Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#7

Ráno jsem se probudil a Harry ještě spal. Nevěděl jsem v kolik odjížděj, ale řekl bych, že tak po obědě. Možná říkal ve 14:00? Nevím, nemůžu si vzpomenout. Hodil jsem na sebe oblečení a šel do koupelny s doufaním, že tam nebude Lotie. Pak jsem si uvědomil, že spala u kámošky. Vzal jsem normálně za dveře a šel jsem vykonat klasickou ranní hygienu.

Myl jsem si obličej, ale najednou mě něco, teda spíš někdo chytl zezadu za boky. Naskočil jsem leknutím. Otočil jsem se, abych zjistil kdo to byl. Stál tam Harry. Měl rozcucháné blasy, což mu neskutečně slušelo. Byl tak sladkej. *„Harry!" usmál jsem se a on mě políbil. Pak se postavil vedle mě čelem k zrcadlu a taky si chystal umýt obličej. *„V kolik odjíždíte?" zeptal jsem se smutně. *„Nejakupo druhý hodině..." *„Aha." bylo ticho. Najednou jsem uslyšel mamku dole v kuchyni, tak jsem nařídil, aby se Harry oblékl, že se půjdeme najíst. Sešli jsme oba dva dolů a naráz mamku pozdravili. *„Dobré ráno!" *„Jé, Harry... Co ty tady děláš?" *„Mami, nedělej že nevíš..." *„Promiň Louis." usmála se a přinesla nám na stůl lívance a sedla si k nám. *„Harry, tak co mamka? Jak to vzala?" Harry:*„Dost blbě. Ta semnou nepromluví hodně dlouho..." *„To bude dobrý, kdyžtak si s ní promluvím." sáhla Harrymu na ruku, kterou měl položenou na stole a usmála se. Harry:*„Já Louisovi tak závidím..." vzdychl Harry. *„Proč Harry?" Harry:*„Že má tak úžasnou mamku, jako jste vy. Chápete ho a máte ho ráda jaký je." *„Harry, ale tvoje mamka tě má taky ráda, jen prostě to byl pro ní šok. Přece má už jen tebe. Gemma se odstěhovala a není o ní vidu ani slechu. Nediv se jí." Harry:*„Hm... Děkuju... Jste oba dva hodní." *„To je samozřejmost." bavili se spolu jako kdybych tady nebyl, ale nijak mě to nevadilo. Slyšeli jsme kroky ze schodů, z kterých po chvilce přišla Fizzy. Harry se jí vždycky líbil a jen když ho uviděla, tak se začala upravovat a docela slušně se začervenala. Fizzy:*„A-ahoj Harry!" usmála se na něj sladkým úsměvem. Harry:*„Ahoj Fizzy. Páni, z tebe se stala krásná slečna." zamračil jsem se na něj a on se jem pobaveně usmál. Fizzy:*„Co tady děláš?" sedla si k nám. Harry:*„Ale, jen jsem tady před odjezdem přespal." Fizzy:*„Ajo, ty odjíždíš..." řekla smutně. Harry:*„Neboj se, zařídím vám všem, aby jste co nejdřív přijeli." Fizzy:*„Dobře..." už se usmála a pustila se taky do jídla.

*„Děkujeme mami, bylo to výborné." *„Nemáte zač. Tak ahoj Harry!" přišla k němu a objala ho. *„Ještě se stavím za tvojí mamkou a promluvíme si o tom..." Harry:*„Děkuju. Bude se mi stýskat." pak objal ještě Fizzy a odešel. Šel jsem s ním ven, protože by to před Fizzy bylo divný, kor když nic neví, ale jí můžu věřit, takže jí to někdy řeknu. Stáli jsme před dveřmi a jen si hleděli do očí. *„Miluju tě Harry!" *„Já tě taky miluju Louis!" pevně jsme se objali a vášnivě políbili. *„Sbohem." *„Sbohem Louis." spustili se mi slzy do očí. *„Prosím Louis, nebreč!" utřel mi slzu, která mi zrovna stekla. *„Promiň." pak skutečně odešel. Zašel jsem dovnitř a sedl si do obýváku k Fizzy. Ta se na mě letmo koukla. Fizzy:*„Louis?" *„Hm...?" Fizzy:*„O čem si má mamka promluvit s Harryho mamkou?" *„To je jedno Fizzy. Zatím to neřeš." položila mi ruku na stehno a naklonila se ke mně. Fizzy:*„Dobře, ale Louis, chci aby si věděl, že jsem tu vždy pro tebe. Vždycky budeš můj nejlepší brácha!" *„Děkuju." objal jsem jí a šel si sednout do svého pokoje.