HOPE - Carter Nebo Stark

3. Těšilo mě!

„S čím?" optala jsem se ho. Podívala jsem se na Phila, ale ten vypadal, že o tom taky nic neví. „Avengers se ztratili, nikdo je nemůže najít a ty jsi toho schopná. Jde o to, že jsou hodně rafinovaní, no a řekněme, že někteří lidé jsou zde jaksi úplně blbý." Musela jsem se nad tím zamyslet. Částečně měl vlastně pravdu, máma mě učila veškeré techniky a různé triky. Pochybovačně jsem se na něj podívala. „Nechce se mi to říkat, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy."
Odmlčel se a já s napětím vyčkávala, co z něj vypadne. „Prosím."
Okej. Tohle jsem opravdu nečekala. Vždyť on nikdy neprosí. Koutkem oka jsem se podívala na Phila a zjistila, že kouká také šokovaně jako já. „Cože?"
Vykřikla jsem s agentem po
mém pravém boku jednohlasně.
„Nebudu to opakovat znovu. Snad jste dobře slyšeli."
A už tu byl zpátky náš starý Nick Fury.
„Dobrá"
Kývla jsem. Ano má to nějaké své rizika, ale co s tím nadělám. V rámci možností mu to i dlužím, ale to je jiný
příběh. Fury se opravdu malinko pousmál. Jo myslela jsem si, že už to nikdy neuvidím, ale jak on sám řekl, zoufalá situace si
žádá zoufalé činy. Phil tam celou dobu stál jako solný sloup a ani nedutal tak jsem na něj kývla na znak, že odsud odejdeme. Souhlasně pokýval hlavou. Otočila jsem se na patě a kráčela směr dveře. Ještě, než jsem odešla spolu s Philem otočila jsem hlavu na Nicka.
„Chci kancelář s výkonným
počítačem, samostatný pokoj s koupelnou, neomezený přístup po celé budově jo a ještě, až je najdu sama si sestavím svůj tým ok?" „Dobře a teď už jděte." To mi rozlilo úsměv na
tváři a spokojeně jsem vyšla z jeho kanceláře. Před ní čekal Coulson. Oba jsme se automaticky vydali směrem, kterým jsme přišli. Jen s tím rozdílem, že já mám namířeno ke schodům, to ale Coulson neví.
Než jsme došli na druhou stranu než je Furyho kancelář zastavila nás hnědovlasá žena s přísným výrazem ve tváři.
„Agente Coulsone, kdo je to?" Zeptala se rázně. Docela
naháněla strach. Nebýt odmalička v S.H.I.E.L.D.u tak asi strachy zdrhnu. „To je..." Skočila jsem mu do řeči. „Hope Cartrová, agent 10 úrovně, minulá ředitelka S.H.I.E.L.D.u. Těší mě a vy jste?" Ironicky jsem se usmála. „T-t-to jsem
nevěděla." Zakoktala se. „Ovšem, že nevěděla jinak by jste tak nezírala. Znovu se zeptám a vy jste?" Na konec věty jsem dala větší důraz, aby pochopila, že nemíním čekat na odpověď týden. „Ovšem" Rychle se vzpamatovala. „Maria Hillová, zástupce ředitele a agent 9 úrovně." Řekla na můj vkus až moc hrdě. „Být já ředitelka, tak jste dávno pod kytkami. Jo a jen tak mimochodem teď spolu budeme makat."

Dala jsem se k odchodu. Ještě, než jsem došla ke schodišti
zakřičela jsem na Hillovou. „Těšilo mně!" S úsměvem na tváři jsem se vydala vstříc celému Triskelionu. Po chvíli mě doběhl agent Coulson. Na to, kolik mu je, je docela čipera. „Nechceš doprovod, nevyznáš se tu." Optal se docela starostlivě. „Řeknu
ti jednu věc jo?" Kývl. Naklonila jsem se blíž k němu. „Já to pomáhala navrhovat, takže se tu docela dobře vyznám." Já vím tohle bylo docela hnusný, ale já už taková jsem asi to mám po svým otci. Sice se chovám jako patnáctiletá puberťačka, ale každý se můžeme chovat, jak chceme. „Dobře. Stejně mám ještě práci. Rád jsem tě viděl Hope." Asi mi ho bylo docela líto. „Měj se Phile." Rozloučila jsem se s ním a vydala se dál po schodech do nižších pater.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹
Vítejte u další kapitoly. Budeme se těšit na příští pátek. Kdyby jste meli zájem můžete si přečíst naše vtipy, aby čas rychleji utíkal. M&K