Má soukromá prohlídka byla skoro u konce, když v tom mi zazvonil mobil. Nebyl to nikdo jiný než Nick Fury. Věděla jsem, co mi chce sdělit i tak jsem hovor přijala. „Mám, co jsi chtěla" tato prostá věta stačila k tomu, abych se vydala k nejbližšímu výtahu a vydala se spět do posledního patra. „Rozumím." odpověděla jsem pouze jednoslovně. To mu stačilo jako odpověď. Telefonát skončil a já se blížila ke kanceláři. Musím uznat, že výtahy tu mají rychlé. Měla bych přemýšlet, jak najít Avengers, a ne jak rychle jezdí výtahy. Do kanceláře jsem vešla bez zaklepání, i když je to slušnost. Nick čekal opřený o svůj stůl s přísným výrazem ve tváři. Pravděpodobně mu vadilo, to že neklepu. Bez jakýchkoliv slov se vydal pryč. Mlčky jsme sjeli výtahem do dvacátého patra. Tohle patro jsem prošla rychle takže, nevím, co se zde nachází, ale předpokládám, že tu bude něco, co potřebuji k hledání. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem se dnes výtahem najezdila docela dost. Příště půjdu po schodech. Došli jsme na konec chodby a Fury zastrčil klíč do zámku. Dveře se po cvaknutí otevřely a my vešli dovnitř. Stáli jsme v malé chodbičce, kterou jsme došli do vcelku prostorného obýváku, ve kterém byl vstup, předpokládám, do kuchyně, a ještě troje dveře. Klíče mi jen podal se slovy, že moje věci jsou na cestě a odkráčel si to bůh, ví kam. Nejprve jsem se rozhodla podívat do dveří, které byly na mé pravici. Místnost, do které jsem vešla, byla koupelna. Celkově hezky a moderně zařízená. Hned naproti dveřím byl obyčejný sprchový kout a vedle na pravé straně se nacházelo umyvadlo, zasazené v šedobílé komodě. Naopak na levé straně od sprchového koutu se nacházel bílý záchod. Na zemi před sprchovým koutem byl malý bílý chlupatý kobereček. Vyšla jsem zase ven a tentokrát šla do dveří, které byly po mé levici. V ní se nacházela velká korková tabule se spoustou připínáčků, velký stůl s počítačem, velká hnědá skříň, ve které jak jsem později zjistila, byly nejrůznější agentské vymoženosti a atd. Teď mě čekaly poslední dveře. A jak jsem předpokládala, byla to útulná ložnice s velkou a jistě pohodlnou postelí. Také tam bylo velké zrcadlo na pevno upevněné na obrovské skříni, která zakrývala celou jednu stěnu ložnice. Musím uznat, že se Fury předvedl. Zrovna jsem šmejdila, když v tom se ozval zvuk zvonku. Ani jsem nevěděla, že tu zvonek je. Za dveřmi stál pohledný mladík asi kolem 18 let. Technicky vzato by to mohl klidně být můj syn. Ale to jsem se až moc zamyslela. „Mia Jonesová?" Zeptal se mě neznámí. Tak takhle to Nick udělal, aby nezpůsobil chaos. Myslí mu to. „Jo to jsem já." Odpověděla jsem s úsměvem. „Tohle je pro vás." Ukázal na několik papírových krabic za ním. To to sem donesl sám? „Oh, děkuji. Já si to dovnitř dám sama." Řekla jsem, když se začal ohýbat ke krabicím. „Dobře. Jinak vítejte v S.H.I.E.L.D.u." To je milé. Kývla jsem, jako že děkuji a začala stěhovat krabice dovnitř. Mladý agent mezitím odešel neznámo kam. V krabicích byly všechny mé věci z teď už asi bývalého bytu. Byl čas večeře a já měla skoro vybaleno. Neměla jsem zde žádné jídlo tak nebylo na škodu, jít se najíst do místní kantýny.
V jídelně to žilo. Každý se s někým bavil. Vzala jsem si nějaké těstoviny se špenátem a sedla si do rohu. V klidu jsem si seděla a projížděla internet, ale v tom si ke mně někdo přisedl. Zvedla jsem pohled a nebyl tam nikdo jiný než Phil. „Ahoj" Pozdravil mě s tím jeho typickým úsměvem. Jelikož moje pusa byla plná, tak jsem jen kývla na pozdrav. Mlčky jsme oba jedli svoji večeři, ale to bych nebyla já, kdybych něco neřekla. „Jaký to tu je s Avengerama?" Podíval se na mě zvláštním pohledem. „No to nevím." Zvedla jsem jedno obočí. „Jak jako nevíš to tady nejseš nebo co?" Kývl. „Vlastně ani ne. Mám vlastní tým, se kterým jsme víceméně ve vzduchu. Fury si mě vyžádal až teď. Když se to tak vezme tak si všichni myslí, že jsem po smrti." Koukala jsem na něj s vyvalenýma očima. „Po smrti?" Zeptala jsem se nevěřícně. „Jo přesně tak. Víš, jak tady byl loni ten bůh z Asgardu a zničil půlku New Yorku?" Kývla jsem. „No tak jsme ho uvěznili na Helicarrieru. Jenže nějakým způsobem se dostal z cely a já na něj chtěl vystřelit zbraní, ale než jsem to stihl udělat, propíchl mě jeho kopím. No vlastně jsem byl několik dní mrtví, ale nějak mě pak dali dohromady." „T-t-to je nemožné." „Od té doby co se na zemi objevili mimozemšťani tak nic není nemožný." Nechtělo se mi tomu věřit. „Takže Avengeři nevědí, že vůbec žiješ?" Pro jistotu jsem se musela zeptat. „Ano přesně tak to je." Ty bláho. Teď se tady vlastě bavím se zombíkem. „Nevíš, kde tu seženu alkohol?"
🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹
Zdravíme zase u další části. Jestli máte rádi svět MARVELU, tak vám určitě neušlo, že minulý pátek vyšel na platformě Disney+ nový seriál WandaVision. Ale vzhledem k tomu, že platforma není u nás v Čechách dostupná tak není moc možností to zde sledovat. Jestli o to máte velký zájem můžete to zkouknout na stránce kukaj.to, tam to najdete s českými titulky. Je to sice jiné, než ostatní marvelovky, ale rozhodně to stojí za to.
M&K
ČTEŠ
HOPE - Carter Nebo Stark
FanfictionVšichni jí měli za mrtvou, ale vrátila se daleko silnější a chytřejší, než si mohli myslet. Měli za to, že nebezpečí, kterému v minulosti čelili je zničeno, ale vrátilo se zpět a nebálo se zaútočit. Hope - žena, která je jejich nadějí. Začátek 1.1...