HOPE - Carter Nebo Stark

28. Shání vás agentka Hillová

Odklopené víko jsem položila vedle krabice a sedla si do tureckého sedu na zem. V krabici se nacházelo spousty složek, fotek a nějakých disků. Já jsem se ale zaměřila na ty složky. Začala jsem od začátku, jedna složka, nic. Druhá složka nic. Takhle letmo jsem prohlédla asi následujících dvanáct. Nečetla jsem to nijak do podrobna, protože na to teď nebyl čas. Celkově se tam psalo o minulých a možná i přítomných studentech. Popadla jsem další z mnoha složek a začetla se. Tentokrát už to vypadalo celkem nadějně, ale že bych měla až takové štěstí. No vzhledem k mé několika roční smůle bych trochu toho štěstí uvítala s otevřenou náručí.

MISE č.1473

Datum: 27.listopad 2000

Agent 468

Cíl mise: Zničení Antonyho Starka a získat složení superséra.

Provedení: Agent 468 byl zbaven své identity. Vystoupí pod jménem Pepper Pottsová a bude se hlásit na místo osobní asistentky Tonyho Starka.

Datum: 19. března 2013

MISE SPLNĚNA

Více toho ve složce napsáno nebylo, ale i z toho mála se mi dokázalo zastavit srdce. Tohle snad nemohli myslet vážně. Zničit Tonyho jen kvůli séru supervojáka, které stejnak nemá. Ale tak na druhou stranu je to HYDRA, co jiného čekat. Oni jdou i přes mrtvoly. A to doslova, nebojí se obětovat ani někoho ze svých řad. Zkrátka jim nezáleží na životech. Musím tedy, ale říct, že co se týká ukládání tajných informací jsou na tom špatně. Složku jsem popadla do ruky, postavila se a chtěla odejít. Ale v tom se ozvala poslaná posila. „Madam, jsme zde." Konečně. „Skvěle, kontaktujte agenta Coulsna a jednejte posle jeho rozkazů. Pošlete pět agentů za mnou. Pošlu vám souřadnice." „Rozkaz!" Složku jsem si dala do druhé ruky a ruku, kterou jsem ještě před chvílí již zmiňovanou složku držela, jsem zapnula svojí dotykovou obrazovku na předloktí a poslala pomocnému týmu plánek komplexu i s bodem, kde se právě nacházím. Než se sem dostanou, nějakou tu chvíli jim to potrvá, a tak by nebylo na škodu to tady ještě víc prošmejdit. Jestli se ptáte, proč potřebuji tolik agentů, je to celkem prosté. Prostě si odtud několik krabic neodneseme. Je mi jasné, že to nevezmeme všechno, ale pokusíme se abychom vzali hlavně to důležité.

Pohled Nicka Furyho o chvíli dřív

Seděl jsem za svým stolem v kanceláři a prohlížel seznam právě probíhajících misích. Jenže to by mě nesměl někdo vyrušit, že? „Pane?" Zeptal se agent Williams, který mi vběhl do kanceláře bez klepání. Naštvaně jsem na něj zvedl pohled a spojil ruce na stole, abych vypadal ještě přísněji než obvykle. Evidentně to splnilo svůj účel, agent se nepříjemně ošil a neobvykle narovnal. „Ano?" Zeptal jsem se autorativním hlasem. „Shání vás agentka Hillová do operační místnosti na můstek." Řekl a polkl. Dobře tedy, půjdu na můstek. Stejně nemám co na práci a malá procházka mě nezabije. Zvedl jsem se, odstrčil židli a rozešel se ke dveřím. Ještě, než jsem opustil místnost otočil jsem se na agenta. „Co tady ještě děláte agente Williamsi?" Řekl jsem s nadzvednutým jedním obočím. „Já...no. Už jdu." Vyběhl z mé pracovny, jako kdyby viděl ducha. Zakroutil jsem nad tím hlavou. A tohle, že jsou agenti S.H.I.E.L.D.u? Poslední dobou už to není to, co bývalo. Kde je ta nebojácnost, odvaha a neustálá kuráž jít do akce. Vždyť všichni, co vyjdou z Akademie jsou bábovky. A pak se diví, když jen nosí kafe. To už jsem ale přicházel ke skleněným neprůstřelným dveřím, které se automaticky otevřely, když jsem byl skoro u nich. Všichni v místnosti se na mě stočili své pohledy, ale jakmile zjistili, že jsem to já, začali se opět věnovat přiřazené práci. Zamířil jsem k Hillové, která právě komandovala několik zjevně neschopných agentů. Neuškodilo by jí, kdyby se aspoň někdy usmála a chovala mile. No...říká ten pravý. Došel jsem až těsně k ní a čekal až si mě všimne. Dva agenti, kteří museli poslouchat Mariu se zasekli pohledem na mě. Agentka se naštvala ještě víc, když zjistila, že jí evidentně nováčci nevěnují pozornost a spíše jí věnují mě. Ta se zarazila a pomalu se otočila na mě. Poté pomalu zvedla hlavu a nasadila zcela profesionální výraz a povzdechla si. Ještě rychle promluvila k těm dvěma. „Jděte a ať vás už dneska nevidím." Oni se rychle sebrali a odešli ze řídící místnosti. „Potřebovala jste něco agentko Hillová?" „Potřebovala jsem něco probrat se slečnou Cartrovou. Nevíte, kde je?" Když ona profesionálně tak já též. Jen kdyby věděla, že Hope už dávno slečna není. „Zhruba před půl hodinou odlétala na misi. Brala si s sebou Coulsna a jeho tým." „Ale čím odlétala? Vše mi v hangáru perfektně sedí." Ale, ale evidentně nemáte přehled úplně o celém hangáru. „Z1" „On ale nemá povolení k letu." Řekla celkem zmateně. „Myslím, že s tím si agentka Carterová nějak poradí." To už jsem ale stál u ovládacích panelů a sledoval dění v celém S.H.I.E.L.D.u. Na hlavní obrazovce se objevil příchozí hovor. Přepojil jsem si ho k sobě a zvedl ho.

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Ano, my vím, že je už večer a kapitola teprve vychází. Jenže teď je toho vážně moc, přeci jen se blíží ve školách uzavírání známek a pak taky trocha osobního života. 

Pokud vás to uklidní, tak se dostáváme do části, kde budou již kapitoly delší než na začátku. 

Snad jsme vás aspoň trošku potěšily a užijte si víkend. 

M&K