Němá

3. kapitola

,,Vítejte zpět v Bradavicích," postavil se Brumbál k řečnickému pultu hned po dokončení zařazování nových žáků do kolejí.

,,Jako první bych vám všem chtěl oznámit, že k nám kromě nových studentů prvních ročníků přibyla i nová studentka, která přestoupila do pátého ročníku, Mary Johnsonová," oznámil Brumbál a Mary se nejistě postavila a usmála se. Netrvalo to však dlouho, takže již brzy po tom seděla zpět na lavici.

Lenka si mezi tím naložila pořádnou porci pudinku a spokojeně se doň ho pustila.

Brumbál začal popisovat to, co se smí a nesmí a hned poté začal představovat učitelský sbor. Tři profesoři, které už Mary znala od vidění, seděli vedle sebe na konci stolu. Jediného, koho však Brumbál představil byla profesorka oblečená v růžovém. Jmenovala se Dolores Umbridgeová. Když chtěl však Brumbál pokračovat dál, Dolores si odkašlala a tím ho zarazil. Mimo něj se však zarazili i ostatní profesoři. Jakmile se zvedla, profesor v černém, který seděl vedle ní, se nepatrně odtáhl.

,,Děkuji vám, pane řediteli, za vlídná slova na uvítanou. Je vskutku úžasné vidět vaše chytré, šťastné tvářičky. Jsem přesvědčena, že se z nás stanou velmi dobří přátelé," usmívala se na celé kolo profesorka obrany proti černé magii a došla až za Brumbálem dopředu.

,,To určitě," pronesli Fred a George naráz a profesorka Umbridgeová je probodla pohledem.

,,Ministerstvo kouzel vždy pevně dbalo na vzdělání mladých čarodějek a čarodějů. Také každý ředitel přinesl do školy něco nového," otočila se na Brumbála a kývla naň ho. Ten nasadil pohled, aby už skončila se svým proslovem, avšak ona i nadále pokračovala.

,,Zachovejme, co je dobré a zdokonalme, co je možné zdokonalit," odřekla Umbridgeová a prapodivně se zasmála. Poté se vrátila na své místo.

Studenti nevěděli, jestli jí mají zatleskat a tak půlka tleskala a půlka ne. Největší potlesk se však nesl ode dveří, kde stál, jak Mary podle Fredova popisu usoudila, školní Filch.

,,Děkujeme, paní profesorko, a nyní se již nerušeně pusťte do hostiny," vyzval je Brumbál a celý sál se opravdu pustil do jídla.

Mary však vytáhla notes.

Jak se jmenují všichni ti profesoři?

Jakmile dopsala, žďuchla opatrně do Lenky a podala jí svůj blok.

,,Toto byla naše nová profesorka na obranu proti černé magii. Vedle ní sedí profesor Snape. Ten učí lektvary a je ředitelem Zmijozelské koleje. Hned vedle sedí profesorka přeměn McGonagallová, což je ředitelka Nebelvírské koleje....." a postupně představila Lenka celý učitelský sbor místo Brumbála.

Jakmile skončila, Mary se na ni usmála a kývla na znamení díku.

Mary však dlouho nevydržela. Byla neskutečně unavená, takže nakonec se znovu jemně dotkla Lenky a pak jí hlavou naznačila, že už půjde.

,,Já už půjdu taky," usmála se na Mary Lenka a pomalu se zvedla. Mary si ještě vzala svůj blok a kývla s úsměvem na ostatní. Poté se zvedla a s Lenkou pomalu opustila Velkou síň a vydaly se směrem k Havraspárské koleji. Ještě před tím, než zabočily dívky za roh, Mary se nepatrně ohlédla zpět do velké síně a ještě jednou se podívala směrem na svého nového profesora lektvarů.

Netrvalo dlouho a Mary s Lenkou stanuly opět před vchodem do společenské místnosti Havraspáru. Lenka opět odpověděla na hádanku a tím pádem mohly obě dívky vkročit do společenské místnosti, kde již v krbu pomalu praskalo dřevo v hořícím ohni.

Mary se vydala rovnou do pokoje. Chtěla využít příležitosti a rychle se převléct do svého volného pyžama, což se jí překvapivě povedlo. Hned potom zalezla do postele, pustila si lampičku a začetla se do knihy, kterou kdysi dostala od své maminky.

Lenka přišla zanedlouho a broukala si bezstarostně nějakou melodii. Vzala si své pyžamo a šla se také převléct.

Když se vrátila, Mary nejvíce překvapilo to, že si šla lehnout do postele v botech. Lenka si všimla jejího zvláštního pohledu. ,,Jsem náměsíčná, proto chodím spát v botech," usmála se na Mary a ta na ni vykulila oči, avšak zanedlouho se usmála a vrátila se zpět ke knížce.

,,Co to vůbec čteš?" ozvala se po chvilce Lenka. Mary si založila stránku a zaklapla knihu. Poté její přední obal natočila proti Lence a ta si ho přečetla.

,,Anna Karenina. To zní jako mudlovská kniha," usmála se na Mary její spolubydlící a ta přikývla. Mary se však již dál nechtělo číst, tak knihu zaklapla a položila ji na svůj noční stolek a zhasla lampičku.

Lenka proti ní ještě značnou dobu svítila a též si četla, než zaklapla i svou knihu a zhasla svou lampičku.

Mary té noci doufala, že bude klidně spát, opak však byl pravdou.

,,Mary! Pozor!" ,,Slečno Johnsonová, jak jste se mohla opovážit....." ,,Na co sis to jako chtěla hrát?!" a pak najednou uviděla Mary záblesk.

Prudce se posadila na posteli a snažila se popadnout dech. Vzpomínky na to, co se kdysi stalo se jí z ničeho nic začaly opět vracet a i když se Mary snažila sebevíc uklidnit tím, že už je to dávno za ní, nemohla je dostat ze své mysli ven.

Mary se rozhlédla po pokoji. Lenčina postel byla prázdná a dveře na chodbu byly pootevřené. Mary si rožela opět svou lampičku. Neuvědomila si však, že ji oslní záře světla a tak jí chvilku trvalo než se opět rozkoukala. Poté zamžourala na svůj budík a zjistila, že je půl páté ráno.

Mary si povzdechla, vylezla z postele a šla ještě zavřít dveře. Do snídaně měla ještě něco málo přes tři hodiny času a tak, když se poté vrátila k posteli, zhasla lampičku a opět se zachumlala do své peřiny s nadějí, že si aspoň do snídaně ještě trochu odpočine. Toto přání se jí splnilo lépe než očekávala, protože se jí podařilo usnout bezesným spánkem...