My Annoying Brother 2

64.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

Už je to pár týdnů co chodím na praxi do Fakultní nemocnice. Cole musel do New Yorku pracovně, tak jsem zase na pár dní sama s Adamem, dneska ho hlídá Clarke a já právě mířím za nimi. Konečně domů, teď je to náročné, ale až to budu dělat každý den, tak to bude ještě horší.
,,Ahoj." Zamává mi Clarke a já k nim dojdu.
,,Čau, co vy tady?" Vezmu Adama na sebe a dám mu pusu na tvář.
,,Hope chtěla ven, tak jsme šli na procházku. Dneska je krásný den, tak proč toho nevyužít." Zazubí se Clarke
,,Ale neměla by jsi se tolik namáhat, máš odpočívat, ty blázne."
,,Ježiši, ty jsi jak Shawn, je mi skvěle, cítím se líp než kdy jindy."
,,No dobře, ale kdyby něco, tak řekni."
,,Ano slečno starostlivá. Půjdete kousek s námi?"
,,No jasně."
,,Tak co škola?"
,,Ale jo, jde to. Sice to je hodně náročné, ale zatím to zvládám statečně." Zasměju se a Clarke hned po mně.
,,Ale určitě jednou budeš dobrá."
,,Snad ano." Usměju se.

,,No a co Cole?"
,,Asi dobrý, včera se neozval a dneska taky ne, tak snad se tam nic nestalo."
,,Prosím tě, že by tam někoho to?"
,,Ne, to si nemyslím, když je tam s ním můj táta, ale víš jaký Cole dokáže být.."
,,Nemehlo? Jo to by sedělo, kdyby tam zboural celou tu práci, ježiši já tam stát, tak se směju."
,,Asi by to bylo vtipné, ale chudák, třeba je nervózní."
,,Courtney je to Cole, on to zvládne."
,,Jo asi máš pravdu."
,,No to si piš, že mám." Mrkne na mě a společně dojdeme do parku. Kam dopadá sluníčko, je tam krásný výhled, ale i chladivý stín.
,,Dáme si zmrzlinu?" Zeptá se najednou Clarke.
,,Jasně, proč ne." Usměju se a dojdu ke stánku se zmrzlinou.
,,Tak jakou si dáme?"
,,Dala bych si všechny. Můžu dostat od každé příchutě trochu?" Zeptá se Clarke slečny od zmrzliny. Ta chvíli jenom překvapeně kouká a pak kývne. Vezme velký kornout a začne tam vrstvit kopečky zmrzliny.
,,Ach ty chutě."
,,Jejda, ale to nevadí." Zazubí se Clarke a vezme si svůj přeplněný kornout.

,,Já si dám jahodu s malinou." Počkám, vezmu si svůj kornout a zaplatím ty zmrzliny.
,,Počkej, to jsi nemusela, já bych to-"
,,Klid, zvu tě." Drcnu do ní a ona se zasměje.
,,Dobře, ale příště zvu já." Mrkne na mě a já její nabídku s úsměvem přijmu. Dojdeme si sednout na lavičku. Clarke jako obvykle pozoruje lidi.
,,Koukej, je to smutné, ale myslím, že támhle ti dva se dneska rozejdou." Ukáže na mladý pár před námi.
,,Ježiši snad ne. Hodí se k sobě... Vzhledově."
,,Třeba špatnej sex." Řekne a obě vyprskneme smíchy, že na nás kolemjdoucí koukají dost udiveně.
,,Ježiši Clarke, ty jsi fakt hrozná."
,,No co? Evidentně se jí to asi s ním nelíbí. Koukej." Nadechne se.
,,Richarde musíme si promluvit." Použije pištivější tón hlasu.
,,Ano Annie." Změní ho na hlubší, já se jenom u toho křením a snažím se nesmát.
,,Musíme si promluvit."
,,Dobře a o čem?"
,,O sexu, našem sexu."
,,Dobře, tak mluv."
,,Máš malý péro a mně to prostě vadí."
,,Tak ty máš problém s mým pérem?"
,,Jo, je tak malý, že ani ty sám si ho nevyhoníš." To už nevydržíme a začneme se obě smát jak puberťačky. Adam se k nám klasicky přidá, protože napodobuje nás dvě.

,,To si - to si děláš srandu." Snažím se ze sebe dostat kloudné slovo, ale moc mi to nejde, jak se pořád směju.
,,Ježiši tohle se mi povedlo." Otře si Clarke slzy od smíchu a já jenom přikývnu. Naše pohledy spadnou na onen mladý pár, pak se podíváme na sebe a kolotoč smíchu začne odznova. Později odpoledne, no vlastně skoro k večeru, doprovodím Clarke domů a dojdu na blízkou zastávku. Počkám na autobus, kterým dojedeme domů. Naštěstí se nám povedlo Adama utahat, takže ho jenom nakrmím, vykoupu ho a uspím. Vrátím se do kuchyně a vezmu si zbytek večeře ze včera, vezmu si notebook a zapnu tam Skype. Dneska jsem domluvená s tetama, že zavoláme.
,,Ahoj tety." Usměju se, když na obrazovce uvidím tetu Whitney a tetu Willow.
,,Čauky naše neteřinko." Vyjekne nadšeně teta Willow, o ní je všude známo, že je trochu střelená.
,,Páni, když jsem tě viděla naposledy, tak jsi byla ustrašená mladá holka a teď vidím krásnou dospělou ženu."
,,Ale teto Whitney, ještě se budu červenat." Upřímně se usměju a strčím si pramen za ucho.

