HOPE - Carter Nebo Stark

22. Chudáček můj malej

Hned v podzemních garážích jsem vypla motor, vyndala klíčky ze zapalování a dala je do kapsy u saka. Rychlou chůzí jsem si to namířila k výtahu, zmáčkla tlačítko na jeho přivolání a čekala. Mezitím jsem si v hlavě spřádala plán. „Cink" Ozvalo se od výtahu a já automaticky po otevření dveří nastoupila. Navolila patro s ošetřovnou a výtah se dal do pohybu. Nejprve se stavím za Tonym, pak informuji Nicka, a nakonec si vezmu Coulsnův tým a vyrazíme do akce. Jo to je dobrý nápad. Cestou se se mnou několik lidí svezlo, ale já je úspěšně ignorovala, dokud jsme se nezastavili v mě potřebném patře. Naštěstí jsem si pamatovala, kde Tony leží, a tak mi nedělalo sebemenší problém tam dojít. „Omlouvám se, ale tam nesmíte!" Zastavila mě mladá mile se usmívající zdravotní sestřička. „Oh, pardon." Vytáhla jsem už poněkolikáté za tenhle den průkaz, tentokrát tedy od sud. Sestřička se na něj podívala a pak do tabletu, který měla celou dobu v ruce. „Moc se omlouvám, slečno. Nevěděla jsem, že jste to vy. Klidně jděte, ale jen na chvíli." S přívětivým úsměvem jsem na ní pokývala hlavou zabrala za kliku. Pomaloučku jsem otevřela dveře a nejprve opatrně nakoukla, jestli třeba nespí, ale akorát jsem si tím získala celou jeho pozornost. „Ahoj Tony" Zašeptala jsem. „Kde jsi byla?" Řekl trochu ostřeji. „Tak znáš to. Zajela jsem se podívat do Pentagonu, pokecala s generálem Rossem a něco ti přivezla!" Začátek věty jsem začala celkem lhostejným tónem, ale konec už jsem říkala se širokým úsměvem. To je divný. Poslední dobou se nějak často usmívám. No to je jedno. „A co?" Řekl jak malé dítě, které se nemůže dočkat co dostane za dárek. Abych mu to mohla předat, postavila jsem si kabelku na stolek, který měl hned vedle postele, na které byl v polo sedu. Ruku jsem vložila do kabelky a nahmatala papírový sáček, který jsem hned na to vytáhla. „Typické americké fastfoodové jídlo." Viděla jsem v jeho očích ty jiskřičky štěstí. Aspoň jsem mu trochu zvedla náladu. „Taky jsem tady několikrát ležela a myslím, že strava se za ta léta moc nezměnila. Tak jsem ti vzala pár cheeseburgerů, hranolky a colu. Snad to stačí." „Stačí a bohatě." S velkým chtíčem v očích začal otvírat papírový sáček s logem McDonaldu a vyndávat jídlo sobě do klína. „Hele Tony." „Hmm" Zamumlal s plnou pusou hranolek. „Do večera tady nebudu. Musím si ověřit jednu teorii a jestli to bude tak, jak si myslím, budu od tebe potřebovat pomoc." Během mého mluvení se mračil a jedl cheesburger. Vypadalo to vtipně, ale smát se by bylo dost nevhodné. „J.A.R.V.I.S. vypadl a nevim jak ho nahodit zpět." Řekl hned co spolkl sousto, které měl v puse. „Já vím. Všechno nasvědčuje tomu, že byl vyřazen...ručně." Tony na mě zděšeně koukal. „Chudáček můj malej." Tvářil se jak nešťastné štěňátko. Nedalo mi to a musel jsem si sednou k němu a obejmout ho. Cítila jsem, jak se celý napnul. Když pochopil, co dělám, obejmul mě nazpět. „Určitě netuší, co se děje, a i když je to jen UI, má strach. Já to vím." Myslela jsem, že se každou chvíli rozbrečí. Dala jsem mu něžnou pusu do vlasů a on svůj stisk ještě zesílil. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli. Já se zvedla s tím, že již odejdu, ale ještě jsem se otočila a dala Tonymu pusu na tvář. On lehce zčervenal a sklopil pohled do klína. Poté jsem zašeptala neslyšné ahoj a odešla z jeho pokoje.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Ó bože(Thore), nikdy jsme netušili, že se to vážně stane. Překročili jsme hranici 2k přečtení. Je to neuvěřitelné, ale vážně se to děje. Opravdu moc děkujeme a hodně to pro nás znamená a proto tu máte další kapitolu, i když není pátek. Klidně napište jaký máte na knížku názor. Rády si ho přečteme, jak vidíte příběh vy, případně co se vám líbí a co naopak ne, nebo co by jste změnili. M&K