HOPE - Carter Nebo Stark

15. Sušenkový speciál

Ještě než jsem došla do laborky, zastavila jsem se na centrále, kvůli vizitce, kterou jsem měla v plánu udělat Lauře. Bylo mi předem jasné, že tady dnes není naposledy. Vše proběhlo v pořádku a poté, co jsem vše vyřídila, jsem mohla jít konečně do laborek. Tam mělo přístup pouze pár lidí, vlastně jen ti, kterým jsem ho udělila. Když jsem vstoupila, několik párů očí na mě pohlédlo, ale po zjištění, že jsem to jen já, se vrátili zpět k práci. Došla jsem blíž ke stolu, kde byl rozdělaný obloukový reaktor, a podívala se na něj. Bylo vidět, že není ani zdaleka hotov, ale oni nejsou Tony Stark, aby to zvládli za krátkou dobu jako on. Opatrně jsem ho vzala do ruky a pohledem ho začala skenovat. Věděla jsem, jak to funguje, ale postavit bych to nedokázala. Všem, co na tom pracovali jsem byla nesmírně vděčná. Doufám, že budou mít aspoň prémie. Odvrátila jsem pohled od reaktoru a prohlédla si celou místnost. Bylo tu pět vědců. Všichni dělali něco na počítačích nebo počítali na papír. Měla jsem mnoho otázek, ale nechtěla jsem je rušit. Jsem si jistá, že ani oni nechtěli být rušeni. Obloukový reaktor jsem vrátila na své místo a po dalším oskenování místnosti mým pohledem jsem jí opustila. Uznala jsem, že je nejvyšší čas vrátit se do bytu. Tam jsem došla hned jak jsem si v automatu koupila malou čokoládovou sušenku. Nikdy jsem jí neměla, ale jestli bude chutnat tak jak vypadá na obalu, tak to nebude naposled, kdy si jí koupím. Sedla jsem si na pohovku a pomalu začala rozbalovat obal. Kus obalu jsem odtrhla a vykoukla na mě tmavě hnědá obyčejná tyčinka. No řeknu vám, nic moc to nebylo. Ruku s tyčinkou jsem zvedla do úrovně očí a začala jí zkoumat. Pomalu jsem tyčinku namířila do otevřené pusy a pomalu zkousla. Ukousnutý kus jsem začala žvýkat. Na jazyku se mi rozprostřela sladká čokoládová chuť. Mňam! Fajn tohle je ta nejlepší čokotyčka, kterou jsem kdy jedla. Rychle jsem se podívala na mobil, abych zjistila, kolik procent ještě E.D.O.V.I. zbývá. Je na 86 procentech. To bych mohla ještě stihnout. Rychlostí světla jsem vylítla z bytu a vydala se vstříc automatu se sušenkami. U automatu jsem potkala mě už známého agenta Horsta. Pokývala jsem hlavou na pozdrav a snažila se z automatu dostat všechny tyčinky. On si mě nějak zvlášť nevšímal a pokračoval dál ve své cestě neznámo kam. Nakonec tam moc čokoládových tyčinek nebylo, ale to nevadí já si k nim cestu najdu. I kdybych to měla z Furyho dostat násilím. V tom mi ale na mobilu zacinkalo upozornění od E.D.I. Ptáte se jak jsem poznala, že to byl E.D.A.? Jednoduše, mám u něho nastavené specifické tóny. Zašmátrala jsem v kapse od tepláků a již vyzváněcí mobil vyndala. Odemkla jsem ho pomocí svého prstu a podívala se, co mi E.D.A. vzkazuje. Na displeji bylo napsáno, že je hledání dokončeno. To ale nebylo vše, rovněž se tam psala, že byla podle požadavků nalezena jen jedna shoda. Měla bych se pravděpodobně obávat, ale já byla místo toho spokojená. Nemohla jsem se dočkat, a tak jsem se rychle rozešla do bytu.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Díky, díky a ještě jednou díky. Nikdy bychom nemyslely, že dosáhneme 1K. Moc si toho vážíme a hodně to pro nás znamená. Takže moc děkujeme(zas a znovu). Proto jsme se rozhodly vydat kapitolu i mimo pátek, ale nebojte v pátek vyjde další.  M&K