Do You Remember Me? (Larry Stylinson)

#15

Fizzy:

Konečně jsme došli do cukrárny, protože jsem měla docela hlad. Tak na obědě jsem nebyla a svačinu jsem nesnědla. Byla jsem v tu chvíli z toho Nialla vážně mimo. Sedli jsme si úplně dozadu, takže jsme většině lidí nebyli na očích. Přišla k nám servírka. Objednali jsme si čaj a dva čokoládové dorty. *„Fizzy, chtěl bych ti něco říct..." zrovna nám přinesli objednávku. Hned jsem se do toho dortu pustila. Dala si do pusy sousto a podívala se Niallovi do očí. *„Hm.. Povídej." usmála jsem se. *„No... Líbíš se mi už strašně dlouho, ale bál jsem se. Bál jsem se odmítnutí. Fizzy, j-já tě miluju." vytřeštila jsem na něj oči a polkla to sousto, co jsem měla v puse. *„Nialle... J-já vlastně... No prostě ses mi líbil už od minulého roku, ale byl si starší a s mladší bys asi nechodil. Ale teď jsem se do tebe zamilovala. Doufám, že to bereš vážně, tak jako já..." sklopila jsem pohled do klína. *„Fizzy, kdybych to nebral vážně, tak bych tady s tebou nebyl." posunul se vedle mě a vzal si mojí bradu do ruky. Opatrně mi zvedl obličej a já se mu podívala zhluboka do očí. Tak moc jsem ho chtěla políbit. Objímat ho. Být s ním. Přiblížil se opatrně ke mně. Naše obličeje byli pár milimetrů od sebe, tím pádem i naše rty. Zkusil to. Přitiskl své rty na ty mé. Čekal na mojí reakci. Já začala spolupracovat, i když jsem vůbec netušila jak. Přece mi je jen 13 a tohle bylo moje poprvé. Bylo to tak úžasné. Ještě aby ne, když jsem to zažila s tak úžasným klukem, kterýho miluju. Líbali jsme se docela dlouho. Naše polibky se prohlubovali. Když nám docházel dech, odtáhli jsme se. Zůstal sedět vedle mě a svojí ruku obmotal kolem mého pasu. Pak jsme si jen povídali a krmili se navzájem dorty.

Louis:

Tak kde je ta Fizzy? Doufám že si s ní Niall jen nehraje. To bych ho asi zabil. Přece je to moje nejoblíbenější sestřička. *„Děje se něco Louisi?" zeptal se mě Zayn, který byl u mě doma a dělali jsme si úkoly na zítřek. *„Ne nic." *„Že ty máš starost o Fizzy?" *„Hm.. Tak trošku..." *„Nemusíš se o ní vůbec bát. Niall je fajn kluk. Buď rád, že si vybrala správně. Ne jako Lottie!" *„Já to vím. Fizzy je rozumná a Niall je můj nejlepší přítel. Snad by jí nic neudělal. *„Tojo. Hele, když máme už úkoly hotový, budu muset jít." *„Dobře no..." *„Neboj se. Napíšem si." *„Jojo." usmál jsem se a šel ho vyprovodit. Rozloučil se i s mojí mamkou, která seděla v obýváku a četla nějaký časopis. Když jsem za nim zavřel dveře a chystal se jít do pokoje, zastavila mě mamka. *„Louis? Pojď si sem sednout." *„Dobře." sedl jsem si. Mamka odložila časopis a natočila se víc na mě. *„Ten Niall, je tvůj nejlepší kamarád že?" *„Ano... Vždyť ho znáš, ale ne tolik jako Zayna a Harryho no..." *„Vím, vím... Je to fajn kluk. Takže si myslíš, že by Fizzy neublížil?" *„Ne, to v žádném případě." usmál jsem se a mamka jak bylo vidět se uklidnila. *„A mami? Kde je Lottie?" *„Hádej..." *„S Thomasem..." *„Hm... Teď běž nahoru se osprchovat a spát." *„Mami, vždyť je něco málo po 7 hodině." *„Dělala jsem si srandu." usmál jsem se a šel se aspoň osprchovat. Pak jsem zalezl do pokoje a psal si s Harrym a Zaynem.

Fizzy:

Celou cestu jsme se drželi za ruce a povídali si. Bylo to úžasné. Niall mě vyprovodil až k nám před barák. *„Děkuju ti Ni. Bylo to úžasné." *„Ale to jen díky tobě." usmál se. Chystali jsme se políbit na rozloučenou. Stalo se, ale nebyl to ten dlouhý polibek co v cukrárně. Objala jsem ho a rozloučili se. Vešla jsem do dveří, vzula si boty, pozdravila mamku a utíkala k sobě do pokoje. Byla jsem strašně zamilovaná. Bylo to úžasné.