Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#13

Louis:

*„No víš... Ten tvůj kamarád Niall... Tak ten se mi líbí." *„To jako vážně? Irskej blonďáček Niall?" *„Hmm.. Neměla jsem ti nic říkat!" *„Ale vždyť já nic neříkám! Je to fajn kluk." *„Jo to je a ty jeho krásný modrý oči." *„Aa Fizzy se nám zamilovala." *„Ne, to ne! Jen se mi prostě líbí. Ale zkus mu něco říct, tak jsi mrtvej!" *„Jojo neboj." Lottie:*„Co vy se tam tak loudáte? Nechcete trochu pohnout těma prdelema?" *„Uklidni se Lottie, vždyť už jdeme!" řekl jsem naštvaně. Ta dokáže prudit už od rána! Ale stejně jí mám rád.

*„Tak ahoj holky!" rozloučil jsem se s nima a šel k nám do třídy. Lavici jsem měl vzadu se Zaynem a před námi seděl Niall. Vlastně Niall, Zayn a Harry byli moji nejlepší kamarádi, ale k Harrymu jsem vždycky cítil něco víc. *„Čau kluci!" přišel jsem k nim a hodil batoh k lavici. Zayn:*„Ahoj Louisi! Niall:*„Ahoj, tak co Harry?!" *„Ráno jsme si volali a za 3 týdny přijede na celý týden." Zayn:*„Tak to je super!" *„Jo to je." Niall:*„A co doma? Jak se má Fizzy?" *„Cože? Fizzy? Ta se má fajn. Proč se na ní ptáš?" Niall:*„Ale jen tak." *„Ok." zrovna zazvonilo, tak se Niall otočil dopředu a Zayn si sedl ke mě. Zajímalo by mě proč se na Fizzy ptal. Třeba se mu taky líbí. Ale těžko říct. Uvidíme. Fizzy mi nosí po každé druhé hodině svačinu.

Harry:

Sešel jsem dolů, abych pomohl s vybalováním. *„Mami, jdu ti pomoc." *„To budeš hodný. Můžeš začít skládat knížky tamhle do vitríny v obýváku. Já budu v kuchyni srovnávat nádobí kdyby něco." *„Dobře... A mami? Potřeboval bych si pak s tebou promluvit." *„Dobře zlatíčko." šel jsem pro krabici s knížkama. Byla docela těžká. Mamka si potrpí na knížkách a miluje je. Pustil jsem si k tomu nějaké písničky. Byly to většinou písničky, které jsem hodně poslouchal s Louisem. Začali se mi vybavovat vzpomínky. Radši jsem se do toho rychle pustil. Skládal jsem knížky od největší po nejmenší.

Moc jsem se na to nesoustředil, takže to ubíhalo rychle. Ani jsem se nenadál a měl jsem to hotové. Šel jsem tedy za mamkou do kuchyně. *„Mami? Můžem?" *„Jojo." sedla si naproti mě a chytila mi ruce, které jsem měl na stole. *„Tak povídej Harry." *„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bych nemohl letět za Louisem až budou jarní prázdniny." chvilku bylo ticho. Mamka přemýšlela. *„Ty by si to zvládl sám?" *„Ano. Mami, nejsem malý." *„Tak jestli to zvládneš, tak můžeš." *„Jako vážně?" *„Jako vážně." pustila mi ruce a postavila se. Vyskočil jsem ze židle a pevně ji objal. *„Děkuji ti maminko." zvedl jsem si ji do náruče a zatočil se s ní. Byla lehká a měl jsem výhodu v mé výšce. *„Harry, pust mě!" zasmála se. *„Teď si běž zařídit pokoj, nebo si to rozmyslim." políbil jsem ji na tvář a utíkal jsem nahoru.