Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#49

Louis:

*„Harry?" *„Ne Louisi! To jsem já El. Díky bohu jsi vzhůru!" *„Kde to jsem?!" nechápavě jsem se rozhlédl po bílém pokoji se všemi těmi přístroji. *„Jsi v nemocnici." *„Cože? Jakto?" posadil jsem se, ale musel jsem se chytnou za hlavu, kterou jsem měl obvázanou. *„Au!" zasyčel jsem. *„V klidu lež... Louisi... Co se včera stalo?" *„Skoro na nic si nepamatuju..." *„Zkus si prosím vzpomenout." zavřel jsem oči a zkusil jsem to. No jasně Nick!

*„To Nick! Z-zneužil mě a pak z-z-mlátil." *„Cože? Ten novej školní?" *„Hm.. Mlel něco o Harrym..." *„Harrym?" *„Hm.. Kde je Harry?" *„Nevím, neměla jsem ho jak zkontaktovat." *„Tak mu zavolej z mého mobilu. Mám ho v těch kalhotech, v kterých jsem přijel." *„Dobře." *„Dobrý den pane Tomlinsone." přišel k nám doktor, nejspíše ten, který mě měl na starost. *„Dobrý den... Pane doktore, co semnou je?" *„Utrpěl jste nějaké pohmožděniny a máte zlomené jedno žebro a lehký otřes mozku..." *„Do kdy si mě tady necháte?" *„Nevíme, ale počítáme tak týden, možná dva..." *„Cože? Já ale potřebuju chodit do školy!" *„To už je zařízené...Pane Tomlinsone... Co se stalo?" *„N-na nic si nepamatuji..." *„Ani na trošku?" *„Ne, promiňte..." *„To je v pořádku, teď hlavně odpočívejte...." přikývla jsem a on odešel.

Harry:

*„Harry! Někdo ti volá! Ty to neslyšíš!" probudila mě z mého přemýšlení Nadine. *„Jo promiň...." koukl jsem se na mobil. Volal mi Louis. Hned se mi vykouzlil úsměv na tváři. *„Ahoj Loui! Tak co?!" *„Harry?" to nebyl Louis. Byl to dívčí hlas. *„Tady Eleanor. Musím ti něco říct..." úsměv mi z tváře hmedka zmizel. Její hlas byl vážný a ubrečený. *„Co se stalo Louisovi?!" *„Louis je v nemocnici... Chtěl abych ti zavolala..." *„Cože?! Jakto?! Hned jsem tam!" *„Dobře..." položil jsem to a utíkal za Nadine. *„Nadine! Potřebuju vypadnout... Louis je v nemocnici!" *„Cože?! Jasně běž! Zvládnu to tady!" *„Děkuju..." nasedl jsem rychle do auta. Námraza nenámraza jel jsem co nejrychleji to šlo. Několikrát jsem projel na červenou, ale žíly mi to nervalo. Přemýšlel jsem jen nad Louisem. Nad ničím jinym! Určitě Nick! Ten hajzl!

*„Pan Tomlinson?!" *„A vy jste?!" *„Jeho přítel!" Přítel? Aha Harry, spíš milenec... *„Pokoj číslo 117,tamhle doprava a rovně." *„Děkuju." utíkal jsem skoro nekonečnou chodbou. Konečně jsem tam dorazil. Opatrně jsem vazl za kliku. *„Louisi?!" zařaženě jsem se na něj díval. Byl celý pomlácený. *„Harry! Konečně." El:*„Tak já vás tady nechám..." pustil jsem ji ze dveří a usadil se na její místo. Chytl jsem Louise za ruku. *„Lásko! Co se stalo?!" *„Harry..." přitáhl jsem si ho do objetí. *„Pšt... Jsem tady... Povídej..." *„To Nick... Mlel něco o tobě, pak mě zneužil a zmlátil..." *„Nick?!" *„Hm.. Harry? To je ten tvůj přítel?" *„Už ne Loui..." *„Tak proč..." *„Nevím... A co si řekl doktorům?" *„Nic, jen že si na nic nevzpomínám..." *„Musíš jim to říct!" *„Možná později Harry.... Už tak mi dělá problém se o tom bavit..." *„Dobře, teď hlavně odpočívej." položil jsem ho zpátky na postel.

Louis:

Harry mě položil zpátky na postel. Děsně mě bolela hlava. V tom přišla do pokoje zase El. Eleanor:*„Loui, volá ti Zayn..." *„Cože?" Eleanor:*„Hm..." *„Ukaž..." El mi podala telefon. Kouknul jsem se na Harryho. Vypadal smutně. *„Ahoj Zee..." *„A-Ahoj Louisi..." *„Co se děje?!" *„Potřebuju s tebou mluvit..." *„Hm... Tak povídej..." *„Loui... Pro oba z nás by to bylo těžký dojíždět. Je to přece jen daleko a oba bysme tak šťastný už nebyli..." Ok... Chystá se to semnou ukončit... Je mi to jasný... *„To jo no..." *„Buď si šťastný tam a já budu tady... Jen ti chci říct, že na tebe nikdy nezapomenu Loui..." *„Z-zee..." *„Hlavně nebreč... Buď v klidu. Vždycky tě budu milovat." ty slova mě zasáhli jako šíp do srdce. Zayna jsem měl rád. Další člověk, kterého jsem ztratil... *„Já tebe taky Zee..." v tom se mi spustili slzy. *„Sbohem Loui..." *„Sbohem Zee..." položil to. *„Loui? Zlato? Co se stalo?!" *„Zayn... Zayn... To skončil..." *„Oh..." řekl smutně, ale vím že z toho na jednu stranu byl šťastný, protože nám už teď nic víc nebrání být spolu.