HOPE - Carter Nebo Stark

40. Když už jsme tu všichni

Dva dny Hope nikdo neviděl, ani se jí nesnažil najít. Všichni to připisovali smutku z náhlé ztráty blízkého člověka.

Ale přeci jen musela někdy vyjít ven. Bylo načase přečíst závěť.

Toho rána se jí znova ozval notář s tím, že v Tonyho závěti je i ona nějak zmíněná, tudíž by bylo vhodné se ještě to dopoledne zastavit u něj v kanceláři. Na celém čtení závěti, by nemělo být moc lidí. Jen slečna Pottsová, plukovník Rhodes a možná i Happy. Tony nikoho blízkého neměl, tak nebylo divu, že tam tolik lidí nebude.

Jelikož nechodila jíst do společných prostor, najedla se u sebe. Jídlo si nechala donést a Fury jí vyhověl a poslal nějakého agenta. Následně se oblékla do černého oblečení. Džíny, rolák a sáčko. Do menší kabelky hodila nejdůležitější věci a pro případ nouze i krabičku cigaret. Ještě před nějakou dobou si občas zapalovala, ale je to za ní a ve stresových chvílích si jí pouze vloží do pusy. 

Na chodbách se za ní většina lidí otáčela. Vše, co se před dvěma dny odehrálo se rozneslo celou budovou. Nemohla s tím nic dělat a ani na to neměla náladu. Jediné, co jí zbývalo, bylo se se vším smířit.

Po zdlouhavé a otravné cestě do garáží si už mohla v klidu, a hlavně sama sednout do jednoho z mnoha aut patřících S.H.I.E.L.D.u. Toto ale nebylo nijak označené logem, tudíž se nemusela bát, že na sebe nějak víc upozorní.

Po odjezdu z garáží, kde musela ukázat svůj průkaz totožnosti, i když o jejím odjezdu byl hlídač obeznámen, se rozjela po dlouhém mostě, následována třemi černými auty se zatmavenými skly.

...

Cesta naštěstí proběhla bez komplikacích a o pár desítek minut později již Hope parkovala pod kancelářskou budovou. Podle instrukcí, které jí notář Brown po ránu poslal, by se mělo čtení závěti odehrávat v jeho kanceláři na 17. podlaží. K tomu byl i poslán menší plánek onoho patra, aby místo konání lépe našla.

Díky skvělému orientačnímu smyslu, byla za okamžik na místě. Postavila se před dveře a zhluboka vydechla. Nahodila smutný výraz a nesměle zaklepala. Neslyšela však žádnou odezvu, jen kroky přibližující se kroky. Podle nich dokázala s trochou nepřesnosti určit, že se patrně jedná o někoho mužského pohlaví. A jak záhy zjistila, byl to Tonyho notář Brown.

„Jsem rád, že jste dorazila Hope." Pronesl s dávkou lítosti v hlase. Už několikrát zažil čtení závěti pozůstalým, věděl, co má dělat. Například slečna Pottsová mu málem omdlela v náručí. Naštěstí sklenka vody ji ulevila.

Hope odpověděla jen pokývnutím hlavy a za doprovodu muže se vydala dál do místnosti. Usadila se na kožené křeslo a porozhlédla se po interiéru. Kancelář to byla na pohled draze vybavena, tudíž jí bylo hned jasné, že to není jen tak ledajaký notář, ale je naopak na vysoké úrovni.

Plukovník Rhodes byl ve své pracovní uniformě, patrně si jen odskočil ze služby. Naopak slečna Pottsová se ve firmě od oznámení Tonyho úmrtí neukázala. Pan Hogan, nebo jak mu Tony rád říkával Happy, i když to k němu vůbec nesedí se čtení závěti také zúčastnil. Byl usazený na křesle hned vedle Pepper a nejspíše byl její oporou.

„Když už jsme tu všichni, můžeme začít." Oznámil pan Brown hned jak se posadil na svou pracovní židli za svůj mohutný stůl. „Vím, že je to pro vás těžké a bude trvat, než se s tím srovnáte, ale znal jsem pana Starka a tohle je věc kterou by si přál." Ještě, než se pustil do čtení závěti věnoval mi pohled a nepatrně přikývl.

Nikdo v místnosti mi nevěnoval pozornost a mám takový dojem, že ani nezaregistrovali můj příchod. To mi dávalo jistou výhodu. Opatrně jsem vytáhla svůj mobil z kabelky a poslala krátkou zprávu Furymu. Přecházíme do druhé fáze. Pak už jsem svou pozornost opět přesunula na notáře a zaposlouchala se do toho co říkal.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Moc se omlouváme, že kapitola vychází až v sobotu, ale je toho teď hodně. Skončily prázdniny a začala škola. 

Tak snad se i přes to zpoždění kapitola aspoň trochu líbila a budeme se těšit příště snad už tradičně v pátek. 

M&K