Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#3

Louis:

Když jsem se probudil, Harry ještě spal. Nevěděl jsem jestli ho mám vzbudit, nebo ne. Rozhodl jsem se, že ho nechám spát. Byl tak sladkej, že bych to asi ani neudělal. Sáhl jsem si pro mobil na nočním stolku. Otevřel jsem si ještě ty zmeškané hovory a jednu zprávu od mamky. "Louis, ráno přijď hned domů." jen jsem protočil očima a vstal. Hledal jsem svoje oblečení. Našel jsem kalhoty, ale tričko ne. Hledal jsem všude po pokoji, ale nic. Uviděl jsem Harryho černé tričko, tak jsem si ho vzal. Snad mu to vadit nebude. Bylo mi docela velký. Tak ještě aby ne. Pomalu jsem se vyplížil z pokoje.

*„Už jsem doma." *„Louis!!!" skočila mi mamka kolem krku. *„Kde si byl? *„Procházel jsem se." *„Takhle dlouho?" *„No... " *„Louis, jestli se něco děje, tak mi to řekni."  *„Ne mami, nic se neděje." mamka mě pustila a já si šel lehnout do pokoje. V domě byl relativně klid, což jsem se divil. Lehl jsem si na postel a schoulil se do klubíčka. Začal jsem brečet, nemohl jsem to v sobě udržet. Po chvilce mi někdo zaklepal na dveře. *„Hm?" utřel jsem si oči a posadil se do tureckého sedu. *„Loui?" vešla dovnitř mamka. *„Zachvilku bude oběd." *„Nemám hlad." *„Louis? Ty si brečel?" *„Ne, jen mi něco spadlo do oka." posadila se ke mně na postel. *„Prosím, řekni mi co se děje." *„Mami, on... On Harry se zítra stěhuje do New Yorku... " *„Cože? Zlatíčko... To mě moc mrzí..."  padl jsem ji do náruče. Pevně mě stiskla a hladila po vlasech. *„To bude dobrý, neboj. Budete se navštěvovat a budete spolu v kontaktu ne?"  *„To jo, ale je tady něco víc." *„Co víc Louis?" *„Nemůžu ti to říct. Mám strach, že mě pak budeš odsuzovat. Nebudeš mě brát jako svého syna." *„Ale co to povídáš?! Vždycky budeš můj chlapeček. Tak mi to řekni." *„Achjo.... No, prostě jsem se do Harryho zamiloval... Několikrát ses mě ptala proč nemám nějaké děvče, ale nikdy mě moc nepřitahovala..." zkoumavě jsem se ji podíval do obličeje. *„Víš Lousi... Vždycky jsi byl jiný a tak trochu jsme to čekali, teda ne tohle, ale prostě něco zvláštního. Neodsuzuju tě za nic. Chci aby si věděl, že budeš pořád můj chlapeček a budu tě milovat." políbila mě do vlasů a chystala se odejít. *„Mami?" *„Ano?" *„Děkuju. Mám tě rád." *„To já tebe taky." s tím odešela. Jakoby to ze mě všechno spadlo. Cítil jsem se lépe, ale pořád jsem se trápil kvůli zítřků.

Harry:

Čekal jsem, že tam už Louis nebude ležet. Vstal jsem a chystal se ustrojit. Nemohl jsem ale najít svoje černé tričko, tak jsem si vzal jiné. Kam jsem ho asi mohl dát? Sešel jsem dolů, kde seděla mamka a četla si nějakej časopis. *„Ahoj mami." *„Ahoj Harry. Tak co? Máš už všechno zabaleno?" *„Hm..." zalil jsem si čaj už připravenou vodou a přisedl k ní. *„Co se děje Harry?" *„Nic... Co by mělo?" *„Nevím, přijdeš mi divnej." *„A ty se divíš? Opouštím svého přit... Teda nejlepšího kamaráda!" zkoumavě se na mě zadívala. *„A co vůbec Loui? Jak to nese?" *„Hodně špatně. Vždyť víš jak je citlivý..." *„Ano to vím, vždycky byl takový. Takový jiný..." *„Jak jako jiný?" *„No citlivý...." jen jsem zakroutil hlavou a šel nahoru. *„Harry! Kam jdeš?!" *„Půjdu za Louisem..." *„Brzo se vrať!" *„Hm..." upravil jsem se a šel ven.

Louis:

Čekal jsem na zprávu od Harryho, ale nic. Půlku dne jsem proležel. Mamka ani sestry mě neotravovali, takže jsem mohl být v klidu. Pořád jsem měl na sobě Harryho tričko. Privoněl jsem si k jeho líci. Harry vždycky tak krásně voněl. To tričko nebudu nikdy prát. Chci cítit jeho vůní pořád. Najednou jsem uslyšel nějaký hlasy ze zdola. Šel jsem se podívat. Když jsem uviděl Harryho, utíkal jsem k němu a skočil mu do náruče. Harry to jen tak tak ustál. Ani nevím co mě to popadlo. Mamka zavřela za námi s úsměvem zavřela a já si opřel čelo o to Harryho. *„Chyběl si mi." *„To ty mě taky." zkoumavě se na mě kouknul. *„Tak tady mám to tričko." zasmál se. *„Promiň, nemohl jsem najít to svoje." zčervenal jsem. *„V pořádku." postavil mě na zem, chytl za ruku a šli jsme se projít.