Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#51

Harry:

Budík jsem si nastavil na 3:00. Jak se mě nechce vstávat. Louise nechám ještě spát a pujdu udělat snídani. Hodil jsem na sebe župan a opatrně jsem našlapoval po parketách. Schody jsem bral po dvouch. Sice se mi nechtělo vstávat, ale byl jsem děsně natěšený, až zase všechny uvidím. Připravil jsem slaninu s vajíčkem a nalil pomerančový džus. V tom jsem uslyšel kroky. Sakra doufám, že to není Louis. *„Loui? Zlatíčko?" *„Ahoj mami..." *„Šťastnou cestu, pak napiš." *„Jo, neboj se...Teď si běž už zase lehnout. Neboj zvládnem to. Jen pak přijet pro auto..." *„Jo, zařídím to... Tak pa..." přišla ke mně a pevně mě objala. Políbila mě do vlasů a zase si šla lehnout. Já jsem vzal tác se snídaní a šel zase do pokoje. Položil jsem tác vedle Louise a rozsvítil malou lampičku na nočním stolku. *„Loui? Zlatíčko... Vstávej." *„Hm..." zamručel. *„Jak ti je?" *„Bolí mě břicho..." *„A snídat budeš?" *„Asi ne..." měl pořád zavřený oči. *„Já jen že jsem nám udělal snídani..." *„Vážně?" promnul si oči a podíval se tác se snídaní. *„Tak já si trošku dám." usmál se. *„Ale nemusíš jestli nechceš." *„Ale já chci." vzal si talíř a pustil se do toho. Sedl jsem si vedle něj a jen jsme jedli a nic neříkali.

Louis:

Sice jsem to nechtěl, ale ani jsem se nenadál a měl jsem to v sobě. Bože co se to semnou kruci děje?! *„Páni Loui! Neříkal si že nechceš?!" zasmál se. *„Hm.. O-o..." ani jsem to nestihl dopovědět a už jsem utíkal zase do koupelny. Ani jsem nestihl zavřít a zase jsem objímal záchodovou mísu. Všechno co jsem snědl, bylo zase venku. *„Louisi! Ale tohle už není normální! Oblékni se, uprav se ať to stihnem. Hned jak přiletíme, pojedeme k doktorovi!" *„To bude v pohodě..." *„Ne nebude!" odešel. Ještě chvilku jsem tam seděl. Pak jsem se konečně zvedl a šel si vyčistit zuby, umejt si obličej a učesat se. Když jsem přišel do pokoje, Harry byl už oblečenej a zabalenej. *„Můžeš jít do koupelny." *„Byl jsem dole v koupelně. Oblékni se a pojedeme." *„Hm..." postavil jsem se ke kufru, kterej ležel na stole a vybíral si oblečení. Harry ke mně zezadu přišel a objal mě. *„Tobě vážně není dobře co?" zašeptal mi do ucha. *„Ne, nevím co to semnou je..." *„To se zjistí až u doktora..." *„Hm.." oblékl jsem se a už jsme byli připraveni odjet.

*„Tak Louisi, posadíme se tady v čekárně. Snad nás vezmou hned." *„Hm..."

Čekali jsme asi 15 minut než nás vzali. *„Tak další." zavolal nás doktor. Harry mi pomohl se tam dostat. *„Posaďte se. A řekněte mi co vás trápí." mile se usmál. *„Tak říkej Loui..." *„Trápí mě bolest v břiše a docela často zvrácím." *„Aha... Uděláme ultrazvuk. Prosím běžte si lehnout tamhle na lehátko." vstal jsem a Harry mi šel v patách. Pomohl mi lehnout a já si vytáhl tričko. Doktor mi nanesl studený gel a pomalu mi přejížděl po břiše. Koukal se zkoumavě na obrazovku. Harry mě držel za ruku a taky se díval s obavami v očích na pohybující se ultrazvuk. *„No... Je to zvláštní..." tak a co teď přijde?! Mám strach a Harry očividně taky...