My Annoying Brother 2

52.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

,,Ještě jednou moc děkuju." Řeknu, když pomalu pouštím Clarke ze svého sevření. 
,,Opravdu není za co, hlavní je, že jsi se vyspala a Cole nebude hudrovat." Dodá Clarke a já kývnu. 
,,No nic, nebudu vás už rušit, ještě jednou děkuji." Usměju se na ně a vezmu si Adama. Rozloučím se, dojdu k autu, dám Adama do jeho sedačky pro miminka a bezpečně ho připoutám. Sednu si za volant, kouknu se na mobil, jestli náhodou mi Cole nenapsal, z jeho zprávy pochopím, že v Evropě už je tma a on spí. Odložím telefon, nastartuju a rozjedu se domů. Cestou sleduju ve zpětném zrcátku Adama, který naštěstí spokojeně spinká, kdybych mohla, tak tančím flamenco. Dojedu domů, vezmu Adama i se sedačkou a výtahem vyjedu k našemu bytu. Potichu odemknu a vklouznu do bytu. Položím Adama, sundám si boty a bundu, vyndám ho ze sedačky a položím ho do kolíbky, vezmu si zbytek včerejší večeře a v klidu se najím. Přesně ve chvíli, kdy dám poslední vidličku do myčky, se Adam probudí a začne kňourat. S úsměvem k němu dojdu, vezmu ho na sebe, v ložnici ho přebalím, sednu si s ním na postel a nakrmím ho. Potom, co Adam dojí, si ho nechám u sebe a povídám si s s ním dokud neusne. Docela mě překvapí, že usne v celku brzy, pomalu se zvednu, položím ho do postýlky, dojdu si dát sprchu, vezmu si pyžamo, vyčistím si zuby, vrátím se do ložnice a lehnu si do postele. Netrvá to dlouho a já spím jako zabitá.

Ráno je trochu klidnější, než noc, to byla trochu divočina, ale zvládli jsme to. Udělám si velkou snídani a v klidu se nasnídám, po jídle se postarám o Adama a rozhodnu se jít navštívit tátu do práce, neviděla jsem ho od Vánoc. Chybí mi. Hodně mi chybí, ale mamky se stále ještě bojím. Dám nádobí do myčky a zapnu ji. Dojdu do ložnice, vezmu si čisté spodní prádlo, vínový rolák, černé uplé džíny, udělám z vypraného oblečení komínek, dojdu do koupelny, dám si rychlou sprchu, usuším se, namažu se krémem, chvíli počkám a pak se nasoukám do oblečení, vyčistím si zuby, namaluji se, zapletu si copánky, dojdu do ložnice, vezmu Adama, přebalím ho a teple obléknu. Dám ho do kočárku, vezmu si dlouhej béžovej kabát a kozačky nad kolena. Otevřu dveře a vyjdu ven. Adam má po asi těch pár probrečených dní spací náladu, což mi vůbec nevadí, ba naopak, jsem za to ráda. 
,,Pojedeme tě představit dědovi." Usměju se, zavřu dveře, přivolám si výtah a vejdu tam. Vystoupím v suterénu a vydám se do rušných ulic, cestu nakonec zvolím přes klidnější parky, teda v rámci možností, i když v téhle zimě by ani psa nevyhnali. Já už se ani nedivím, že máma raději odlétala na Kanáry. Po chvíli dojdu do rodinné firmy. Trochu mě polije nejistota, dlouho jsem tu nebyla. Naposledy už ani nevím kdy.

,,Courtney, ahoj." Pozdraví mě Marion, která pracuje jako asistentka recepční, je to dlouholetá tátova kamarádka. 
,,Zdravím." Zazubím se. Musím uznat, že vidět zase jinou tvář mi udělalo neskutečně dobře.  
,,Tak nám ukaž toho drobečka." Přijde ještě Tami, hlavní recepční. Usměju se a stáhnu stínítko kočárku, aby na něho lépe viděli. Obě se nad ním skloní a začnou se rozplývat. Po chvíli se přidají další kolegyně a trochu mě odstrčí dozadu. Musím se nad tím pousmát.  
,,No ženský, co je to tu za slet čarodějnic?" Uslyším mně dost známý a uklidňující hlas. 
,,Courtney?" Vydechne a já mu s úsměvem skočím do jeho otevřené náruče. 
,,Ty jsi přišla."  
,,Musela jsem tě už vidět. Omlouvám se, že jsem nepřijela dřív, ale neměla jsem moc čas."  
,,Já vím, to je dobrý, ale jsem rád, že jsi se taky ukázala." Pevněji mě sevře v objetí. 
,,Ale teď mi ho musíš ukázat." Obejme mě kolem ramen a přistoupí blíž k chlumu sklánících žen nad kočárkem. 
,,Tak jo dámy, akce skončila, rozleťte se na svých košťatech do svých kanceláří." Zasměje se a většina žen po něm hodí na oko uražený výraz a rozejdou se. Společně s tátou přistoupím ke kočárku. 
,,Ahoj prcku." Nakloní se a chytne ho za malou ručičku. 
,,Ty jsi celej táta." Řekne, Adam v tu chvíli otevře svoje velká kukadla a nepatrně se usměje. 
,,Ale oči má po tobě." Usměje se a já si otřu slzy štěstí. 
,,Děkuju tati."  
,,Ukážeš ho i mámě?" Zeptá se a já se trochu zarazím. 
,,Nevím, jak se má?"  
,,Popravdě? Stýská se jí po tobě, doufám, že si uvědomila, co provedla nejen tobě, ale i Colovi."  
,,Zítra by se měl Cole vrátit, tak o víkendu přijedeme na oběd." Usměju se a tátovi to udělá neskutečnou radost. 
,,Půjdeme ke mně, musíš mi toho hodně povědět." Řekne táta, stoupne si za kočárek a vydá se k sobě do kanceláře.

