HOPE - Carter Nebo Stark

6. Věděl jsem, že to zvládneš

I když jsem byla neuvěřitelně ospalá, nemohla jsem usnout. S Rusama jsem už tu čest měla a řeknu vám, nic pěkného to rozhodně nebylo. Taky jsem se bála o Tonyho, i když jsem si to nechtěla přiznat. Kolem třetí hodiny ranní jsem konečně do říše plné snů. Paradoxně se mi žádný sen nezdál, ale to je malý detail. Vstala jsem po deváté hodině ranní a po veškerých nutných úpravách jsem se konečně odhodlala jít za Furym. Popadla jsem flash disk se soubory a mohlo se jít. Zdálo se mi, že je na chodbě nezvyklí povyk, ale snažila jsem se to ignorovat. Ve výtahu bylo spousty agentů, kteří měli určitě mnoho práce ale i tak jsem je musela vyrušit. „Nevíte, kde je momentálně ředitel Fury?" Položila jsem otázku mladíkovy, který vypadal, že toho má nejméně na práci. Usmál se. „Jistě, zrovna za ním mám namířeno kvůli pravidelnému hlášení. Teď by měl být v technické místnosti. Však víte, co se děje." Dobře netuším, kde tu technickou místnost najdu, takže budu muset důvěřovat mladému agentu. „Můžu jít s vámi. Bez vás bych se asi ztratila." Rozpačitě jsem se usmála. Jako odpověď mi stačilo pouhé kývnutí. Výtah zastavil v 56 patře a agent se kterým jsem měla v plánu jít se chystal vystoupit. Tím jsem usoudil, že na tomto patře se oná místnost bude nacházet. Kličkovaly jsme sem a tam, pomalu jsem ani nevěděla, kde jsem. Ano i já jsem schopná se ztratit, i když bych se tu měla vyznat. Před námi se objevily velké prosklené dveře. Za nimi bylo hodně lidí, kteří seděli za počítači a horlivě do nich něco klikali. Uprostřed celé místnosti byl něco jako velící můstek. Na něm se nacházela mnou hledaná osoba. Nick Fury. Agent, který mě sem doprovodil, šel za ředitelem. Ten mu něco začal říkat, ale jelikož jsem stála docela daleko, nemohla jsem nic slyšet. Po krátkém rozhovoru se Nick vrátil ke své původní činnosti. Dávat ostatním rozkazy. Agent se tvářil velice zamyšleně, asi mu Fury vtloukl brouka do hlavy. Zastavil se přímo přede mnou, zvedl pohled od země ke mně. „Nevíte, kde bych sehnal Miu Jonesovou?" „Proč?" Podivila jsem se. „Ředitel s ní chce mluvit." Zvedla jsem pravý koutek úst k úsměvu. „Tak to jo." „Víte tedy, kde se nachází?" zeptal se docela nedočkavě. „Přímo před vámi." Asi nepobíral to, co jsem mu právě řekla. „Oh, to jste vy." Opověděla jsem kývnutím. „Tak to asi víte, kam jít." Znovu jsem kývla na souhlas. „Děkuji, že jste mě sem dovedl. Stejnak jsem s ním chtěla mluvit." „Jste tu nová?" zeptal se zvědavě. „Záleží, jak se to vezme" Tím jsem ukončila můj rozhovor s neznámým agentem. Oba jsme se vydali svou cestou. „Fury?" Zeptala jsem se ho i když byl ke mně zády. „Ano?" Zeptal se nepříjemným tónem hlasu. Tak to zabolelo. „Ale co tak nepříjemný tón, Nicku?" Řekla jsem pobaveným tónem hlasu. Po doznění mé otázky, se na mě otočil. „Máš aspoň něco?" Zeptal se na můj vkus docela zoufale. „Něco by tu bylo." Z kapsy jsem vytáhla flash disk a zastrčila jí do počítače, který měl Fury před sebou. Chtělo to spousty hesel a jiných kódů. Ale jakožto úplný machr jsem to zvládla. Stačilo poslední kliknutí a na velké obrazovce se objevila momentální poloha Avengers. „Výborně. Věděl jsem, že to zvládneš." „Já vím." „Sestav si tým a co nejdřív vyraz. K dispozici máš téměř cokoliv." „Jdu na to, pane." S úsměvem na tváři jsem se vydala do útrob Triskelionu směr starý sklad. A říkáte si, co tam? Je to prosté. Moje uniforma a zbraně.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹
Holahej u nové kapitoly. A né jen jedné dneska jsme se rozhodly vydat rovnou 2 kapitoly. Už jen z důvodu, že 5. kapitola je kratší a hlavně proto, že jsou pololetní. prázdniny.