Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#17

Harry:

Nová škola, nový začátek. Jak se mě tam nechce. Vstal jsem a šel se připravit. Mamka dole dělala snídani. Přišel jsem k ní a objal ji zezadu. *„Dobré ráno Harry." *„Dobré ráno." políbil jsem jí do vlasů a šel si sednout ke stolu. Mamka mi na stůl přinesla palačinky s nutelou a šlehačkou. Zasedla ke mě a usmála se. *„Asi se moc do tý školy netěšíš co?" *„Hm... Mám strach že nezapadnu...." *„Neboj se ničeho. Ty vždycky zapadneš."

Dojedl jsem a šel ještě k sobě do pokoje. Měl jsem ještě chvilku čas, tak jsem zavolal Louisovi. Napoprvé to nebral. Zkusil jsem to znova, ale musel jsem taky čekat nějakou dobu. *„Promiň Harry, byl jsem v kuchyni a mobil jsem měl v pokoji." *„To nevadí. Stejně ti volám jen na chvíli. Zachvilku musím do školy." *„Ajo... To zvládneš." *„Snad jo... A co doma? Je tam teď asi dusno co?" *„Hm.. Docela... Mamka se rozhodla poslat Lottie na dívčí internát v Londýně." *„Páni..." *„Hm...teď šla mamka do jejího pokoje, tak se uvidí." *„Dobře, tak pak zavolej." *„Dobře. Miluju tě. Ahoj." *„Taky tě miluju ahoj."

Lottie:

Někdo mi zaklepal na dveře a vešel. Ani si nepočkal na dále! Stejně bych ho ale neřekla! To co se stalo včera mě naštvalo! Otočila jsem se na toho dotyčného od notebooku. *„Co je mami?" *„Lottie, potřebuju ti něco říct. Ne se zeptat!" *„No..." *„Posílám tě na dívčí internát v Londýně! Už to máš zařízený!" *„Cože?! Děláš si ze mě srandu?! Posíláš mě z baráku?! Posíláš mě od Thomase?! To nemůžeš!" *„Ale můžu. Dneska už do školy nejdeš! Sbal se a já tě tam odvezu!" *„Nikam nejedu!" *„Dělej Lottie! Ať si za 10 minnut dole sbalená a připravená k odjezdu!" odešla a práskla dveřma. Byla naštvaná. Bylo to poznat. Nikam nepojedu! Budu tady se svým Thomasem!

Louis:

Páni, bylo to slyšet až dole. Už jsem stál s Fizzy v chodbě a oblékali se. *„Počkáme na ní deset minut, pak vás i s ní odvezu." řekla mamka když scházela ze schodů. *„Myslíš že poslechne?" *„Nevím Louisi, ale snad jo, nemá na výběr."

Čekali jsme těch deset minut co jí mamka dala na přípravu. Najednou z nenadání šel někdo po schodech. Když jsem se otočil, stálá tam Lottie s kufrem v ruce a s dost naštvaným výrazem. Nedá se ani popsat jak jsem se divil. Ona aby poslechla je zázrak a to velký. Mamka:*„Tak můžeme?" já s Fizzy jsme přikývli a šli si sednout do auta. Mamka s Lottie nás následovali.

*„Tak ahoj Lottie." řekl jsem a objal ji. To samé udělala i Fizzy. S rozloučením jsme konečně šli do školy. Najednu stranu mi jí bylo líto, ale mohla si za to sama.