Němá

51. kapitola

Severus před sebou uviděl najednou světlo, ze kterého vycházelo i teplo. Ze zvědavosti se vydal tím směrem.

Z dálky k němu však doléhal srdcervoucí pláč dívky, která objímala jeho prázdné tělo a snažila se ho voláním přivolat zpět.

Severus se na chvíli zastavil a otočil se jejím směrem. Ač by si to kdy dříve nedokázal přiznat, pohled na dívku mu trhal srdce.

,,Jsi si jistý, že chceš odejít?" ozval se vedle něho hlas, který neslyšel již přes sedmnáct let.

,,Lily," vydechl Severus překvapeně a otočil se.

,,Prosím, odpusť mi," začal prosit opět Severus.

,,Vždyť jsem ti již dávno odpustila," usmála se naň ho smutně Lily.

,,Děkuji," vydechl Severus a vděčně se jí podíval do očí.

,,Ptám se tě ale znovu, jsi si jistý, že chceš odejít?" zeptala se znovu Lily a Severus se otočil na Mary.

Severus nebyl schopen odpovědi. Chtěl se rozběhnout k Mary, obejmout ji a říct, že bude všechno v pořádku.

,,Vidíš, nechceš," řekla klidným hlasem Lily a položila Severusovi ruku na rameno.

Severus strnule stál a díval se na Mary, která si ho nyní k sobě tiskla stejně jako on kdysi mrtvé tělo Lily.

,,Měl by ses vrátit, Severusi," pustila jeho rameno Lily a začala se vzdalovat.

,,Ale jak?" zeptal se po chvilce Severus a ohlédl se směrem, kterým Lily odešla. Byla však pryč a on zůstal sám. Stál, pozoroval sebe samého v dívčině náruči a nevěděl si rady.

Podle mě když chceš, tak je možné i nemožné, přišly mu na mysl slova Mary, když jednoho březnového večera za ním přišla.

Severus se tedy nadechl a začal si přát, aby se mohl vrátit a být s Mary. Myslel na jejich společné chvíle, na její první slova, první setkání, kdy se jejich pohledy na delší dobu střetly, první milování, na okamžik, kdy Mary odmítla odejít, když ji před sebou varoval...

Mary začaly hřát sluneční paprsky do zad, avšak nezahřívaly ji jako dříve. V obličeji byla pořád stejně bílá jako stěna a pod očima měla červené mapky po slzách, které jí z očí pořád kanuly.

Podivná vnitřní prázdnota se nenaplnila, ba naopak. Čím déle zde zůstávala, tím se tento pocit umocňoval.

Najednou měla pocit, že se Severusova hruď, na které nyní ležela, nepatrně pohla.

Už blouzním, pomyslila si Mary a z očí jí začalo vytékat opět více slz a Mary se rozvzlykala nahlas. Začala mačkat ruce v pěst a v nich svírala Severusův černý hábit.

,,Mary....neplakej," uslyšela najednou tiché zašeptání. Zvedla hlavu a rozhlédla se a právě v tu chvíli se pomněnkové oči setkaly s onyxovýma očima, do kterých se začal vracet život.

Mary si musela protřít oči a poté své dlaně položila Severusovi na tváře. Severusovi se začaly zahřívat tváře. Už je neměl tak studené jako před chvilkou. Hruď se mu začala pomalu zvedat a zase klesat.

Mary nemohla uvěřit vlastním očím, ze kterých se tentokrát začaly proudem valit slzy štěstí.

Severusovi se po chvilce podařilo posadit a stáhnout si Mary do náruče. Ta mu obmotala ruce kolem krku a plakala do jeho hrudi.

,,Klid," šeptal Severus Mary do vlasů a při tom ji do nich jemně líbal.

Po chvilce se od něho Mary nepatrně odlepila a podívala se mu do tváře. Na tváři se jí rýsoval nepatrný úsměv, který však byl skrze vzlyky těžko rozpoznatelný.

,,Severus....Tobiasi....Snape....Tohle mi....už nikdy....nedělej," dostala ze sebe Mary a Severus se nad tím musel usmát.

Očima a i dlaní sklouzla Mary na Severusův krk, kde se začaly dělat strupy po ránách.

Mary vytáhla hůlku a přiložila ji k Severusovu krku. Poté se naň ho opatrně podívala. Po celou dobu ji klidně pozoroval a nebylo tomu jinak ani ve chvíli, kdy Mary začala šeptat léčitelská kouzla a tím se jí podařilo docílit toho, že rány se skoro celé zahojily.

Jakmile zastrčila hůlku zpět do hábitu, Severus si ji stáhl do vřelého polibku. Mary mu téměř v okamžiku obmotala ruce kolem krku a nalepila se naň ho jak nejvíce mohla.

,,Ať mě neumačkáš," usmál se do polibků muž a na Mary bylo konečně za tu chvilku poznat, že se usmívá. Severus jí palcem otřel slzu, která stékala právě Mary po tváři.

,,Počkej," zarazila ho ještě Mary a z kapsy u hábitu vytáhla ještě jednu lahvičku a podala ji Severusovi.

,,Neboj se a vypi to," vyzvala ho s úsměvem Mary, když viděla jeho nedůvěřivý pohled. Severus se tedy z hluboka nadechl a vypil onen lektvar.

Mary se mezitím postavila a začala si sundávat školní hábit, pod kterým měla své staré věci.

Severus se na ni nechápavě podíval. Když se však naň ho otočila, nestála před ním již dívka, ale žena. Oblečení, které měla na sobě, jí dělalo skutečně dospělou. Za celou tu dobu, co ji znal vypadala poprvé na svůj věk.

Severus se neohrabaně vyškrábal na nohy a chvilku mu trvalo než získal zpět svou rovnováhu.

,,Myslím si, že je na čase, aby se Bradavice dozvěděly co jsem zač. Je mi jedno, jestli tu budeš chtít zůstat nebo-" ,,Já nejsem zbabělec, jak mě nazvala Minerva," skočil jí do řeči Severus a celkem přísně se na dívku podíval.

,,Já vím, ale slib mi, že na sebe budeš dávat pozor," chytila ho za ruce Mary.

,,Když mi to i slíbíš ty," řekl něžně Severus a políbil usmívající se Mary. Hned poté se pomalu vydali pryč z chroptící chýše tajnou chodbou zpět do Bradavic.

Nad nimi se ozývaly dunivé zvuky způsobené obry, kteří se postavili na Voldemortovu stranu.

,,Harry Potter je mrtvý," doléhalo k nim z nádvoří zatímco procházeli hradem.

,,Bude asi lepší, když prozatím počkáš tady. Ve Velké síni si madame Pomfreyová zřídila nyní ošetřovnu," usmála se naň ho ještě Mary než mu pustila ruku a pomalu se vydala směrem k východu ze hradu.

,,Doslechl jsem se, že se tu někde schovává Zmijozelova dědička," začal promlouvat Voldemort a Mary uslyšela prazvláštní šum mezi přítomnými.

,,Tak kde je?! Kde je Mariana Johnsová?! Kde je ta, která si říká Mary?!" zvolal Voldemort a právě v tu chvíli se Mary objevila v otevřené bráně z hradu.

,,Ahoj, strýčku Tome," řekla ledovým hlasem Mary a všichni přítomní se na ni vyděšeně, ale i zároveň překvapeně podívali...