HOPE - Carter Nebo Stark

33. Ššš!

Pohled Hope

,,Dobře," Vzala jsem si papír, který po následném vyžádání jeden z agentů vytrhl z notesu, a začala kreslit. „Tak před tím, než jsme vyrazili do terénu jsem si nechala zmapovat okolí bunkru." Začala jsem s plánem a mezi tím, kreslila přibližně na papír, kde se, co nachází.

„Teď kde teď stojíme, je zde," Má tužka dopadla na místo jihozápadně od nalezeného vchodu do řekněme školy hydry. „Tady je vchod do školy, který leží na louce tvaru kruhu s poloměrem 10 metrů. Když vstoupíte do lesa přímo před vchodem je tam taktéž pouze 10 metrů a jste znovu na planině o průměrné velikosti 60 na 20 metrů." Pár tahy jsem nakreslila nejhrubší náčrt tohoto místa. Všichni zatím vypadali, že chápou. Tak jsem kreslila dál. „Jihovýchodně od vstupu je další louka, kde by mohly potencionálně přistát posily," Hned jak jsem to dořekla nechápavé výrazy mých spolupracovníků se ke mně otočily doprovázené dotazem od jednoho mladšího agenta „Ale slečno, vždyť nám vyřadili komunikační systém" A následné souhlasné pokyvování smíšené s mumláním od ostatních. „K tomu se dostanu později" Tím jsem je všechny umlčela a vrátila se k papíru.

„Dále severně je menší pustina a severovýchodně, kde, nebo aspoň v jejím okolí by mohl být hlavní vstup do bunkru." Mapu jsem měla již skoro celou a bylo mi jasné, že s vysvětlováním plánu musím pohnout. „Poslední louka, o které víme je zde severozápadně od řekněme velké zahrady. Jinak všude jinde, než jsem vyznačila je les, dost hustý les, čehož musíme využít."

Obranná linie, která kryla Hope a agenty s krabicemi poněkud prořídla. Někteří agenti byli doslova zahrabáni v zemi a pokrytí všemožnými větvičkami a listím. Vysílačky nefungovaly a neměli se tak, jak dorozumívat. Všechno oblečení měli provlhlé, místy i zakrvácené a s kombinací zvedajícího se větru tu šlo o zdraví. Pomalu všichni agenti přešli z neškodných střel na ostré náboje.

Když tu náhle hustým borůvčím proběhl postarší agent ke svému parťákovi, který situaci očividně psychicky zvládal mnohem lépe než ostatní. „Nevím, jak dlouho to ještě vydržíme, tohle je už moc dlouhá přestřelka." Ozval se ještě udýchaný agent. „Souhlasím, neseš aspoň nějaké zprávy?" „Bohužel ne, na to jsem se tě přišel zeptat." Nyní již vlastně smutné a zklamané tváře obou mužů hleděli směrem na nepřítele doufajíc v zázrak.

Pohled Hope

„Doufám, že jste všichni pochopili plán, protože jestli ne, tak se obávám, že není čas to vysvětlovat znovu." Pohlédla jsem na své spolubojovníky tázavým a zoufalým pohledem. „Ne? Výborně! Tak tedy chopte se své práce a jdeme!" Nečekala jsem ani deset vteřin na odpověď a oni nečekali ani pět vteřin navíc po mém zavelení a rozutekli se pro doplnění střeliva či jiných potřebných věcí. Fitz, Jemma a další dva agenti zkušení v oboru technologií zašli do letounů pokusit se aspoň na chvíli zprovoznit komunikační systém. Který, i když máme proti sobě silného a vychytralého protivníka, jistě zvládnou zprovoznit.

Po doplnění zásobníků nandání aspoň té vesty a vyndání, do budoucna potřebných věcí jsme vyrazili směr severozápad. Šla nás poměrně malá, a proto nenápadná skupinka, kde jsem byla já, Coulson, agentka May a agenti Albutt, Melnyk, Dalton a García. Zbytek jsem poslala zpět k první linii.

Mířili jsme severozápadně od největší louky a směřovali jsme obejít i louku těsně nad ní. Místy jsme i poběhávali, abychom náš postup o trochu urychlili. Nesmírně si cením jejích odvahy. Vzhledem k mému návrhu vběhnou přímo jak se říká „Do vosího roje.". Ovšem je od nich očekáváno zachovat chladnou hlavu, a i přes ohrožení na svém vlastním životě pomoct ostatním. Jen doufám, že můj plán vyjde, protože i já se dokážu splést. Ušli jsme pár desítek metrů a já byla ráda za energii, která se míchala s adrenalinem jinak bych už byla tuhá.

Hope s agenty byla už kousek od poloviny cesty a mezitím už na svá místa doběhli i ostatní. Fitz a spol se potýkali s problémy ohledně komunikačního systému, protože jak se po chvíli ukázalo hydra má velmi silné a širokopásmé rušičky.

