HOPE - Carter Nebo Stark

12. Ale ne...

Od Tonyho jsem zamířila k sobě do "bytu" ověřit si všechny důkazy. Nebylo jich moc, to přiznávám, ale alespoň něco. I po tolika letech mi na Tonym nesmírně záleží a asi bych neunesla, kdyby se mu něco stalo. Celá ta věc s Iron Manem se samozřejmě nepočítá. Otevřela jsem si vstupní dveře a zamířila si to přímo do pátrací místnosti. Jak jsem možná kdysi říkala, je tam úplně všechno, co k hledání jakýkoliv věcí potřebuji. Od obyčejného ořezávátka až po nejmodernější technologie. To byste asi na první pohled neřekli, ale nesuďte knihu podle obalu že? Jako první jsem nastartovala počítač a pak se vydala najít malou hnědou kartonovou krabičku v útrobách jedné z krabic, kterou mi přivezli z mého bytu. Otevřela jsem jí a tam jsem uviděla pět malých disků s odlišnými jmény. Popadla jsem ten, na kterém bylo napsáno E.D. a strčila ho do počítače. Na obrazovce se začaly objevovat nejrůznější data. Přesně to, co potřebuji. „Dobré odpoledne." Pověděl příjemný mužský hlas. „Děkuji za optání E.D.E. potřebuji abys se zaměřil na vyhledání veškerých věcí ohledně jisté slečny Pepper Pottsové. Jestli tedy vůbec existuje." „Samozřejmě." Sedla jsem si na točící židli a otočila se o 360 stupňů dokola. To jsem si ale uvědomila, že jsem měla přijít k Furymu do kanclu. Achjo. „Jak dlouho to bude ještě trvat?" „Minimálně jednu hodinu." „Fajn. Pokračuj v práci. Vrátím se." Ještě, než jsem odešla z bytu, stihla jsem si vzít malou tyčinku na cestu. Cestou jsem míjela spousty agentů, kteří na mě uznale kývali hlavou. Neříkám, že to nebylo super, ale čeho je moc toho je moc. Výtahem jsem naštěstí jela sama, což je docela divné. Že bych měla takové štěstí. Z výtahu jsem vystoupila a došla před mohutné dveře. Tam jsem se na chvíli zastavila. Je to teprve několik hodin na zpět, co jsem sem přijela a Nick mě prosil o pomoc. Bez zaklepání jsem vešla. Proč bych taky měla klepat že? „Neumíte klepat neb-" „To jsem jen já. Co jsi potřeboval?" Přerušila jsem ho. To se mu očividně nelíbilo. Ale čert to vem. „Nic moc důležitého. Jen potřebuji abys jako velící akce napsala hlášení." „Hlášení?" Přikývl. „Snad jsi nezapomněla, co to je." „Né to ne. Já jen, že když to bude někde napsané a někdo to najde. Tak to bude pro nás jistá slabina. Přemýšlej. Porazili Avengers. To je pro ně sakra výhra. Mám takový pocit, že nebyli jediní, co se je pokusili zabít." „Ale nezabili je." Sarkasticky jsem se usmála. „to to opravdu nevidíš, Nicku? Oni je nechtěli chladnokrevně zabít. Oni chtěli, aby trpěli. Aby viděli, jak prosí o milost. Jak i oni jsou zranitelní." „Jo asi máš pravdu." „Asi? Já jí mám určitě. Víš co? Napíšu to hlášení." „Dobře dávám ti týden do odevzdání." „Ne." „Cože?" „Nedám ti ho. Odnesu ho tam kde ho nikdo nenajde, tak jako jiné nebezpečné věci." „Myslíš..." „Jo mám na mysli Labyrint." „Ty víš, co děláš." „To si piš, že vím, co dělám." Fury se narovnal a zmáčknul malé tlačítko na nějaké přístroji co měl na stole. „Horste to co vždycky. Dvakrát!" Co to kurva bylo. Znělo to jak objednávka v restauraci. Chvíli jsem na Nicka jen čuměla, ale po chvíli přišel kluk. Mohlo mu být max pětadvacet. „Tady to máte pane." „Díky Cecile." Zmíněný se na podpatku otočil a odešel z místnosti. „Jen si dej. Je to v rámci možností domácí výroba." Říkal, když mi podával malou krabičku s něčím uvnitř a kelímek s něčím horkým. To, jak jsem později zjistila byla horká čokoláda s barevnými posypkami a malými marshmallowny uvnitř. V malé krabici se nacházel čokoládový donut posypaný překvapivě také posypkami, ty ale nebyly barevné, nýbrž jen čokoládové. Nikdy jsem nevěřila, že se dožiju dne, kdy bude Nick pít čokoládu s posypky a jíst čokoládový donut. „Jo a ještě něco." Řekl Nick poté, co jsme oba dojedli a dopili to, co nám donesl jistý Cecil Horts. Chudák kluk, asi se ani nedivím proč nakonec skončil u nošení zvláštní objednávky řediteli Furymu. „Poslouchám" „Říká ti něco projekt T.A.H.I.T.I.?" „Myslíš ten projekt, o kterém jsme uvažovali již před několika lety, ale nakonec jsme usoudili, že je příliš nebezpečný jak pro nás, tak pro jeho účastníky. Nehledě na to, že jsi ho stejně zrealizoval a několikrát dovolil použít a jedním z jeho absolventů byl pravděpodobně zrovna Coulson. Tenhle projekt myslíš?" Jestli byla moje nálada ještě před chvílí v pohodě tak teď je někde hodně hluboko pod bodem mrazu. Nechápu, jak si mohl vůbec něco takového dovolit. „Jo tenhle projekt myslím a jak to, že ti to Coulson řekl!" „Nemusel mi nic říkat. Domyslela jsem si to sama." Fury si povzdechl a sepjal ruce. Pak se na mě podíval nepopsatelným pohledem. Ale ne..."Nechceš snad říct, že si udělal to, co myslím." Nick nic neříkal, a to mi dalo jasnou odpověď.