Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#60

Harry:

Po nějakém vyšetření mohla Darcy odjet domů. Poslal jsem jí s Fizzy a Johannah. Chtěl jsm být s Louisem. Půjdu se zeptat doktora.

*„Dále!" *„Pane doktore, to jsem já." *„Ano pane Stylesi?" *„Ch-chtěl jsem se zeptat, jestli bych mohl za Louisem." *„Pane Stylesi..." odložil papíry a sundal si brýle. *„Samozřejmě, že můžete, ale říkám vám, že to asi moc pěknej pohled nebude... Pan Tomlinson vynaložil veškerou sílu. Je vážně jako bez života... Dalo by se říct, že za něj žijí přístroje." *„Cože?!" musel jsem si sednout. Pustili se mi z očí slzy... Zase... *„Ale přežije to ne?" *„Možná, ale dáváme tomu malou šanci..." *„To nemůže být pravda! Prostě nemůže! Jak dlouho to může trvat?!" *„Na to, aby tady ležel, by měl být měsíc... A jestli se do té doby neprobudí... Budeme ho muset odpojit..." *„To nedovolím... Prostě ne!" složil jsem hlavu do rukou. *„Pane doktore... Louis pro mě hodně znamená! Nechci ho ztratit... Už jednou se kvůli mě trápil a nechci znova aby kvůli mé neopatrnosti zemřel!" *„Chápu to pane Stylesi... Budeme se snažit udělat maximum... Teď už běžte, než skončí návštěvy, máte ještě 1 hodinu." *„Děkuju...." odešel jsem. Musel jsem to rozdýchat, než půjdu za Louisem. Tohle se nemůže stát! Nemůže umřít! Musí žít, musí tu být!

Potichu jsem vešel do jeho pokoje. Bylo ticho, jen pípaly přístroje. Bylo to strašný. Když jsem uviděl to jeho bezvládné tělíčko na nemocničním lehátku, zhrozil jsem se. Kousl jsem se do pěsti, abych nevyjekl hrůzou. Šel jsem si sednout k němu. *„Ahoj miláčku..." chytl jsem ho za ruku, v které měl také připojenou nějakou blbou hadičku, ale ta hadička mu pomáhala žít. *„Kdyby si naší holčičku viděl. Je nádherná... Celá po tobě... Loui... Za všechno se ti omlouvám... Nechtěl jsem ti ubližovat... Neuvědomoval jsem si to, že bych ti mohl takhle dělat problémy..." nachvilku jsem utichl, ale moje slzy ne. Ty se sypaly z mých očí ještě víc. *„Miloval jsem tě, miluju a budu... Jsi pro mě ten jediný na světě. Ty si byl ta moje radost v životě! Pokazil jsem to v ten den, kdy jsem se měl stěhovat... Neměl jsem to dělat... Teď bys tady neležel a byl by si šťastný... Promiň za všechno... Ale Loui, lásko, nikdo mě nikdy neudělal tak šťastného jako ty. Tvoje přítomnost v mém životě je radost! Dal si mi krásnou dceru... MILUJU TĚ!" lehl jsem si mu na ruku a jen jsem nechával stékat slzy volně po obličeji.