Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#21

Louis:
Harry:*„Tak co budeme dělat?" Zayn:*„Chtěl jsem tady Liama provést po městě." *„Jo to je fajn nápad." Zayn:*„Já myslel sám." *„Ahha... Ok.. My se tady s Harrym zabavíme." Harry:*„Jo, to jo.. Běžte." Zayn:*„Tak pojď Liame." Zayn popadl Liama za ruku a vyllítli ven.

Chvilku jsme jen tak u sebe seděli a mazlili se. Pak jsem se mu ale musel svěřit s tím co mě docela trápilo a vrtalo hlavou. *„Harry?" *„Hmm?" zavrněl mi do vlasů. *„Viděl si, jak Zayn na Liama kouká?" *„Aale Louisi..." *„Ne Harry vážně." *„No, možná se mu líbí, ale nic by s ním asi neměl. Vždyť Zayn je na holky." *„Jo to asi jo... A Liam?" *„Nevím no... Vztahy jsme zatím neřešili." *„Aha." jasně, ale tak proč by Zayn udělal to co udělal v tý kuchyni. Mě to nepřišlo moc kamarádský. *„Louis? Trápí tě něco?" *„Cože? Ne, nic. Teď už je všechno v pořádku." *„Dobře."

Pustili jsme si nějakej film a udělali si k němu popcorn. Bylo to tak úžasný. Jen jsme se mazlili, líbali, objímali. O tomhle jsem vždycky snil. Jen já a Harry.

Zayn:

*„Zayne? Neztratili jsme se náhodou?" *„Aale prosím tě Liame. Tady se nemůžeme ztratit. Tohle je malé městečko." *„Takže víš kde teď jsme?" *„Jo, mám to všechno pod kontrolou!" lhal jsem. V tomhle lese, ve kterém jsme se nacházeli jsem nikdy nebyl. Musíme najít cestu hodně rychle. Sice je už tma, ale docela jasně září měsíc, takže je celkem vidět. Aspoň, že jsem tu s jedním úžasným klukem, který je ke mně čím dál tím blíž. Najednou jsme za námi uslyšeli šum ve křoví. *„Sakra Zee! Já se bojím!" teď se na mě Liam přitiskl ještě víc a chytl mě za ruku. *„Notak uklidni se. Pojď přidáme do kroky."

Louis:
*„Harry? Kolik je?" řekl jsem mu z ramene. *„Bude 18:00. Proč?" *„Jen tak. Asi se půjdu umejt. Počkáš tady?" *„Myslíš, že se tak lehce vzdám?" *„Ale Harry!" zasmál jsem se. *„No žádný odmlouvání!" přišel ke mně a vyzvedl si na ruce. *„Ale co když přijdou kluci?" *„No a? Oba ví kdo jsme ne?" *„Hm.. To jo." *„Tak jdem." vyšel semnou schody, otevřel dveře do koupelny a pak zamkl. Nechápu jak to zvládl, ale zvládl. Oba jsme vypadali na víc než patnáct. Hlavně Harry. On byl úžasně vysoký a prostě celý krásný. Pomalu jsme se začali svlékat. Navzájem jsme si pomáhali. Nikdy jsem se před ním nestyděl, takže ani teď. Vlezli jsme oba nazí do sprchy a já pustil příjemně teplou vodu. Dopadali na nás kapky vody. Bylo to tak příjemné. Všechno ze mě opadlo. Cítil jsem se úžasně. Byl jsem tu jen já a Harry. Užívali jsme si to, i když mazlení, líbání a sahaní všude po těle bylo všechno. Mě to stačilo. Byl jsem hlavně rád, že je tady.

Zayn:

*„Neboj se. To bylo určitě jenom nějaký zvíře." cítil jsem jak se klepe. Pořád mě držel za ruku a docela to začínalo bolet. *„Li, trochu mě to začíná bolet..." *„Ježíši promiň." pustil se mě. *„Ne, to ses mohl držet, jen že si hodně mačkal. Jinak to bylo příjemné." jen se usmál, ale nechytnul mě znova. Docela mě to mrzelo.

Konečně jsme došli k silnici, kde jsem to už znal. *„Tak co? Už víš kde jsme?" *„Vždyť já to věděl celou dobu." *„Jojo, jasně." žďuchnul do mě. *„Pojď, půjdeme domů!" vzal jsem ho kolem boků a přitáhl si ho k sobě. Jen se usmíval a nic neříkal. Prostě jsme takhke šli, povídali si a konečně, po tom co se stalo v tom lese jsme se smáli.