HOPE - Carter Nebo Stark

49. Čas už běží

O pár dní dřív

„Co se děje? A neříkej, že nic. Já poznám, když se něco děje a tebe to trápí." Viděl jí to na očích. Tu obavu a strach. Pokud mu ale nic neřekne, nemůže nic dělat.

„Mám plán" řekla pevným hlasem. „A bude ten plán fungovat?" Řekl Tony s dávkou smíchu. Ne však posměvačnému, nýbrž upřímnému. „No...dokud ho nezkusíme, tak to nezjistíme." To už se zasmáli oba dva a vtáhli se do pevného obětí.

Hned na to se vypla světla a v celé budově vypadla veškerá elektřina a ani záložní zdroje nešli spustit.

Plán tedy může začít.

„Co to je!?" Vyjekl Tony a odtrhl se od Hope. Ta mu na uklidnění položila ruku na rameno a posměšně se začala smát. „Kdo by to byl čekal, že se budeš bát výpadku elektřiny." Řekla mezi smíchem. Stark si zkřížil ruce na hrudi a nasadil uražený pohled. „Já se nebojim výpadku elektřiny." Zamračil se. „Jen mě to vyvedlo z míry!" „Však jo." Odpověděla Hope, ale věděla, že to tak úplně není. „A jak vůbec mohla vypadnout elektřina? Vždyť jsme v S.H.I.E.L.D.u, musejí mít záložní zdroje. A ke všemu, jak víš, že je to zrovna výpadek elektřiny?" „Je to součástí plánu. Fury nás schválně odpojil od elektřiny a zablokoval záložní systémy." Řekla jako by to nic nebylo, jenže tohle bylo pro Tonyho něco zcela nového. Ten Fury nechal odpojit Triskelion od napájení. Kdyby mu tohle někdo řekl před několika dny, určitě by mu nevěřil a zasmál by se tomu. Jenže když to říká Hope, tak je to pravda. A on jí věřil, takže doufal, že to je aspoň k něčemu.

„A řekneš mi ten tvůj plán?" „Jo teď už jo." Tony se zatvářil nechápavě. „Teď když jsme bez jakéhokoliv zdroje" roztáhla ruce, tak aby pochopil, že tím myslí momentální situaci a pokračovala. „Nemůže nás nikdo odposlouchávat...teoreticky." Teď už se zdálo, že se Tony chytal. „Je to celkem na dlouho a čas už běží, takže ti všechnu řeknu po tom." Evidentně to nebylo to, co očekával, a to byl taky důvod proč se zatvářil naštvaně. „A po tom čem, mi to řekneš?" Hope se zhluboka nadechla. „Hned potom, co umřeš." Řekla to s takovým klidem, že by jí to leckdo i věřil. Tony tomu ale věřit nechtěl. Vždyť se teprve po letech znovu potkali a Hope by už chtěla, aby umřel? To mu nějak nesedělo. Jenomže nějaké ty pochyby tam přeci jen byly. Tolik let se neviděli, co když to celé udělala schválně a teď už ho chce jenom zabít? Ne to by určitě neudělala. Přemlouval se ve hlavě, protože tomu zkrátka nechtěl věřit. Prostě ne.

„Jak jako až umřu?!" začal krapet vyšilovat. „Nafingujeme tvou smrt. Do lékařské zprávy napíšeme, že jsi podlehl zranění, způsobeným při nedávné akci. Tvůj reaktor se přetížil a nezvládl udržet střepiny dál od srdce. Mám doktorku, která to podepíše. Avengers a všichni ostatní si budou myslet, že jsi opravdu zemřel. A teď bychom si měli pospíšit, čas se krátí. Před dveřmi by měl čekat Fitz s Jemmou. Ti nám zajistí bezpečným přechod do mého bytu, tady v Triskelionu. Ten mi Fury zařídil, když jsem sem přijela a měla vás najít, abych měla dostatek klidu a nebyla ničím a nikým rušena." Mezitím, co Tonymu vysvětlovala sled nadcházejících událostí, zvedla se z postele, na které doposud seděla. Vzala s sebou i trochu paralizovaného Iron Mana a táhla ho ke dveřím, ze kterých následně opatrně vykoukla, aby se ujistila, že je vzduch čistý. Hned jak jí a Tonyho zaregistrovali Fitz se Simmonsovou, se všichni přítomní začali věnovat tomu, aby jasně stanovený plán vyšel.

Každý měl svou roli, která byla důležitá. Hope měla za úkol dostat Tonyho bez povšimnutí nežádaných osob do svého bytu, kde měla možnost mu vše do detailů vysvětlit. Fitz a Jemma se měli postarat o to, aby si jich nikdo nevšiml, a každou potencionální hrozbu odstranit. Do celého plánu zasvětili i agentku Hillovou, která se měla s Furym postarat o to, aby na co nejdelší dobu odpojili Triskelion od elektřiny. Coulson jim dělal zálohu a zároveň i pomáhal agentce May a Daisy v jejich úkolu. Ty dohlíželi na to, aby se do celé téhle akce nezapojoval nikdo z Avengers, protože to by pak byla velká komplikace.

Vše šlo zatím podle plánu. Když se Hope i s Tonym přesouvali na jiné podlaží, než bylo to zdravotnické, museli použít schody, a to, aby se Tony Stark neozval, že? Hope už si myslela, že ho bude muset něčím praštit, protože to jeho neustálé brbláni se nedalo snad vydržet. Ale nakonec se nikomu nic nestalo, i když už bylo na mále a oba se v pořádku dostali tam kam měli.

Ještě, než Hope stačila zavřít dveře od bytu kývla hlavou na Jemmu. Ta už věděla, co tím myslí a odešla vyřídit Fitzovi, že už můžou nahodit vše potřebné. Ten se rozběhl do řídící místnosti za ředitelem Furym, aby mu tuto zprávu vyřídil. Hned jak zprávu přijal, se mu ulevilo. Pořád to byla divize, které šéfoval on a jakmile se to dostane k vládě, razantně u nich klesne. Jak může ředitel S.H.I.E.L.D.u dovolit výpadek elektrické energie? Jak to že nefungovaly záložní generátory? To jsou otázky, kterým ho budou každou chvíli členové vlády a rady bombardovat. Netěšil se na to, ale co měl jiného dělat?

Mezitím, co se Fury rozmýšlel co, ostatním řekne se Tony u Hope v bytě rozhlížel. Nebyl to takový luxus, jaký má on ve věži nebo ve vile v Malibu. Hope ho s úsměvem na tváři pozorovala a ani se nehla. Stark její pohled zaregistroval, a proto se na ní otočil. Neubránil se přihlouplému úsměvu a pomalu k ní došel a zlehka objal. Tohle chybělo oběma.

Tony se k ní sklonil, protože i když není zas takový obr, Hope je i tak o něco menší než on a políbil ji. Hope i Tony věděli, na co ten druhý myslí, a proto se začali přesouvat za stálého líbání do ložnice. Cestou ze sebe sundali veškeré oblečení. Navzájem si pohleděli do očí nenašli tam nic jiného než čistou lásku k tomu druhému. Jako by vycítili, co chce ten druhý udělat a opět se navzájem setkali v polibku. Tentokrát o něco naléhavějším a vášnivějším.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Vážení čtenáři!

Máme tu předposlední kapitolu! A to znamená, že příště už nás čeká epilog.

Užívejte života a hlavně žádný covid!

M&K