HOPE - Carter Nebo Stark

18. Lolu půjčit tobě

Hned časně ráno jsem vstala. Na to, že jsem naspala sotva pár hodin jsem byla nezvykle čilá. Asi to bude tím adrenalinem, který mi koluje v těle. Udělala jsem klasickou ranní hygienu, nanesla obyčejné, ale zároveň elegantní líčení. Oblékla si uplé černé džíny, obyčejné bílé triko s krátkým rukávem a na to hodila elegantní černé sáčko. Obula jsem si černé uzavřené boty na podpatku, popadla identifikační kartu, odznak a jiné potřebné věci. To vše jsem hodila do malé kabelky. Svůj prozatímní byt jsem zamkla a klíče hodila též do kabelky, kterou jsem měla v ruce. Na to, kolik bylo hodin to tu už celkem žilo. Zamířila jsem si to do společné jídelny. I když bych si mohla něco udělat u sebe. Jsem ale líné povahy, a tak mi přišlo mnohem lepší si snídani vzít již hotovou, a ne se s ní plácat v kuchyni. V jídelně jsem si to namířila přímo ke stolu s nějakým jídlem nevšímajíc si pohledů od ostatních agentů. Rychle jsem popadla croissant a vydala se k malému automatu na kávu. Zmáčkla jsem pár tlačítek a káva se začala dělat do obyčejného plastového jednorázového kelímku. Než se kafe udělalo vytáhla jsem mobil a začala projíždět internet, jestli není ve světě něco nového. Při tom jsem u jednoho vzdáleného stolu zahlédla Coulsona. Hned co kávovar zapípal na znamení, že je moje káva hotová, vzala jsem jí rychle do ruky a vydala se za ním. Phil seděl u stolu sám a jedl pravděpodobně čokoládový donut. Přišla jsem k němu. On zvedl pohled od talíře ke mně a usmál se. „Ahoj Hope." Zahuhlal s plnou pusou. „Ahoj Phile." Taky jsem ho pozdravila. „Půjčíš mi Lolu?" zeptala jsem se na rovinu. „Cože?" Zakuckal se až jsem ho musela lehce bouchnout do zad a podat mu jeho čaj, který ležel vedle jeho talíře. „No, jestli mi nepučíš tvoje auto?" Nevěřícně se na mě podíval, jako by nevěřil tomu, co jsem řekla. Tak jinak. „Pokud vím, tak si mě v podstatě sebral uprostřed dne. Neměla jsem čas si zabalit a už vůbec jsem neměla čas si sem dopravit svoje auto, které je zaparkované u mé známé. Takže tě jako přítel prosím o pomoc." Očividně už to začínal trochu pobírat. „Lolu půjčit tobě. Fajn, ale jestli se jí něco stane je mi jedno, že si byla někdy mojí nadřízenou." Musela jsem se pousmát nad mým malým vítězstvím a přebrala si klíče od auta, které vytáhl z kapsy u kalhot. Raději nebudu komentovat to, že je nosí pořád u sebe. „Děkuji. Vlastně jsem tvoje nadřízená i teď." Už jsem chtěla odejít, ale zastavil mě jeho hlas. „Kam máš namířeno. Já jen abych věděl, kde mám hledat zbytky mého auta." „Snad si nemyslíš že bych byla schopná Loulu nabourat. No a abych odpověděla na tvou otázku tak mám namířeno do Pentagonu. Potřebuji si ověřit nějaké informace." „Tak to hodně štěstí." To už byl opravdu konec naší konverzace a já mohla pokračovat v cestě a Phil si mohl dojíst svůj donut. V polovině cesty do podzemních garáží jsem narazila na agentu May. Ta, jak mě zpozorovala se nechápavě zastavila a ihned na to se vydala za mnou. Já jsem, jak debil stála na místě nechápajíc celou tuhle situaci. „To jsou klíčky o Coulsnova auta?" Tak až teď mi došlo, o co tu jde. „Eh jo to jsou klíčky od Coulsnova auta." „Jak si to dokázala, mě nenechal ani řídit pod jeho dohledem natož, aby mi to auto svěřil." Ha jsem nejlepší. „Asi kouzlo osobnosti nebo mám až moc dobré argumenty." „Dobře" Řekla nepřesvědčeně. „a nevíš kde teď?" Jo holka to musíš umět. „Je v jídelně." Ani mi nijak nepoděkovala a už byla pryč. Já se to rozhodla ignorovat a pokračovat v mé cestě do Pentagonu. 

🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹🔹

Tak je tady další kapitola, i přes to, že není pátek, ale jsou tu Velikonoce, tak proč vám neudělat radost, že? A abychom nezapomněly, moc děkujeme za 1,3K přečtení. Moc si toho vážíme a hodně to pro nás znamená. Díky! 

PS: Jaký máte názor na The Falcon and the Winter Soldier?

 M&K