11. Zůstáváte nebo budete odlétat?

590 39 0
                                    

Probudila jsem se s brněním hodinek na mém zápěstí, které mě upozorňovaly, abych šla manuálně přistát. Ne, že bych nevěřila dnešním technologiím, ale jistota je jistota. Opatrně jsem ze sebe sundala Tonyho ruce a tiše šla do přední části quinjetu. Tam jsem si sedla na místo pilota a chystala se přistát. Vtom se vedle mě někdo usadil. Leknutím jsem sebou trhla a hlavu natočila směrem na nevítaného hosta. Naštěstí to byl jen agent Barton. Divím se že se vůbec zvedl. „Zdravíčko agente, už budeme za chvíli přistávat." Pověděla jsem mu pro informaci. „Jo to je dobře." „Stalo se snad něco?" Zeptala jsem se. „Ne, to ne. Jen někdo na tom není moc dobře." No vy taky moc v pořádku nejste, pomyslela jsem si. „Tak to jo." Chvilku bylo ticho, ale i to jednou končí že? „Vy se znáte se Starkem?" Na tuhle otázku jsem čekala vážně dlouho. „Jak se to vezme." Taková opověď mu patrně nestačila, ale musel se s ní spokojit, protože už jsme byli na přistávací rampě u Triskelionu. „Vystupovat panstvo a dámo." Tou dámou jsem narážela na Romanovovou. Ta to asi pochopila a vražedně se na mě podívala. Nad tím jsem se pousmála a se vztyčenou hlavou vyšla z quinjetu. O Tonyho se postaral agent Morgan a ostatním pomohli jiní agenti. Po východu jsem spatřila Phila s agentkou May a Daisy. Vydala jsem se k nim. „Zůstáváte nebo budete odlétat?" Melinda se se zdviženým obočím podívala na Coulsona. Ten se zamyslel. „Myslím, že bychom mohli na pár dní zůstat." S úsměvem na tváři jsem kývla. „Ráda bych vás všechny poznala." Hlavně tedy Coulsona, přijde mi sympatický. Tím jsem ukončila náš rozhovor a vydala se najít Furyho. Mám takový pocit, že bude určitě v centru všeho dění. Prošla jsem do řídící místnosti, ale tam nebyl. Našla jsem jen Mariu Hillovou. „Á, agentka Hillová." Cukla sebou poté, co jsem jí oslovila. Zřejmě to nečekala. Kdo taky že? „Oh, potřebujete něco agentko Carterová?" „Vy moc dobře víte, že jsme nezačaly úplně nejlíp. Takže, jsem Hope." Úplně jí vidím na očích to překvapení. „Maria." „Dobře Mario, kde najdu Nicka?" „Fury by teď měl být na ošetřovně u pana Starka." S prostým „díky" jsem se rozešla tam, kam mi řekla Hillová. Na patře, kde byla ošetřovna byl i sál na případné operace a spousty pokojů. Teď tady bylo celkem rušno. Důvodem byl samozřejmě očekávaný příjezd avengerů. Rozešla jsem se k pokoji, u kterého se pohybovalo nejvíce agentů a doktorů. Nebylo jednoduché se dovnitř dostat, ale já jsem přeci já. Vevnitř bylo asi to nejmodernější nemocniční lůžko a okol nejrůznější medicínské přístroje. V celé místnosti to bylo vymalováno bíle, naproti posteli bylo umyvadlo a hned vedle nějaká komoda. Patrně na léky, které se nemusí skladovat na speciálních místech nebo pro odložení nepotřebných věcí. Z každé strany lůžka byl noční stolek, samozřejmě jak jinak než bílí. Někdy bych chtěla vědět proč bílá? No nejspíš proto, že je na ní vše vidět. Jak jsem očekávala, u postele už stál Nick a vyptával se Tonyho na nejrůznější fakta, i když vypadal, že každou chvíli odpadne do velmi hlubokého spánku. Nejspíš je tam dost zřídili. Teď mi ho bylo i trochu líto. Neslyšně jsem přistoupila k Furymu a lehce mu poklepala rukou na rameno. Rychle se ke mně otočila a zaostřil na mě jeho jedním okem. „Hope? Co ty tady?" „Ale, znáš to. Nemám co dělat." „Nějaké podrobnosti?" „Zeptej se Phila, jeho tým by měl něco mít. Potom by měl něco mít agent Nelson." „Dobrá. Tady jsem asi skončil. Nic z něj nedostanu. Potom se zastav v kanceláři." „Provedu" Zasalutovala jsem, jakože rozkazu rozumím. On se na patě otočil a odešel z místnosti. Já se přiblížila blíž k Tonymu a sedla si na okraj postele. „Jak ti je?" „Jako bych právě unikl před smrtí." „Fajn. Tak to je úplně v pořádku." Potichu se zasmál. „Do pár dnů dostaneš nový reaktor. Ale řekni mi, proč sis ho sakra nevyměnil. Musel si vědět, že ti selhává." „Já to věděl, fakt že jo, ale neměl jsem čas." „Chceš mi říct, že si nebyl schopnej si vyrobit jeden pitomej reaktor abys neumřel?" „Svým způsobem jo." Povzdechla jsem si a zakroutila nad tím hlavou. „Ona...Pepper mě pořád zaměstnávala. Podpis sem podpis tam. Ani jsem neměl čas jít do dílny." Možná, že už dostávám přehled o tom, co se tady skutečně děje.

HOPE - Carter Nebo StarkKde žijí příběhy. Začni objevovat