My Annoying Brother 2

1.KAPITOLA

Z pohledu Shawna

,,Shawne Petere Raule Mendesi, ihned slez z toho stolu dolů nebo tě asi zavraždím" zařve na mě někdo, já sotva vnímám, že na mě někdo řve, natož abych věděl kdo nebo abych to udělal. Nakonec mě kdosi stáhne za zápěstí ze stolu a já jen tak tak rozpoznám obličej své manželky.
,,Shawne sakra vzpamatuj se!" řekne Clarke a vrazí mi menší facku. To mě ihned naštve a namáčknu ji na stůl.
,,Co jsi to udělala?" zeptám se a zamračím se.
,,Shawne, ty opilý hovado, okamžitě mě pusť nebo si mě nepřej" řekne rázně Clark a já se zamračím ještě víc, ale pomalu couvnu.
,,Hej Shawne, vypadáš jak kus hovna!" zařve na mě Cole a já se na něj ihned vrhnu. Během toho zřejmě udělám sinusoidu, protože dav kolem mě se vždycky oddálí. Když dojdu konečně k mému cíli, strčím do něj a on udělá to samé. Spadnu na zem, ale podkopnu mu nohy. On taky spadne a už se chystám mu dát pěstí, ale Clarke mě chytne za zápěstí. Courtney Cola pevně obejme zezadu.
,,Shawne stačí, nebudeš se tady rvát. Jedeme domů" řekne mi Clarke a mně nezbývá nic jiného, než ji poslechnout.

Vstanu a Clarke mě podepře. Pak se všichni pomalu rozejdeme ze svatby.
,,Hmm, tobě to tak sluší v těch bílých šatech kotě, ale hned bych ti je sundal" řeknu, ale schytám za to ne příliš milý pohled od Clarke.
,,Kdyby jsi nebyl ožralej, tak jsi to mohl mít, takhle budeš mít leda hovno" odsekne mi a dovede mě do auta. Posadí mě a sama si sedne na místo řidiče a vyjede na cestu.
,,Clarke ne, já chci řídit" začnu protestovat.
,,Zbláznil jsi se? Jsi na mol, nebudeš řídit" sjede mě Clarke, ale já ji nevnímám. Mezitím mě zaujala nějaká páčka. Začnu s ní kroutit do všech stran.
,,Shawne, Shawne! Doprdele to je řadící páka!" zařve na mě.
,,Jaká páka zase? Já si jenom hraju" začnu se vymlouvat a trochu nechtěně sebou praštím o sklo.
,,Ty jsi neskutečnej, když se ožereš"
,,Ty jsi strašně nudná kdykoliv" řeknu a ona se na chvíli zarazí.
,,To říkáš jenom proto, že jsi opilej, jinak by jsi to neřekl" řekne, ale i přes opilost poznám, že její hlas jistý není.

Dojedeme domů, Clarke zastaví, obejde auto a otevře mi dveře. Já pomaličku vystoupím. Chytne mě za ruku a vydá se dovnitř, já ji ale bleskově vezmu do náruče.
,,Co děláš?" zeptá se vystrašeně.
,,No tak jseš manželka ne? Tě nesu přes práh" řeknu jak nic a zakolíbám se.
,,Jo, ale jsi na mol, okamžitě mě pusť nebo oba spadneme" řekne přísně, ale má smůlu. Já holku poslouchat nebudu. Jdu dál a ona nemá jinou možnost, než mi otevřít dveře. Udělá tak a já vejdu, když překračuji práh, tak se najednou z něho stane velká zeď a já zakopnu. Ihned se začnu nebezpečně blížit k zemi. Dopadnu ale měkce, což mě mile překvapí.
,,Shawne! Sakra vypadni, jsi těžkej jako slon!" zakřičí Clarke. Jej, já spadl na ni, proto to bylo tak měkké.
,,No jo, no jo, ty naděláš" řeknu a pomalu se zvednu. Clarke se zvedne jako střela, chytne mě za ruku a vydá se někam. Hodí mě na postel.
,,Uhh kotě, ty jsi jiná" řeknu perverzním tónem.
,,Jo, super" odpoví mi ironicky, svlékne se a nechá si spodní prádlo, vleze si do postele a zabalí se do deky. Přitom se ke mně otočí zády, což mě zamrzí, ale obejmu ji zezadu a oba pomalu usneme.

Zazvoní ta příšerná věc, jejíž zvuk mě bodne do hlavy jako střep. Hned se musím silně za hlavu chytit, to je bolest sakra. Pomalu vstanu a hned se mi zvedne kufr, takže se co nejrychleji rozeběhnu na záchod. Prosím ne, že jsem se neožral na mol. Clarke mě zabije, zamorduje, doprčic. Kleknu si rychle k záchodu a vysypu tam celý obsah svého žaludku. Přitom na svých zádech ucítím něčí ruku, je mi jasné, že je to Clarke. Pomalu se zvednu, vypláchnu si pusu a podívám se na ni trochu psíma očima.
,,No zlato, nemáš tolik chlastat" řekne poměrně chladně a já se zarazím, proč je na mě tak moc ošklivá, ale podá mi vodu a prášek.
,,Lásko ale proč jsi mě nezastavila?" řeknu a Clarke se zamračí.
,,A ty myslíš, že se celý svět točí kolem tebe? Shawne já měla jiné věci na práci a v životě by mě nenapadlo, že se na naši vlastní svatbě tolik zliješ. Celý jsi to pokazil" řekne a já hanbou sklopím hlavu.
,,Promiň" šeptnu a projdu kolem ní.
,,Líbánky ale platí, ne?" zeptám se a ona jen přikývne.
,,Jo, zkus je posrat a už fakt nevím, co s tebou budu dělat"
,,Lásko promiň, já jsem fakt nechtěl" řeknu a začnu nám balit kufry.

