Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#26

Harry:

Stál jsem u dveří pokoje, kde by měl být Liam. Rozhodoval jsem se, jestli mám vkročit nebo ne. Slyšel jsem něco z pokoje, proto jsem tam moc nechtěl. Ale nakonec jsem si řekl, že bych mu měl pomoct, jestli mu něco je. Zaklepal jsem a vstoupil. *„Chci být sám." *„Liame, to jsem já." *„Harry, prosím..." utřel si nos a obrátil se na bok, zády ke mně. *„Li? Ty brečíš? Co se děje?" *„Nic se neděje." *„Ale notak..." posadil jsem se na kraj postele a obrátil ho k sobě obličejem. *„Ne Harry..." *„Řekni mi to. Vidím že se trápíš. A to už od příjezdu." *„Harry, já...." *„Co? No tak se vymáčkni." *„No, jde o Zayna... Líbali jsme se a mě se to líbilo. Chápeš? Já nemůžu být gay! Co na to řeknou naši...." zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou. On se líbal se Zaynem! A líbilo se mu to?! Vzal jsem si ho do náruče a pevně ho objal. *„Liame... Vím jak se cítíš... Moje mamka tomu taky nechtěla uvěřit. Nebavila se semnou. Vyhnala mě večer z domu, ale pak to bylo všechno fajn. A to, že se ti to líbilo, ještě nic neznamená. Stejně odjedeme a už se se Zaynem nebudeš vídat. Všechno bude v pořádku Li. Já se ti s tím budu snažit pomoct!" *„Děkuju Harry." řekl mi potichu do ramene. *„Nemáš zač. Teď si lehni a pokus se z toho vyspat." vstal jsem a už otevíral dveře, když mě Liam zarazil. *„A prosím, neříkejte nic Zaynovi..." *„Neboj se." zavřel jsem zasebou dveře a pomalu scházel ze schodů. Bylo už hodně hodin a byl jsem celkem unavený. Chtěl jsem říct Louisovi, že si půjdu lehnout. Ale když jsem přišel do obýváku, neměl jsem nějak šanci. Uviděl jsem Louise, který byl schoulený do klubíčka a spokojeně oddychoval. Musel jsem se usmát. Byl tak dokonalý. V tom se z chodby ozvalo otevření dveří. Šel jsem se potichu podívat. Stál tam Zayn, který si sundával boty. *„Ahoj Zee. Konečně si tady." opřel jsem se o futra a skřížil ruce na hruď. *„Jo promiň, mamka mě zdržela. Musel jsem ještě obstarat sourozence." *„Jo, vždyť v pohodě. Jen potichu. Louis i Liam už spí." *„I Liam?" *„Jo i Liam! Proč se tak divíš?!" *„Ne..."

Vzal jsem si Louise do náruče a nesl ho do pokoje. Svlékl jsem mu opatrně kalhoty a přikryl ho peřinou. Byl jako spící anděl. Vlezl jsem si k němu a společně jsme spali.

Zayn:

Zajímalo by mě, co Liamovi bylo. Doufám, že to nebylo kvůli mě. Nechtěl jsem ho nějak vyděsit, nebo něco. Mám ho rád. Nechci aby se kvůli mě trápili. To bych asi neunesl. No nic, půjdu si lehnout. Už se těším na Nialla.