HOPE - Carter Nebo Stark

7. Naděje

Přítomnost 2013

Někde na Sibiři

Pohled 3 osoby

Nic. Toto by si každý pomyslel, kdyby tu stál. Rozhodně by vás nenapadlo, že se právě zde nacházejí nejmocnější hrdinové světa. Ale kdybyste je teď viděli ani, byste nepomysleli, že to oni chrání svět. Jenže toto je krutá realita. Pět zmožených těl bylo ukryto hluboko pod zemí před okolním světem. Nikdo o tomto místu nevěděl a ani vědět neměl. Ale to byla jen naivní představa. Namířeno sem měla agentka se svým týmem, který měl jasné rozkazy. Najít a přivést živé Avengers. Ale to Avengeři vědět nemohli. Neměli, jak se to dozvědět. A tak jim nezbývalo čekat a doufat.

Pohled Tonyho Starka/Iron Mana

Netuším, jak dlouho tu už jsme, ale myslím, že nějaká ta doba to už bude. Všichni jsme vyčerpaní. Víme, že jestli nás někdo nenajde, tak budeme brzo všichni mrtví. Možná jsme hrdinové světa, ale každý z nás má nějaké své hranice a myslím, že všichni jsme se k nim už dostali. Nevím, jak je to možné, ale nikdo z nás nemůže používat své schopnosti-né že bych nějaké měl-ale jde o to, že je tu asi nějaký přístroj, který je blokuje. Veškeré vybavení nám zabavily a odnesli, bůh ví kam. A když už jsme u toho boha, tak Thor tu není. Asi je někde na tom svém Asgardu či co. Já jsem se svou blížící se smrtí smířený. Můj reaktor už potřeboval nějakou dobu vyměnit. Ale zanedbával jsem to a taky jsem neměl čas. A teď na to doplatil. Přestává fungovat. Co jsem se dozvěděl od hlídačů, tak jsme někde uprostřed Sibiře. Je mi jasné, že nás nenajdou. To by dokázala jen ona a ta tu už není. Z oka mi ukápla neposedná slza, další a další. Začal jsem brečet. Já Tony Stark brečím, to by byl titulek v novinách. „Tony?" Ozvalo, že chraplavě kousek ode mne. Natočil jsem hlavu tím směrem, kterým se ozval ten zvuk. Byla to Nat. Asi se právě probudila ze sladkého bezvědomí. „Hmm" Zabručel jsem na ní mezi vzlyky. „Seš v pohodě?" Ironicky jsem se uchechtl. „Vypadám na to, že jsem v pohodě?" „Najdou nás, uvidíš." Doufám pomyslel jsem si. Mám takový dojem, že jsem upadal do bezvědomí. PRÁSK. Zpozorněl jsem tak jako asi všichni v téhle místnosti, kteří byli při vědomí. Mám takový pocit, že to nebyla jen nějaká bedna. Tohle bylo něco většího. Naděje. To bylo to jediné, na co jsem v tu chvíli mohl myslet.

Pohle Hope o něco dříve

Nebyli jsme daleko, ale i tak jsme se rozhodli s quinjety přistát. K cíli to bylo něco okolo jednoho kilometru. Já a můj tým jsme si vzali veškeré naše vybavení a mohli jsme vyrazit na cestu. Nic zde nebylo, a tak jsme museli u quinjetů zapnout maskování. Na mém tabletu, který mi byl přidělen, jsem měla nastavenou GPS. Takže jsme našli ten správný vchod. Nebylo žádným překvapením, že tajné dveře, které byly mimochodem perfektně skryté, byly, jak se dalo předpokládat zamčené. Ne asi, nechali by otevřeno, a ještě by nás přivítali s otevřenou náručí. Dveře jsme nijak nemohli vypáčit, tak jsme použili obyčejnou výbušninu. PRÁSK. Musím říct, že jestli tohle neslyšeli tak by museli být úplně hluchý.
Doufá, že jsme tím nezpůsobili nějakou lavinu. Ještě bychom tu uvízli taky a nikdo by nezachránil Avengers. Jako né, že by mi to vadilo.
Za dveřmi se nacházelo hluboké a temné schodiště. Dost by mě zajímalo, jestli je tu i jiný východ než tenhle. Ale no nic. Nejprve jsem poslala tři samozřejmě ozbrojené agenty, aby zajistili čistý průchod. Přece nepůjdu první já, že? Také jsem poslal průzkumný dron, který mi poskytl agent Fitz, aby jím oskenovala terén. Chytrá věcička, měli by jí používat všichni. Vše, co dron viděl, jsem já viděla na svém tabletu a mohla tak sledovat kde se nacházejí nepřátelští agenti. Ze sluchátka se ozvalo, že je průchod čistý. „Tým alfa půjde doprava a zajistí nám užitečné informace případně vezme nějakého rukojmího. Tým beta půjde se mnou. Ti zajistí bezpečnou cestu k hledanému cíli. Tým gama bude hlídat východ a někteří půjdou rozmístit výbušniny. Každého, kdo se pokusí o útěk či začne útočit omráčí nebo zabijí, je mi to celkem jedno. Ale chci se zpět dostat živá. Tým agenta Coulsona půjde taky semnou. Rozuměli všichni všemu?" Kývli na souhlas. „Fajn. Kdyby bylo cokoliv podezřelého, ozvete se." Všichni jsme se rozešli za svým cílem a doufali v úspěšnost akce.