem se odmlčel. *„Pak doopravdy odjel. O jarních prázdninách na tejden přijel. Bylo nám skvěle. Ale pak zase odjel. Odjel a už se nevrátil. Přestali jsme být tolik v kontaktu. Byl jsem kvůli tomu několikrát v nemocnici, protože jsem měl problémy s potravou... Byl jsem z toho zničený. On si tady zatím užíval se svým novým přítelem Nickem. Mě hodně pomáhal druhý kamarád Zayn, se kterým jsem po nějaké době začal chodit. Ale nikdy jsem ho nemiloval. Měl jsem ho rád, ale ne tolik jako Harryho. Takhle to šlo 3 roky až do teď. K letošním Vánocům jsem dostal letenku a přijetí sem na školu. Řekl jsem to Harrymu a ten na mě čekal na letišti. Objal jsem ho a líbali jsme se. Ale pak jakoby se mi to otočilo o 360° a já se k němu zatím nechci tolik vázat...." *„Páni... To je dost dramatický..." nachvilku se nad tím vším zamyslela. *„Každopádně... Miluješ ho?" *„Harryho?" *„Jo..." *„Miluju, to víš že jo... Vždycky jsem ho miloval a budu... Jen že mi ublížil a nechci to zažít znova..." *„Louisi... Jestli je to opravdové, měl by si mu dát druhou šanci." *„Asi máš pravdu... Děkuji že si mě vyslechla." *„Nemáš zač Loui... Budu tu vždy pro tebe kdyby něco. Teď budu muset jít." *„Dobře, děkuju ti moc." *„Ahoj." *„Ahoj El."

Po tom co odešla jsem ležel na posteli a nad tím co řekla jsem přemýšlel. Asi bych mu měl dát druhou šanci, ale nechám ho v tom ještě pěkně vykoupat.

Harry:

*„Tak ahoj Nadine!" *„Ahoj Harry, pak napiš." *„Jojo." vyrazil jsem co nejrychleji ze dveří. Nasedl jsem do auta a vzal to nejprve k nejbližšímu květinářství.

Koupil jsem mu velkou kytici červených růží. Doufám že nebude moc zaskočenej. Cesta ke škole mi měla trvat půl hodiny, takže tak ve 3 hodiny tam budu. Udělám Louisovi překvapení.

Konečně jsem dojel na místo. Louis říkal, že dostal pokoj 234,tak to snad najdu. Vešel jsem do hlavní haly. Bylo tam pár lidí, ale nijak si mě nevšimli. I když jsem byl s těmi růžemi nepřehlédnutelný. Uviděl jsem výtah. Zmáčkl jsem nějaké náhodné patro a už jel. Když jsem dojel a vystoupil, uviděl jsem pokoj s číslem 230,takže by tady Louis mohl někde být. Uviděl jsem nějakého kluka, kterej spravoval světlo. Snažil jsem se jít co nejpotišeji, ale uslyšel mě. Otočil se na mě a já byl úplně mimo, když jsem si uvědomil koho vidím!