Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#42

Louis:

Dneska jsem měl bezesnou noc. Což mě docela štvalo, protože se mi většinou zdálo něco hezkýho a určitě by mi to zlepšilo náladu.

Budík jsem měl nastavenej na 8:00. Neochotně jsem vstal a šel se připravit. Dal jsem si rychlou sprchu, učesal se, vyčistil si zuby a jen tak s ručníkem kolem pasu jsem si šel vybrat oblečení ke skříni. Samozřejmě že jsem si na sebe vzal černé boxerky, pak jsem si vybral černé úzké džíny s bílým tričkem. Na to si hodil šedou mikinu a nakonec černé vans. Měl jsem ještě tak čtvrt hodiny, než bude snídaně. Sedl jsem si na postel a napsal Harrymu.

Harry:

Dneska je to tu docela leháro. Moc lidí nechodí, což se divím, protože je ráno a je pondělí. Sedl jsem si za pult na židličku. Vzal jsem si do ruky mobil a uviděl jsem novou zprávu od Louise. Hned se mi zlepšila nálada. *„Ahoj Harry, držm mi palce. Po snídani jdu na to. ;)" odepsal jsem mu hned. *„Neboj se. Myslím na tebe pořád. :* Určitě to zvládneš! Věřím ti." *„Děkuju :)" jasně co jsem mohl čekat.... Že mi napíše jak moc mě miluje?! Jsem naivní idiot no... Taky bych se asi takhle choval, kdyby mi udělal to samý co já jemu. Už se těším, až po práci za ním vyrazím. V tom mi přišla další smska. *„Harry, prosím odpusť mi!" ten Nick si nedá pokoj. Měl jsem docela strach co udělá, když mu nebudu odpovídat, ale ne zas takovej abych to nezkusil. Kašlu na něj! Mám tady Louise! *„Harry? Stalo se něco?" řekl jemný ženský hlas. Moje kamarádka Nadine. Je to fajn holka a můžu jí věřit. Vlastně ona s Liamem mi pomáhali nejvíc. *„Ne, nic vážného." usmál jsem se. *„Jasně..." přišla ke mně. Poklekla mi před nohy a opřel se o má kolena. *„Tak povídej!" *„Do New Yorku přijel Louis..." *„Tak to je super ne?!" *„Jo, akorát... Čekal jsem na něj na letišti. Když mě uviděl, padli jsme si do objetí a líbali se. Pak jsem ho vezl do té školy a bylo to jakoby v něm něco přeskočilo. Uvědomil si, co jsem mu udělal a už mě k sobě nepustí..." sklopil jsem smutně hlavu. *„Harry, ale nemyslíš, že kdyby tě nechtěl, tak tě bude líbat a objímat? Určitě tě pořád miluje, jen si to musí srovnat v hlavě. A ty to musíš pochopit! To co si mu udělal bylo hnusný. Nezlob se na mě, ale vážně bylo. Snaž si ho nějak získat zpátky, jen ho hlavně do ničeho netlač." *„Děkuju Nadine. Jsi úžasná kámoška. A ne nezlobím se... Vždyť je to pravda..." *„Dobře, jdu zpátky do práce a ty by si měl taky, už ti jsem jdou zákazníci." kývl jsem, promnul si oči a nahodil svůj falešný úsměv.

Louis:

Tak jo, už půjdu na tu snídani. Vzal jsem si tašku s učebnicemi a sešity, mobil, klíče a šel. Zamkl jsem na dva západy, kdyby náhodou. Jídelnu jsem našel hned. Vzal jsem si müsli s mlékem a šel si sednout ke stolu, kterej byl co nejdál od těch všech lidí kolem. Měl jsem ještě čas, takže jsem nijak nespěchal. Při tom jsem byl na Twitteru a projížděl různé novinky. V tom si ke mně někdo sednul. Když jsem trošku zvedl hlavu, seděla tam nějaká holka, kterou jsem ještě tady neviděl. *„Ahoj, já jsem Eleanor. Bude vadit, když si sednu k tobě? Nikde jinde není místo." roztomile se usmála. *„Jo jasně." *„Jak se jmenuješ ty?" *„Louis." *„Těší mě Louisi!" podala mi ruku. Byl jsem z ní mimo. Nikdy nikdo si ke mně jen tak nesedl. Vypadala fajn. Měla hnědé dlouhé vlasy a byla hubená. Nijak mě ale ne přitahovala. Tak přece jsem na kluky. A vždycky jsem byl a budu! *„Ty jsi tady nový viď?" *„Jo.. Ty?" *„Jsem tady druhým rokem, ale nemám tady žádný kamarády. Nevím proč..." *„Aha..." pořád jsem koukal do mobilu. *„Ty toho moc nenamluvíš co?" zasmála se. *„Jsem prostě takový..." *„Už od malička?" *„Ne.. To zas ne... Proč?" *„Jen tak, přijdeš mi no... Utrápenej... Těžká minulost co?" *„Hm..." sakra ta holka je vážně divná... *„Co máš první hodinu?" *„Biologii." *„Vážně? Tak to je super! Jdu tam taky..." usmála se. Vlastně ona se smála pořád. *„Můžu si zas sednout s tebou na obědě? Mohli bysme se víc poznat." *„Jo klidně." achjo... No tak se aspoň nebudu nudit.