HOPE - Carter Nebo Stark

24. Ten je co?

Již se skoro obléknutou uniformou jsem jako poslední došla na smluvené místo. Všichni čekali, co udělám. Já přešla k panelu s číselnou tabulkou, naťukala šestimístný kód, přiložila ruku ke scanneru a nechala si oskenovat sítnici oka. S přístupem nebyl žádný problém. Otočila jsem se k nim čelem a tím pádem zády k části hangáru. Za mnou se začal ozývat zvuk otvírání velkých železných vrat. Zvedla jsem ruce vodorovně po obou mích bocích. „Dámy a pánové představuji vám Zephyr One. Jediný letoun svého druhu." Všichni zalapali po dechu hned jak Z1 uviděli. Nedivím se jim, kdybych ho viděla poprvé, také bych nemohla popadnout dech. Přešla jsem k jedné ze zdí a ostatní členy tam nechala stát s otevřenýma ústama. U zdi se nacházel menší dotykový panel, na kterém jsem dala pokyn k otevření zadní části letounu. Ty se následně začaly otvírat. Neslyšně jsem přešla k ostatním a stoupla si za ně. „Ten je co?" Všichni sebou viditelně trhli z náhlého šoku, způsobeného mnou. „J-jak?" Zeptal asi nejvíce zaskočený Fitz. „Jak? Prostě jsme ho sestavili podle starých plánů. Musím říct, že se o něj Fury hezky staral. Dokonce je tu i quinjet." Dodala jsem po pohledu na horní část Zephyru, kde jsem zahlédla část quinjetu. „Tak na co čekáte? Jdeme dovnitř!" Zavelela jsem a vydala se do útrob letounu. „Vypadá jak z budoucnosti." Poznamenala Jemma Simmons. „To samé jsem si říkala před patnácti lety." Nojo, už to je docela doba, co jsme Zephyr One dostavěli. Úplně původní nákresy dělal ještě Howard Stark. Ty jsme samozřejmě značně upravili naší době. Mezitím co jsem byla pryč, se moc věcí nezměnilo. Ta zásadní změna stejnak zůstala na mě. Zadní část byla jako větší garáž. Kdybychom potřebovali, mohli bychom si sem dát dvě až tři velká auta a vešla by se k tomu i motorka. Tohle by nám bylo ale v horách k ničemu. Ze zadní části jsme prošli do laboratoře/dílny. Nevím, jak to nazvat. Dále tu byla zbrojnice, konferenční místnost, a jiné nevyužité prostory. Bylo tu ještě druhé patro, kde byly obytné prostory. Všechny jsem dovedla až na můstek s tím, že si to tu budou moct prohlédnout později. „A tohle je řídící můstek. Agentko May? Ujmete se pilotování?" Agentka jen přikývla a rozešla se do pilotní kabiny. „Zapnout všechny systémy!" V tom se celý Zephyr modře podsvítila a zapnuly se všechny obrazovky a jiná zařízení, která tu byla. Daisy byla doslova uchvácená a rozhlížela se kolem své osy. „Můžete vzlétnout agentko." „Rozkaz" Ta se mi líbí. Dosti loajální. Takových by mělo být víc, ale né zas tolik pak by nebyla žádná sranda. Z1 se dal do pohybu as námi to lehce škublo. May se tam dorozumívala s dispečinkem a já se chystala na vysvětlování celé situace. „Fajn, věc se má takhle. Někteří možná ví, že jsem dnes jela do Pentagonu." Podívala jsem se na Phila a pokračovala dál. „Tam jsem získala povolení k likvidaci jednoho nepoužívaného komplexu. Tam by se podle mě dostupných informací měli nacházet lidé, kterým zákon asi nic neříká." V tom mě ale přerušil Fitz. „Myslíš teroristy?" „Jo něco jako teroristy, ale stokrát horší." Po mém oznámení většina posádky na sucho polkla. „Řekněme, že na téhle akci závisí celý svět. Ale teď přejdeme k plánu." Tak jsem se tedy dala do vysvětlování.