HOPE - Carter Nebo Stark

13. Tak ji nechte v klidu projít!

Od Furyho jsem zamířila zpět k sobě, kde jsem šla ihned do sprchy. Pod teplým proudem vody jsem se konečně mohla zcela uvolnit. Nemyslet na nic a hlavně na to co Fury provedl. Nevím, jak dlouhou dobu jsem tam strávila, ale muselo to být minimálně půl hodiny. Z mého přemýšlení o sprše a její teplé vodě, mě vyrušil hlas E.D.A. s tím, že vyhledávání je u konce. Neváhala jsem ani minutu a vylezla z dokonalé sprchy ven. Okolo těla jsem si obmotala čistě bílí ručník a vlasy zatočila do odfláklého turbanu. Podívala jsem de do podlouhlého zrcadla. „Jo, jsem pořád kočka." Nad tím jsem se usmála, a přešla do ložnice ve snaze najít nějaké normální oblečení. Hodila jsem na sebe šedou teplákovou soupravu s logem S.H.I.E.L.D.u, kterou jsem našla ve skříni. Z vlasů jsem sundala ručník, který jsem i s tím druhým přehodila přes židle v kuchyni. Ještě vlhké vlasy jsem svázala gumičkou do nějakého patvaru a konečně došla do pátrací místnosti. Tam jsem se usadila na židli. „Tak mi ukaž, co máš." „Moc toho bohužel není." „Dobrá." Na obrazovce přede mnou se začaly objevovat různé ženy, které odpovídaly požadovanému jménu, ale tu co hledám, tam nebyla. Sakra. Tak to zkusíme jinak. „E.D.E. najdi veškeré Virginie Pottsové." „Ano madam." „Co budu ale dělat." „Mohla byste zajít za ostatními avengry." „Dobrý nápad E.D.E." S tím jsem odešla z pokoje a nechala E.D.A. hledat dál. Ale to bych to nebyla já, abych něco nezapomněla. Tentokrát to byl mobil. Po tom, co jsem si ho vzala jsem se rozhodla jít nejdřív do přízemí do automatu na kávu. Sice jsem měla u Furyho horkou čokoládu, jenže ta byla tak sladká že se to nedalo skoro pít. Výtahem jsem sjela do přízemí a razila si cestu k již zmíněnému automatu. Viděla jsem to jako ve filmu, kde proti sobě běží na rozkvetlé louce dva zamilovaní lidé a následně se políbí. Jenže automaty běhat bohužel neumí, ale kdyby mohly hned bych jeden měla doma. Ale nechme toho snění. Do automatu jsem hodila pár drobných a moje kafíčko se už dělalo. Hotovou kávu jsem popadla v domnění, že si poklidně odejdu. Ale to bych to nesměla být já. U vstupu do budovy se ozývaly nejrůznější nadávky. Rozešla jsem se tím směrem. Stála tam žena s hnědými dlouhými vlasy a hádala se s místní ochrankou. Zapnula jsem svůj mobil, ve kterém byl také nainstalován E.D.A. Mobil jsem namířila jako bych chtěla ženu vyfotit, ale místo toho jí to nenápadně oskenovalo. Výhoda umělé inteligence. Na obrazovce mi najela veškerá data o dané osobě. Laura Bartonová věk: 39, manžel: Clint Barton, 2 děti. Víc jsem vědět nepotřebovala. Vydala jsem se přímo k nim. Při cestě jsem se dostala do databáze o příchodu návštěv a jiných osob a Lauru přidala. Tím jsem vyřešila jednu část problému, ale tu druhou jsem už musela vyřešit sama. „No tak pánové, přišla za mnou. Tak ji nechte v klidu projít!" „Není to příslušník S.H.I.E.L.D.u a ni není v databázi." „Tak to pozor. To že jste si toho vy nevšimli není můj problém. Do databáze jsem jí přidávala několik dní zpátky." „A vy jste jako kdo? Nikdy jsem vás tu neviděl." „To, že jste mě tu nikdy neviděl opět není můj problém." Z pravé kapsy u tepláků jsem vytáhla svůj odznak a ukázala ho bodyguardovy přede mnou. Ten okamžitě zbledl a odstoupil o pár kroků dozadu, na znamení, že může Laura vejít. Věděla jsem, že půjde za mnou, a tak jsem se rozešla k výtahům. Zmáčkla jsem tlačítko na jeho přivolání. Laura se postavila vedle mě. „Moc vám děkuji." „Nemáte vůbec zač." „Opravdu, nikdy jsem tady nebyla a ani žádný průkaz nemám. Nevím, co bych bez vás dělala." „No v nejlepším případě by zavolali Furyho a s ním se myslím znáte. Takže on už by to nějak vymyslel." „Můžu se vás na něco zeptat?" „Jen se ptejte." S úsměvem jsem se na ní otočila, zřejmě tu ještě chvilku pobydeme. „Jak jste věděla, kdo jsem? A jak jste mě dostala do databáze, když ani já nevěděla, že jsem přijdu." „Jak vás znám? No zjistila jsem si to. A jak jsem vás dostala do databáze? Jednoduše, databáze nemá tak dobrý obranný systém, tedy aspoň pro mě, nebylo to těžké." To už k nám ale přijel výtah. My do něj nastoupily. Tázavě jsem se na Lauru podívala. „Oh, jedu za manželem, poté co mi ředitel Fury volal, že byli Avengers uneseni a nevrátili se z mise, tak jsem nevěděla co dělat. Ale před dvěmi hodinami mi přišla zpráva, že je našli a jsou převezeni na základnu. To jsem okamžitě nasedla do auta a vyjela sem. Nevíte, kde by mohl být?" Viděla jsem, jak se jí to těžko povídalo. „Vzhledem k tomu, že jsme teprve před několika hodinami přiletěli tak soudím, že bude na ošetřovně." Ale asi ne na dlouho. Zmáčkla jsem tlačítko s číslem, které odpovídalo patru, kde ležel agent Barton. „Vy jste tam byla také?" „Byla jsem velitelkou záchranné mise." To už jsme ale byly v patřičném patře, vystoupily jseme a vydaly se najít pokoj s agentem Bartonem.