První linie u „velké zahrady" začala stavět aspoň provizorní barikády před agenty z protější strany. Nyní je nebude tak jednoduché zasáhnout či úplně vyřídit. Bohužel i přes barikádu jich hodně umíralo nebo mělo aspoň vážnější rány. Agenti hydry k nim házeli granáty různých typů ať už útočné, obrané, ale i provizorní pochodně z alkoholu, které dělali poměrně velký problém.
První světová válka musela být příšerná, a to ještě nemluvíme o té druhé.

Pohled Hope

Běželi jsme poklusem a snažili se nevydat ani hlásku. Jen křupnutí větvičky pro nás mohlo znamenat smrt. Po chvilce klusání jsme začali zpomalovat a víc se krýt. Už jsme nebyli takovou dálku od „hydráků" a tak nějak jsme chtěli splnit svůj úkol a jako mrtvým by se nám to nepodařilo. Zaběhla jsem za nejbližší strom v dosahu a schovala se za něj. Po krátkém, ale dá se říct, že laserovém prohlédnutí terénu jsem dala vědět agentu Melnykovi, že může postoupit. Takhle jsme postupovali poměrně dlouhou dobu, protože je to oproti klusu pomalejší, ale bezpečnější. Odpoledne se měnilo na večer a viditelnost začala jít do kopru. Po šesti vystřídání jsem musela zalehnout do provlhlé trávy a s mým štěstím přímo do mraveniště. Jak už jsem řekla viditelnost byla špatná, a navíc aspoň mě docela probudili, ale stejnak je budu dostávat z uniformy ještě dlouhou dobu. Zkřivil se mi obličej a tiché sakra asi metr a půl ode mě mi řekl, že nejsem jediná s problémy, co se týče ležení v trávě. Tak nevím, jestli je horší, že ve vládním bunkru je škola pro agenty hydry nebo, že nejmíň polovina z nás leží v mraveništi nejspíš rezatých mravenců. Ale zase abych si jen nestěžovala už jsme blízko. Byl slyšet rozhovor čtyř vojáků obcházejících les. Myslím, že se bavili o novém samopalu. Všichni čtyři mířili k pozici agentky May. Všichni jsme leželi jak mrtvoly bez hnutí a jediného hlásku. Trvalo to jen pár sekund a došli k agentce. „Co to?" Byly jediná slova, která pronesl nejvyšší z agentů hydry a už se káceli k zemi s bolestnými křečemi a kulkou v hrudníku. Agentka May stihla uhnout ještě s vytasenou pistolí, než se na ni dva z protivníků skáceli. Phill a agent García jakožto nejbližší parťáci měli taktéž vytasené pistole ještě mířící na místa, kde před chvílí stáli agaenti hydry. Všichni tři se po sléze opět skrčili a namířili si to přímo k mrtvolám. „Mrtvý." Oznámili čtyřikrát a potom je začali zbavovat zbraní a podobných věciček hodící se nepříteli. Zabavené věci jsme pobrali a mrtvé schovali ke kmenům. Do rána si tu pobudou a v noci bez baterky nikdo neuvidí ty stébla trávy nasáklé krví. Pak už jsme na sebe jen pokývali hlavou, setřásli, pokud možno co nejvíc mravenců a vrátili se k původnímu plánu.

„Tak co?" Doběhl agent Georg k Fitzovi a agentovi Riseovi „Už jsme blízko." Ozval se Fitz. „Sice mají citlivé informace poměrně dobře vyhledatelné, ale rušičku signálu na úrovni." Doplnil druhý agent. Asi deset vteřin tam stáli, když v tom Fitz prolomil stále se prohlubující se ticho jeho radostným výkřikem. „Ššš!" Okřikli ho zbývající dva agenti. „Jo, pardon. Jsem tam kontakt navázán. Máme jen pár minut, než o signál zase přijdeme." Dokončil svůj proslov od ucha k uchu se usmívající Fitz. „Výborně pánové!" Již také se usmívající agent Georg pochválil a poplácal po zádech své kolegy. „Dejte vědět Furymu a já to jdu oznámit nejbližšímu velícímu agentovi v akci." Jak to dopověděl v tu rámu se za ním slehla zem a u počítačů a veškerého vybavení zůstali sedět zase jen Fitz a agent Rise. Na nic nečekali a hledali utajený komunikační kanál na zkontaktování S.H.I.E.L.D.u. To už k nim přiběhla i Jemma a agent Grim. Jejich tváře se také rozzářily a přisedli si na pomoc. Během pár vteřin dokázali najít správnou frekvenci. Adrenalin jim stoupl na tak vysokou laťku, že by mohli jít zrovna teď běhat maraton. Jemma s domluvou, kterou nemuseli ani uzavírat spustila do vysílačky. „Haló?"