,,No a co náš malý prasynovec?"
,,Spí jako špalek, trochu jsme ho s Clarke protáhly."
,,Ahaa a my ho chtěly vidět, jak roste."
,,Roste jako z vody a na rodinné oslavě ho uvidíte, to bude zase o trochu větší." Zasměju se.
,,No a co škola?"
,,Ale, je to hodně náročné, chci pomáhat lidem, ale občas mi ve vzduchu visí ta otázka-je tahle práce vůbec pro mě?"
,,Blázníš? Jasně, že je. Víš, že děda i babička byli doktoři a bylo to pro ně a ty máš jejich krev, stejně tak jako my. A naše rodina se nevzdává."
,,Willow má pravdu Courtney, chytni svou příležitost pořádně za pačesy a jdi do toho s chutí a naplno. Už od mala jsi chtěla být doktorka a jednou budeš skvělá doktorka."
,,Sestra má pravdu. Výjimečně."
,,Neposlouchej tu bláznivou ženskou, mám pravdu."
,,Jo, máte pravdu obě, za svůj sen je třeba bojovat. Děkuju vám, dlužím vám velké objetí."
,,Už se na vás těšíme."
,,My na vás také, ahoj."
,,Ahoooj!" Zamáváme si a já hovor ukončím.

Tenhle den mi hodně pomohl přestat myslet na školu, nejdříve super odpoledne s Clarke a teď videochat s tetama. Dnešek nemůže být lepší. Usměju se pro sebe a chci se pustit do jídla, ale na počítači mi vyskočí další videohovor. Na tváři se mi objeví široký úsměv, trochu se poupravím a hovor přijmu.
,,Ahoj lásko." Uvidím jeho zářivý úsměv.
,,Ahoj." Usměju se a do očí se mi nahrnou slzy, je sice pryč jenom pár dní, ale i tak se mi stýská hrozně moc.
,,Copak děláš?" Lehne si na svou hotelovou postel a upraví si polštář...i u toho vypadá hrozně sexy.
,,Nic moc, mám večeři. Adam usnul, tak mám večer pro sebe."
,,To je hezký a co praxe?"
,,Dneska nic moc, byla jsem trochu mimo, ale odpoledne s Clarke a podvečerní videohovor s tetama mi pomohl se přes to přenést a nevzdát se."
,,Stalo se něco hodně zlého?" Jeho úsměv se změní na starostlivý výraz.
,,No, prostě jsem dneska myslela na tebe, na to jak mi moc chybíš a tak trochu nedávala pozor a špatně napojila kapačku. Kdyby tam nestála ta doktorka a neviděla to, mohla jsem toho člověka i zabít, bože jsem taková nešika, nejradši bych si za to nafackovala." Cole je jediný člověk, kterému jsem o tomhle incidentu řekla, Clarke jsem jenom něco naznačila a tetám jsem to neřekla vůbec.

,,Lásko je mi to moc líto, já chápu, že to bude znít divně a vím, že jde o živé lidi, ale ti doktoři to kdysi určitě také udělali, zatím se jenom učíš a udělala jsi jednu chybu za celé dva měsíce a chyb uděláš ještě spoustu už i jako ostřílená doktorka, ale nejdůležitější je se ze svých chyb poučit a zdokonalovat se. Chyby děláme všichni a není to nic špatného. Koukni kolik já v životě udělal chyb a pak našel holku, která mě naučila se poučit z chyb a dělat věci lépe a s radostí." Na tváři se mu znovu objeví jeho široký, zářivý úsměv a mě to rozbrečí. Jak moc bych ho chtěla obejmout a být s ním.
,,Lásko co je? Neplakej, tohle jsem nechtěl."
,,Nene, to je v pohodě, jenom jsi mě dojal a podržel jsi mě, stejně jako všichni dneska. Moc ti děkuju." Usměju se a otřu si slzy.
,,Nemusíš, to já ti za celý život nedokážu poděkovat, jak moc jsi mě změnila k lepšímu."
,,To ne já, ale ty, to ty jsi udělal obrovský posun, hlavně s rodinou."
,,To máš asi pravdu, vždyť já mám toho pitomečka a tu čůzu i rád." Zasměje se a já musím taky, jsem ráda, že to dal najevo, jak moc pro něho Shawn jako brácha znamená. Ještě chvíli si povídáme, než Cole vyrazí na firemní večeři. Já umyju nádobí, dojdu se vykoupat, lehnu si do postele a po dlouhém dni usnu, jako když mě do vody hodí.

Ráno mě probudí jemné sluneční paprsky a pak mi to docvakne. Dneska se Cole vrací. Rychle odhodím peřinu, doběhnu do koupelny a dám si rychlou sprchu na probuzení. Je sobota, takže do školy nejdu a můžu se trochu upravit, protože Cole přiletí až kolem jedné hodiny odpoledne. Hezky se namaluju, upravím si vlasy, dojdu pro Adama, nakrmím ho, sama se nasnídám a dojdu se doupravit, když si Adam hraje. Vrátím se k němu, dojdu ho převléknout, dám ho do kočárku a pomalejší chůzí se vydám na zastávku, ze které jezdí autobusy přímo na letiště. Krásná procházka mi zabere hodinu a já to mám tak akorát. Vystoupím z autobusu přímo na letišti a vejdu do haly. Kouknu se na velké tabule, kde se objevují přílety. Chvíli koukám na tabuli než otočím hlavu a spatřím svého prince na bílém koni. Rychle se k němu rozběhnu a když Cole roztáhne ruce na znak objetí, rychle mu skočím kolem krku. Najednou jako kdyby se svět zastavil, i po té době, co jsme spolu zažili, jsem jako zamilovaná teenagerka. Začalo to hloupou sázkou, ale víte co? Nakonec jsem za ni ráda, protože díky ní jsem získala skvělého kluka, kterého nadevše miluju a vím, že ho budu milovat  napořád a nikdo a nic nás nikdy nerozdělí.

Baru a Veru ❤️