,,No, už to neřeš, co se stalo, stalo se. Hlavně už se chovej normálně a ne jak Cole číslo dvě" odsekne a já se musím uchechtnout.
,,Něco vtipného Mendesi?" řekne přísně a zvedne jedno obočí.
,,Vůbec ne paní Mendesová" řeknu a začnu se smát. Ji to očividně naštve, rychle se ke mně rozejde a přitlačí mě na stěnu. Já na ní chvíli vyjukaně koukám, ale po chvíli jí dám ruce na zadek, přitisknu ji na sebe a spojím naše rty. Začneme se vášnivě líbat a já pomalu vyjedu rukama nahoru k lemu jejího trička. Chystám se jí ho sundat, když v tom někdo zaklepe na dveře. Oba sebou dost překvapeně trhneme a dáme si přitom do čela.
,,Au, dávej pozor Shawne"
,,Co já? Vždyť jsi mě bouchla ty" začnu se bránit.
,,To není-" chystá se pokračovat Clarke, ale uslyšíme klíček v zámku, takže oba zmlkneme a rychle od sebe odstoupíme. Do bytu vejde Cole a těsně po něm Courtney, která je na první pohled bledá jako já. Asi se taky ožrala, pomyslím si, ale nic neříkám.

,,Čau bando, jste ready? Ne, jak tak koukám, sotva jste začali balit. Co jste dělali?" řekne Cole, kterej vypadá dost v pohodě.
,,No to víš, kdyby se tady pan Mendes neožral jak hovado, tak by to třeba už bylo" odsekne Clarke.
,,Už stačí hele, stalo se, ale už to nemusíme řešit" dodám a Clarke mě během vteřiny probodne pohledem. Já si povzdechnu a dobalím nám kufry, postavím se a rozhlédnu se.
,,Courtney jsi v pořádku?" zeptá se Clarke, když si toho taky všimne.
,,No, já jen, já jsem, no..." začne Courtney a konečně i Cole jí věnuje starostlivý pohled.
,,Ne, já jsem to asi včera přehnala s alkoholem" řekne rychle Courtney a my oba s Colem přikývneme. Neunikne mi ale pohled Clarke, ta si ji přeměří pohledem. Courtney jenom polkne.
,,No nic, pojedeme" řeknu a vezmu dva kufry, Cole vezme zbylé dva a vydáme se dolů. Dojdeme k mému autu, najednou je jim dobré.
,,Uf, ještěže Shawn má toho Jeepa, do Jaguára by se nám to nevešlo" uzná Courtney a já se spokojeně usměju.
,,No jo, ale nebudeme frajeři" odsekne Cole a všichni si vlezeme do auta.

Po chvíli dojedu na letiště, vystoupíme a každý z nás vezme dva dvě kufry. Dojdeme na halu letištní, na první kontrole jim předáme kufry, dalšími se prodíráme pěknou dobu, ale nakonec dojdeme k gatům. Počkáme na své letadlo v tichu, naštěstí jsme se ani s Clarke nějak nechytli. Pak nastoupíme do letadla, samozřejmě první třídou. Dojdeme na svá sedadla a usadíme se.
,,Snad nebudu zvracet" řeknu a musím se zasmát, Cole se zasměje taky, Clarke mě sesmahne pohledem a Courtney polkne. Je nějaká divná, asi to hodně přehnala s alkoholem. Po chvíli vzlétneme a zarovnáme se, mně se začnou klížit oči a po chvíli je zavřu a usnu. Probudím se až po několika hodinách, kdy ucítím jemné šťouchání. Otevřu oči a podívám se na Clarke.
,,Už jsme tady, budeme přistávat" řekne nadšeně a zajiskří jí v očích, ona miluje létání. Někdy snad i víc než mě, řeknu si v duchu a musím se trochu zasmát. Pomalu přistaneme a všichni zatleskáme kapitánovi, který to bravůrně zvládl.

Když přistaneme, přistaví nám k letadlu schody, což je změna, většinou připojí takový ten most. Všichni sejdeme dolů, pak dojedeme do haly, vezmeme si kufry a dojdeme k pánovi, co je majitel domu, kde budeme bydlet.
,,Hello" pozdraví nás, my ho pozdravíme také, dáme tam kufry a sedneme si na místa. Já si sednu dopředu s Colem, to auto má totiž osm míst. Holky si sednou dozadu. Pán se rozjede a zanedlouho krásnou krajinou, i když trochu víc suchou, dojede k našemu domu. Je opravdu krásný, velký, prostorný, to poznám už na první pohled. Vystoupíme, rozloučíme se s pánem, vezmeme si všichni kufry a dojdeme ke krásným proskleným velkým dveřím, odemknu a s Clarke vejdeme první, jsou to přeci jen naše líbánky. Prohlédneme si obývák, který je hned první, co uvidíme. Do toho je vpitá kuchyň. Obývák má prosklenou zeď, takže vidíme ven. Dojdu k oknu a rozhlédnu se. Uvidím krásnou písčitou pláž a moře se spoustu vlnami.
,,Cole musíme si zasurfovat" řeknu nadšeně a holky se na nás vyděšeně podívají.
,,Ty to umíš lásko?" zeptá se mě Clarke.
,,Noo, to úplně ne, ale co neumím, to se můžu naučit" řeknu a zazáří mi úsměv na tváři.
,,Ježiši, ty troubo" usměje se Clarke a obejme mě. Konečně je to mezi námi dobré, snad to i vydrží.

Tak tohle byla první kapitola, snad se po dlouhé době líbila. Ale snad chápete, jsou Vánoce Silvestr, takže nemáme moc času.

Ale všem přejeme krásný nový rok 💕

Baru a Veru ❤️