HOPE - Carter Nebo Stark

47. Mami

Den to byl jako každý jiný. V hlučných ulicích se to hemžilo lidmi, spěchajícími do práce, nebo z práce. Malé děti si užívaly ve školkách, ty starší trpěly ve školních lavicích. Mezitím co tenhle život běžel dál, se budova Nejvyššího soudu plnila lidmi. V tomto případě nejen lidmi příslušného orgánu, ale i svědky a agenty. Nejvíce agentů však bylo připravených a ozbrojených v podzemních garážích, kde měli na starost, aby se do objektu nedostala žádná nepovolaná osoba. Ale hlavně tu byli z důvodu blízkého příjezdu vězně, nebo-li Heather Balmerové, známé také jako Pepper Potts. Ta již seděla ve speciálním voze, vzdáleném jen pár bloků od cílového místa.

Neuběhlo ani 24 hodin od jejího zatčení a už se chýlilo k soudu. Heather věděla co to znamená. Vezli ji do budovy Nejvyššího soudu, do budovy, kde byli většinou zločinci odsouzeni k trestu smrti. Tohle nechtěla. Nic z toho nechtěla. Nemělo to takhle skončit. V plánu byla jen její nápomoc. Nic víc. Na druhou stranu, nemohla říct, že toho litovala. Přece jen dosáhla svého, sice ne tak jak si představovala, ale i tak.

Včerejší noc nebyla pro Hope nejlepší. Několikrát se probudila a nezdálo se jí zrovna o jednorožcích a duhách. I přes to, že se na tento den těšila od chvíle, kdy byla Heather Balmerové na stopě, tak nebyla úplně ve své kůži a nějaké to semínko pochybností už začalo pomaloučko vykvétat. Své auto zaparkovala kousek od budovy a i s termoskou plnou kávy se k ní rozešla. Samozřejmě by mohla auto nechat v garážích, ale potřebovala se ještě chvíli nadýchat ne zas tak čistého vzduchu.

Vzhledem k tomu, že celou budovu hlídali agenti S.H.I.E.L.D.u, jen u vchodu dovnitř ukázala svůj odznak a mohla vejít. Nikdy dřív zde nebyla, tudíž byla ráda, když na chodbě potkala Furyho a nemusela se tu jako blázen potulovat a hledat místo, kam se měla dostavit. I přes to, že si oba měli co říct, zmohli se jen na pár zdvořilostních frází a pak už jen mlčky šli do soudní síně. Po příchodu do ní se každý posadil na nějaké místo. Byli tam o půl hodiny dříve, ale to jim nevadilo. Oba radši chodili dřív než pozdě.

Po nějaké době začali přicházet i ostatní lidé a mezi nimi, ku příkladu, Sharon Carterová. Ta Hope věnovala jen nepříjemný pohled a sedla si od ní co nejdál. Z tohoto gesta bylo jasně patrné to, že ty dvě se nemají v lásce.

Těsně po příchodu soudce i ostatních členů soudu se otevřeli dveře a do síně vešla agentka Hillová spolu s Avengers, tedy ne všemi. Podle výrazů ve tvářích bylo poznat, že s touto situací nesouhlasí, avšak momentálně nemohli nic namítat.

Pár minut poté, co se všichni usadili, dovnitř vešli agenti spolu s obžalovanou a jejím přiděleným právníkem. Každému asi dojde, že jí je v tuto chvíli právník úplně k ničemu, ale podle zákona na něj má právo, takže tu být v podstatě musí.

Jakmile soud započal vše se dalo do pohybu. Soudce Breyer byl už od pohledu velmi přísný, ale za to jistě spravedlivý.

Nejprve byla předložena většina důkazů o vině Heather Balmerové a poté jsem byla vyvolána k svědčení. Vše co jsem věděla jsem řekla a po mně šlo ještě několik dalších něco jako svědků.

Ještě než byla vyhlášena přestávka, šla svědčit ještě moje matka. Věděla jsem, že zde bude, ale i tak jsem o ní měla strach. Je už několik let nemocná a tohle by jí nemuselo udělat dobře. Také je jasné, že její výpověď nebudou brát vážně. Spolu s mámou se zvedla i Kate, což je něco jako její ošetřovatelka, a pomohla jí dojít na určené místo.

„Zvedněte pravou ruku a opakujte po mně: Přísahám, že budu mluvit pravdu a nic než pravdu. K tomu mi dopomáhej Bůh." Promluvil soudce svým autorativním hlasem a má matka to po něm zopakovala. Po té už následovala její výpověď. Celkově to znělo spíš jako vyprávění starých příhod, ale co jiného by se také dalo už od nemocné staré paní čekat. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, nebýt tedy jedné pasáže, která mě zarazila.