My Annoying Brother 2

65.KAPITOLA (Epilog)

Z pohledu Courtney

,,Dobré ráno." Usměju se na svou kolegyni Ruth, když přijdu ráno do práce. Dojdu na sesternu, kde se převlékáme i my, co jdeme na praxe.  Tenhle měsíc mám jenom praxe a od minula jsem se dost zlepšila. Vypracovala jsem se na pomocnou doktorku, takže už k banálním případům můžu chodit sama. Upravím si svůj plášť a vydám se na obchůzku pacientů.
,,Dobré ráno pane Wilsone, jak se dneska cítíte?" S úsměvem si vezmu jeho kartu a zkontroluju všechny hodnoty.  
,,Dneska už dobře, klidně bych šel domů"
,,Hodnoty vypadají dobře, tlak i hladina cukru v normálu, tep dobrý, srdeční činnost také v pořádku, možná, že zítra už byste mohl jít domů. Ještě to dohodnu s doktorkou a uvidíme." Usměju se na něho.
,,Budete skvělá doktorka slečno."
,,No, budu vám věřit, snad vás nezklamu."
,,Vy určitě ne, slečno."
,,Děkuji, teď odpočívejte." Rozloučím se a dojdu k dalším pacientům. Hrozně mě baví si s nimi povídat. Ani nevíte, kolik se toho člověk za tak krátkou dobu dozví. Obejdu pár pacientů s lehčími problémy a pak se vydám na dětské oddělení, jsou tu děti jak po banálních operací, tak děti s rakovinou, těch je mi nejvíc líto, ale je hezké vidět, jak jsou statečné.

Klasicky navštívím všechny děti na oddělení.
,,Ahoj Jaspere, tak dneska domů ." Pohladím po hlavě malého blonďatého chlapečka, když dojdu na recepci, abych jim podepsala papíry.
,,Tak ahoj." Plácnu si sním.
,,Děkujeme slečno, nashledanou."
,,Nemáte za co. Nashledanou." Zamávám jim.
,,Ruth, jdu na kafe, kdyby někdo potřeboval pomoct, jsem na telefonu."
,,Jasný, ale podle mě je tu někdo jinej, kdo bude potřebovat pomoct." Zasměje se a já se na ni nechápavě podívám.
,,To uvidíš."
,,Aha, dobře. No nic, já jdu, ať nemám tak dlouhou tu pauzu." Vydám se do nemocniční kantýny, která je úplně nahoře, kde je porodní oddělení. Když vystoupím z výtahu, tak se hned srazím se Shawnem.
,,Ahoj, co ty tu? Jo, takže už je to tu?" Zeptám se ho, ale podle jeho výrazu poznám, že je to pravda.
,,Jo, já jdu Clarke pro vodu, můžeš ji jít zkontrolovat? Díky, pokoj číslo osm." Rychle odběhne, ach ti muži. Usměju se pro sebe a dojdu na pokoj, kde leží Clarke.
,,Ahoj." Dojdu ke své kamarádce a pevně ji obejmu.
,,Čauky, Cole byl taky takovej, když jsi rodila?"
,,Popravdě, já už ani nevím." Řeknu a obě se tomu zasmějeme.
,,No a jak ti je?"
,,Dobře. Nevím, proč vyšiluje."
,,Chlapi to vždycky berou hůř." Zasměju se a sednu si k ní, abychom si popovídaly, než půjdu za Colem a Adamem.

Z pohledu Clarke

,,Jo, to teda. Shawn byl úplně bledej" řeknu a zasměju se.
,,Jo, já ho viděla. Jako by viděl ducha" tomu se obě zasmějeme.
,,Ale tak furt lepší, než aby mu to bylo jedno" usměju se a Courtney přikývne.
,,To určitě"
,,Jako nebudu lhát, těším se, až se zbavím toho balvanu, celkem mě bolí záda z toho" zasměju se a pohladím se po břiše.
,,Jo, to věřím, je to něco" přikývnu.
,,No nic, tak já půjdu a hodně štěstí Clarke, ať to všechno dopadne dobře" Courtney mě pohladí po rameni.
,,Děkuju, tobě ať to rychle uteče" odpovím Courtney, ta se usměje a zmizí. V tu chvíli vejde do pokoje Shawn, který se málem přerazí o práh. Vykulím oči a zděšeně ho sleduju.
,,Co blbneš zlato?"
,,Ten tam předtím nebyl nebo jo?" zeptá se zmateně.
,,Ne Shawne, nebyl. Teď ho tu šli kvůli tobě namontovat" zasměju se a chytnu ho za ruku. On je tak v šoku, že mi na moji ironickou poznámku ani nic neřekne. Shawn mi podá vodu, já se usměju a napiju se.
,,Jseš v pohodě? Bolí tě to? Chceš něco dalšího?" zeptá se Shawn tempem Eminema.
,,Proboha klid lásko, jsem v pohodě. Trochu to občas bolí, ale dá se to vydržet" usměju se a on mě soucitně pohladí po tváři. Ještě chvíli si povídáme, než přijde kontrakce. Pevně zavřu oči a Shawn mi stiskne ruku.
,,Dobrý" utiším ho křečovitým úsměvem. Postupně začnou být kontrakce častější a častější.