HOPE - Carter Nebo Stark

23. Jo a taky si s sebou beru Zephyr One

Chodbou jsem se vydala na pravou stranu, a ještě mohla zaslechnout Tonyho tlumený hlas, jak volá abych počkala. Ale na to teď nebyl čas. Čeká mě mise. „Fury počkej!" Zavolala jsem na svého starého známého. Ten se zastavil v pohybu a natočil se mým směrem. „Kde jsi byla?" Zeptal se mě hned, co jsem k němu došla. „V Pentagonu, ale to teď není aktuální. K Tonymu do pokoje nikoho nepustíte, kromě nejdůležitějších doktorů a sestřiček. Dále máme přístup jen já, ty a Hillová s Coulsnem, ale ten tam za ním pravděpodobně nepoleze. Kdyby se někdo ptal, jak na tom Tony je, řekněte, že je to zatím špatný a že čekáme na výsledky z laborky. Když se někdo zeptá doktorů odpoví, že je to lékařské tajemství a nikomu kromě rodiny to říct nemohou. A když jsme u té rodiny, Pepper řeknete, že je v kritickém stavu a udržujeme ho v umělém spánku. Rozumíš mi?" Celou dobu, co jsem mu říkala můj proslov jedním okem na mě vyjukaně čuměl. „Rozumím. Ty po někom jedeš." Chytrej chlap, chytrej. „Něco takovýho, spíš mám teorii a potřebuji si jí ověřit. Dokonce jsem jela pro svolení od generála Rosse až do Pentagonu." Nojo nejsem já úžasná. Jo jsem. „A máš plán." „A mám plán." Je vidět, že mě má přečtenou. „O co jde?" „O nic velkýho. Jen poletím zbombardovat jeden bunkr ve kterým jsou ukrytí nepřátelé. A taky si beru Phila a jeho tým." „Dobře" Vypadá, že je mu to jedno, ale já vím, že uvnitř sebe je aspoň trošku rád, že někdo tady přeci jen maká. To bychom měli za sebou. „Jo a taky si s sebou beru Zephyr One." Zakřičela jsem na něj při chůzi. „Ten ale nemá povolení vzlétnout." Zakřičel na mě nazpátek. „Tak si ho udělím sama." Na to už nic neodpověděl. Pochopil, že to stejně nemá cenu. Teď už jen najít Coulsna. Jelikož byl čas oběda doufala jsem, že ho najdu v jídelně. Jenže dnes mi štěstí přálo a já ho našla po cestě u tělocvičen. „Hej Phile! Chytej." Hned jak si mě všiml hodila jsem mu klíče od jeho auta a rychlou chůzí se k němu rozešla. „Svolej agentku May, Fitze se Simmonsovou a Daisy!" „Takže celý tým?" Tak je blbej. Vyjmenovala jsem snad celý jeho tým? Ne. „Agenta Warda ne!" „Proč ne? Je součástí mého týmu." „A já jsem tvoje nadřízená. Chceš snad neuposlechnout můj rozkaz?" „Ne to ne." „Tak udělej, co jsem ti řekla." Možná jsem to trošičku přehnala, ale tady jde o čas. Phil odešel stranou aby mohl svolat svoje lidi. Já mezitím přemýšlela nad provedením celé akce. Netrvalo dlouho a už se všichni povolaní scházely k Coulsnovi. Vydala jsem se pomalou chůzí k nim, dumajíc nad tím, co jim vlastně řeknu. Nojo nějaký skvělý řečník ze mě nebude. Viděla jsem, že už tam všichni jsou, a tak jsem přidala trochu do kroku. „Co se děje?" Zeptala se hned Daisy. „Beru vás na misi." Odpověděla jsem na její otázku a ta se spokojeně usmála. Tedy dokud si neuvědomila, že tu není Ward. Philovy to zřejmě taky došlo a ihned jí odpověděl na nevyřčenou otázku. „Není tady." „Proč?" To bylo adresované přímo mně. „Protože prostě ne." „Vyspali jste se spolu?" Daisy na co to krucinál myslíš. „Co? Ovšem že ne. Vždyť mám manžela." Odpověděla jsem a zkřížila si ruce na hrudi. „Ty máš manžela?" Zeptal se úplně vykolejený Coulson. „Jo." No nechme mě a mé manželství být a přejděme k důležitějším věcem. „Jednou to možná pochopíte." Zamumlala jsem potichu. „Teď k tomu hlavnímu. Za 10 minut se sejdeme v hangáru C v části 5. Vezměte si uniformu nebo co nosíte. Jemma zůstane na palubě letadla. Fitzi doufám, že máš hodně zásobníků do I.C.E.R.ů. Bude hodně rukojmích." A jak to vím? No nevím, jestli tam bude, co si myslím, že tam bude. Máme hodně práce. Všichni už pomalu odcházeli a já si ještě rychle odchytla Simmonsovou. „Doufám, že umíš střílet ze zbraní?" „Samozřejmě." Opověděla pohotově bioložka. „Já myslela z těch velkých letadlových." Už jsem jen zahlédla její nervózní polknutí a rychlí úprk pryč. Zakroutila jsem nad tím hlavou a odešla si vyzvednout uniformu, kterou jsem si hned jak jsme se vrátili nechala vylepšit. Tak uvidíme, jaká bude.