HOPE - Carter Nebo Stark

21. Byla byste dobrý voják!

„Stoupněte si, odevzdejte zbraň a dejte ruce nad hlavu!" Achjo. Postavila jsem se a jednu ruku jsem pomalu zastrčila pod sako a vytáhla obyčejný I.C.E.R. a poslala jim ho po zemi. Ještě jeden jsem vytáhla z kabelky a udělala s ním to též, co s prvním. Následně jsem dala ruce nad hlavu, jak řekli. „Otočte se k nám čelem!" Opět jsem uposlechla jejich rozkaz. Přeci se nechci rozhádat s ozbrojenci. V tom jsem si všimla generála Rosse v pozadí. On si evidentně všiml mě a rozešel se ke mně. Toho jsem si ale moc nevšímala, spíš mou pozornost upoutaly pohlede na mých dvou zbraních na zemi. „Jsou netypické, že?" Zmateně a překvapeně se na mě vojáci podívali. Taky mi neušel malý detail a to ten, že svoje zbraně mimochodem pořád namířené zbraně pevněji uchopily. „Jsou to I.C.E.R.y. Nová technologie zbraní S.H.I.E.L.D.u. Nezabijí vás, jen na pár minut omráčí a zcela znehybní. Skvělé nemyslíte?" Jsem si vědoma toho, že jsem je tímhle akorát provokovala, ale tak co? Máme být pozitivní, a to já jsem. Tedy někdy až moc. „Slečno Cartrová?" Promluvil generál. „Jo to jsem já. I když slečna už nějakou dobu nejsem a Cartrová taky ne. Ale jinak ráda vás vidím generále." „To já vás také, myslel jsem, že jste již po smrti." „Tak to asi zjevně neznáte S.H.I.E.L.D." Mezitím dal vojákům pokyn ke sklopení zbraní a následný odchod z místnosti. „Co tady vlastně u všech čertů děláte?" Povzdechla jsem si, protože netuším, jak mu mou situaci vysvětlit. „Musím se vás na něco zeptat, protože do archivu jsem se jaksi nedostala." Druhou polovinu věty jsem si spíš zamumlala pro sebe. Hlavou mi pokynul abych pokračovala. „Při mé práci jsem narazila na takové menší komplikace." Na chvíli jsem se odmlčela. Přemýšlela jsem, jak správně zvolit svá slova. „Ze svých zdrojů jsem zjistila, že na jednom určitém místě se nachází bunkr. To by ale nebylo nijak nezvyklé, kdyby ten bunkr nebyl americké armády." „O jaký bunkr se jedná?" Přerušil mé složité vysvětlování. „O utajený bunkr v Apalačském pohoří." „Ten je ale už spousty let nepoužívaný. Co je s ním?" „To je to kvůli čemu tady jsem. Já vím, že je nepoužívaný, a to jsem si sem jen přišla ověřit. Chtěla jsem si být stoprocentně jistá, že armáda tam již není. Mám podezření, že ho někdo obývá. Neboli, že tam dělá něco, co nemá. Dost dobře to skrývají. A nepoužívaný bunkr byl pro jejich práci ideální." Generál se začal hystericky smát. Tentokrát jsem na něj nechápavě koukala já. „Chcete říct, že ve starém zařízení armády Spojených států amerických, někdo je? Nemyslíte, že bychom o to věděli?" „Možná vyřadili systém?" Reagovala jsem na jeho menší řeč, kde dost jasně naznačoval, že armáda je něco víc než S.H.I.E.L.D. „Jsme S.H.I.E.L.D. tajná organizace. Je nadevše jasné, že víme spousty věcí, a to i ty, které ani nikdo na světě neví. Máme informátory, na které se můžeme spolehnout. Mé informace jsou naprosto důvěrné. Taky bych se mohla sebrat a zbombardovat to tam, aniž bych se někoho ptala, protože informacím, co mám, věřím. Stačilo vám to? Nebo má ještě pokračovat." Bylo jasně vidět, že jsem mu odehnala vítr z plachet. I když jistá jsem si tím vůbec nebyla. Bylo to jen mé podezření a rychlí úsudek. „Tím mi naznačujete, abych vám dal povolení k tomu, abyste tam letěla a případně dotyčné jakýmkoliv způsobem zastavila?" „Jo přesně proto jsem tady." Vítězně jsem se usmála. „Dobrá je to vaše." Takže to nakonec stejnak dobře dopadlo. „Děkuji generále." „Nemáte zač." Poslední slova jsem slyšela jen vzdáleně. Mezitím co jsme spolu vedli úžasný rozhovor, stihla jsem si vzít všechny věci zpět. „Byla byste dobrý voják!" Zakřičel na mě. V chůzi jsem se otočila čelem k němu, ale pokračovala pozadu. „To možná jo, ale já jsem a vždy budu agent!" Tímhle jsem ho umlčela a mohla konečně vypadnou z tohohle prokletého Pentagonu. Zlatý Triskelion. Začíná mi ten otravný Fury docela chybět. Prokličkovala jsem uličkami, nastoupila do výtahu a vyjela do podlaží, kde se nachází výhod. Přešla do části A, a vypadla ven, nastoupila do Coulsnova auta a vyrazila po silnic rychle zpět.