Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#34

Fizzy:

Konečně jsem ho dotáhla domů. Doma už všichni netrpělivě čekali. Teda kromě mamky. Ta prej musela do práce. Nechápu to. Ale je to prej jen tak na 2 hodinky. Zítra bude normálně doma. Když jsme u toho, vůbec už ty Vánoce nevnímám... Asi je to tím, že jsem starší. Niall:*„No to je dost!" přiběhl ke mně Niall. Zayn podpíral Louise, který byl zmrzlý na kost. Niall mě políbil a objal. *„Nialle! Jsem v pohodě. To tady Louis, podívej se na něj." Niall:*„Vidím... A co mu teda je?" *„Teď ne lásko... Prosím Zayne, doneseš Louise nahoru?" Zayn:*„Jasně." hodil si ho do náruče a nesl ho nahoru. Na všechno se koukala Lottie. K ničemu se neměla, protože se ještě plně nesmířila s tím, že její bratr je gay! Nechápu ji! Vůbec se nezměnila. A to si všichni mysleli, že se změní, když půjdu do té školy pro dívky. Jen zakroutila hlavou a odešla si sednout do obýváku. Vzala si do ruky časopis a už nikoho nevnímala. *„Nialle, neměl si být už doma?" Niall:*„Jo, ale..." *„Neboj, zvládnu to tady. Zayn půjde taky." Niall:*„Dobře, tak pa. A zítra se stavím." políbil mě a odešel. *„Lottie? Půjdu nahoru!" Lottie:*„Hm.." brala jsem schody po dvou. Vešla jssm dovnitř. Zayn ležel vedle Louiho na posteli a držel ho pevně v objetí. Louis měl zavřený oči, takže asi nejspíš spal. *„Zayne. Běž domů. Zvládnu to tady." Zayn:*„Nechce se mi ho nechávat samotného!" šeptali jsme, abysme ho ne vzbudil. *„Neboj se o něj." Zayn:*„a nevíš co se stalo?" *„Jindy Zayne.... Teď už běž." Zayn:*„Dobře." políbil Louise na čelo, rozloučil se i semnou a odešel. Sedla jsem si k Louisovi na postel a odhrnula mu vlasy z čela dozadu. *„Zayn už odešel?" najednou se ozval. *„Ty si nespal?" *„Ne, dělal jsem to, protože by výzvídal." *„Aha.... Počkej, udělám ti čaj." *„Nemusíš Fizzy. Buď prosím u mě." *„Dobře. Tak povídej." *„Co bych měl říkat?" *„No vyzpovídej se. Pomůže ti to." *„Jen prostě, že když mi volal, tak pak na konci mi to strašně chybělo... Chtěl jsem to slyšet znova..." *„To vaše MILUJU TĚ za každým hovorem?" *„Hm..." *„Achjo Louisi....Nevím jak s ti s tímhle pomoc.... Promiň... Odemně uslyšíš jen to samý. Vykašli se na něj!"

Harry:
Mamka:*„Pojď na tu večeři Harry!" zakřičela zezdola. *„Jo, vždyť už jdu." po tom rozhovoru s Louisem, jsem byl bez nálady a to doslova. Nebral jsem nikomu telefony, ani neodepisoval. Jen jsem ležel v posteli, projížděl staré fotky a vzpomínal na staré časy. Sakra proč se to zase vrátilo? Celý ty tři roky to bylo v pohodě. A teď?! Nemůžu na to tak myslet! Trápí mě to, ale ne určitě tak jako Louise. Mamka:*„Napsal si tomu Louisovi?!" *„Jo mami napsal!" Mamka:*„A proč se vtom tak korejníš? Nechutná ti to?" *„Ne, je to dobrý." Mamka:*„Tak jez!" *„Hm..." Bob nevnímal. Četl si noviny a u toho se cpal. Mamka:*„A co Nick?" *„Co by? V pohodě..." asi se rozhodla pro výslech, nebo nevím co jí je... Mamka:*„Dobře..." *„Proč mě tak vyslícháš?" Mamka:*„To si nemůžu popovídat se svým synem?" *„Jo, ale nikdy si to vědět nechtěla..." Mamka:*„No jo no..."

*„Už nebudu, ale děkuju, bylo to výborné!" mamka kývla a já zase odešel nahoru.

Louis:

Chvilku jsme mlčeli. Jasně, asi bych se na něj vykašlat měl, ale nedokážu to! Prostě ne... Pořád k němu něco cítím, i když mi udělal to co udělal. Ale zase není to všechno jen jeho vina. *„Promiň za všechno Fizzy...." *„Cože? Za co se omlouváš?" *„Přidělávám ti jen starosti. A ne jen tobě. Vlastně všem. Všem by bylo líp bezemně..." *„Co to říkáš? Proč by si měl přidělávat starosti! My ti rádi pomůžeme! A hlavně já! Jsi můj úžasnej bráška a já nevím, co bych si bez tebe počala!" *„Děkuju Fizzy... Za všechno...." *„Nemas zač." objali jsme se a já si lehnul a spal.