Táta mě k večeru odvezl domů, Adam už potom neusnul, ale byl v klidu, táta na něho dělal obličeje a Adam se smál na celé kolo a ani jednou neplakal. Byla jsem ráda, že ho konečně taky vidím se smát a ne jenom plakat. K večeři si udělám jenom toasty a klasicky nakojím Adama. Už při tom mi začne usínat, jenom se usměju a dojdu ho dát do postýlky. Přikryju ho, převléknu se do pyžama, udělám si popcorn, zabalím se do deky, sednu si k televizi a pustím si nějakou romantickou komedii. Ani nevím, kdy jsem přesně usnula, ale probudila jsem se až ráno na svůj budík, který jsem si nastavila, abych se stihla připravit, než pojedu pro Cola. To se taky stane, rychle se připravím, hezky se obléknu, postarám se o Adama, dám ho do sedačky. Obuju se, vezmu si kabát, kabelku, vezmu sedačku s Adamem, dojdu do garáže a na dálku odemknu auto, dám Adama na jeho místo a bezpečně ho připoutám. Sednu si, připoutám se a rozjedu se na letiště. Dojedu tam, zaparkuju a v tu chvíli mi cinkne zpráva, že Cole přistál. Usměju se do mobilu, vystoupím, opřu se o auto tak, abych viděla na Adama, ale po očku sleduju hlavní východ z letiště. Moje oči se rozzáří, když vyjde Cole a krásně se usměje. Neudržím se, rozběhnu se k němu a skočím mu kolem krku. Pevně ho stisknu a on se se mnou zatočí dokola. 
,,Tolik jsi mi chyběl." Zamumlám mu do krku. 
,,Vy mně taky, moc jste mi chyběli." Zašeptá a daruje mi pusu do vlasů. Po dlouhém vítání konečně dojdeme těch deset metrů k autu.
,,Ukaž, to zvládnu, přivítej se s ním." Kývnu směrem k Adamovi a Cole se usměje. Krátce se s ním přivítá, mezitím co já dám jeho věci do kufru.  
,,Mám řídit?"  
,,Jestli nejsi unavený?"  
,,Lásko, já se vyspím kdekoliv." Řekne a oba se jeho poznámce zasmějeme. Vtipná, ale pravdivá. Nasedneme do auta a Cole se rozjede domů.

Celou cestu mi Cole vypráví o Evropě a co všechno viděl. Byla jsem z toho unešená. Za celý svůj život jsem v Evropě byla dvakrát, jednou na školním výletě ve druháku v Anglii a pak s rodinou ve Francii.  
,,Koukám, že vypadáš líp."  
,,Jo, dala jsem na tvou radu a dala Adama na pár hodin Clarke a Shawnovi, ten klasicky brblal, ale Clarke mi hodně pomohla a on od té doby je klidnější. A byla jsem za tátou."  
,,Ty jsi byla ve firmě? A co tvůj táta říkal?"  
,,Byl nadšenej z tebe. Tohle od tebe vůbec nečekal." Usměju se. 
,,Je pravda, že jsem se do toho docela opřel."  
,,Docela? Ty jsi se do toho opravdu opřel a na tátu si udělal dojem. On je s tebou naprosto spokojený a ještě řekl, že ty mu připomínáš jeho ve dvaceti."  
,,Páni, to je čest pro mě." Usměje se a zaparkuje. 
,,Můžu vzít Adama?" Zeptá se trochu rozpačitě. 
,,No jasně." Usměju se a vystoupím. Vezmu jeho kufr a vydám se k výtahu. Počkám na ty dva a pak výtah přivolám. Vyjedeme do našeho patra, nechám je jít první, Cole vytáhne klíče a odemkne. Vejde, zastaví se a rozhlédne se. 
,,Konečně doma." Sundá si boty a dojde i s Adamem do obýváku a sedne si na gauč. Já dojdu do koupelny a dám Colovo oblečení do pračky. Zapnu ji a vrátím se k nim. Usměju se při pohledu, když Cole chová Adama, aby se uklidnil. 
,,Chyběl jsi mu."  
,,On mě taky a ty především, celou tu dobu jsem přemýšlel o tom, na kterých místech by se ti líbilo." Na chvíli se odmlčí.
,,Na všech." Řekneme oba na stejno a pak vybuchneme smíchy.  Jsem ráda, že je zpátky a doufám, že teď bude nějaký ten čas doma.

Večer, když Adam usne si uděláme večer jenom pro sebe, to mazlení a objímání mi strašně chybělo, ale jsem ráda, že je to všechno zpátky. Byl to sice jenom týden, ale mně to připadalo jako věčnost. Po tom krásně stráveném pátečním večeru spokojeně usneme. Druhý den, navštívíme Colovi rodiče, Aaliy, Shawna a Clarke. Je to skvělý den, Cole je rád, že je zpátky a opět dělají blbiny a smějou se trapným vtipům. My s Clarke si zajdeme do kavárny, jen my dvě jako za starých časů. Poklábosíme o všem možném, pochytíme pár drbů a celkově si ten společně strávený čas užijeme. V neděli pak přijedeme k mým rodičům na oběd, z prvu trochu napjatá nálada se po chvíli změní, moje mamka konečně Cola přijme oficiálně do rodiny a mě konečně polije ten pocit, že to takhle má být. Konečně je z nás obrovská velká rodina a já jsem teď snad nejšťastnější holka na světě.

Baru a Veru ❤️