Němá

20. kapitola

Mary se ráno spokojeně zavrtěla. Cítila něco teplého na svých zádech a kolem svého břicha. Větší starost jí však dělalo to, že ji opět po hodně dlouhé době bolela neskutečně hlava. To se jí stávalo vždy, když si dala předešlého večera trochu víc alkoholu než je zdrávo.

V tu chvíli se jí začalo vybavovat to, co se předešlého večera stalo. Nejvíce ji začala děsit situace, že už opilá, ač to uměla díky Kruvalu skvěle skrývat.... přišla do Snapeova kabinetu a.....Ne! Prosím, že jsme se....ale ne! Začala se v duchu děsit toho, co se předešlého večera stalo. To, že se v přítomnosti profesora obrany proti černé magii cítila nesvá a zároveň v bezpečí, to popírat nikdy nemohla, ale že to dopadne tak, že po pár sklenících alkoholu bude ležet s ním v posteli, to by jí ani ve snu nenapadlo. Pravda, párkrát se přistihla při tom, jak si představovala Snapeovo tělo, ale vždy ty myšlenky rychle zahnala do té nejzadnější části své mysle, ale včera se zřejmě ty představy dostali v jejím přiopilém stavu zpět do mysli a to zapříčinilo to, co se předešlé noci stalo.

Mary pomalu otevřela oči. Přímo proti ní byly hodiny a ty ukazovaly něco málo po šesté hodině ranní. Dívka si nepatrně pootočila hlavu a uviděla spícího muže, jak si ji k sobě tiskne. Mary opravdu nenapadalo nic, jak by se v této situaci měla zachovat.

Když však začala přemýšlet, co má dělat, muž ji pustil ze svého objetí a přetočil se na záda. Vypadal, jako by měl každou chvíli hodit šavli. Poté však vyděšeně otevřel oči a setkal se s nešťastným pohledem hnědovlasé dívky, která si rychle přitáhla peřinu až pod bradu.

Oba dva si navzájem hleděli do očí. Jak Mary, tak ani Severusovi se toto ještě nestalo, takže si ani jeden nedokázal představit, jak má reagovat. Když si však už Severus myslel, že asi tak přišel na to, jak má reagovat, Mary si všimla, že doslova zezelenal a hned poté se rychle otočil ven z postele, aby si nepozvracel povlečení.

On sám si včera dal také trochu víc alkoholu, než je zdrávo a když se vracel zpět do kabinetu, tak ho napadlo, že když již Mary si u něho udělala několikrát noclehárnu, měla by se mu za to nějako odvděčit. Proto si na ni počkal a dovedl ji k sobě. V hloubi duše cítil, jak mu jí bylo líto a v tom samém koutku duše také doufal, že jí neublížil. Zároveň mu bylo neskutečně trapně a měl vztek, který tedy na sobě momentálně nemohl dát najevo, protože a poněvadž se mu po dlouhé době obracel žaludek z nezvyklého množství alkoholu.

Mary si mezitím začala hůlkou přivolávat své oblečení. Šaty se jí zázrakem prodloužily a změnily v něco jako overal a než se ředitel Zmijozelu opět otočil na dívku, byla již oblečená.

Snape se chtěl na ni naštvaně podívat, ale místo toho na ni hodil spíše zoufalý než naštvaný pohled.

Mary tam nejistě postávala než se vydala ke dveřím ložnice. Vešla do hlavní místnosti kabinetu a začala se rozhlížet po lektvarech, které měl vystavené na jedné z polic.

Když již byla téměř na konci řady lektvarů, konečně našla ten, který hledala. Sundala ho z poličky a opatrně se vydala zpět do ložnice, kde ležel na posteli profesor obrany proti černé magii v zoufalém stavu. Nikdo ze studentů, a nejspíše ani z profesorů, by si ho v takovéto situaci nedokázal představit.

Mary opatrně přistoupila k posteli, použila čistící kouzlo na nadílku, kterou vytvořil profesor díky alkoholu, a podala mu lektvar tvářic se stále provinile.

Snape se na ni nechápavě podíval než si s nechutí vzal lektvar. Mary se poté otočila a odešla z jeho kabinetu úplně...

Mary nevěděla jak, ale podařilo se jí nenápadně proklouznout do Havraspárské věže, takže se vydala rychle převléct do školního hábitů. Lenka ještě spala, avšak jakmile si Mary začala upravovat vlasy.

,,Jé, Mary, ty už jsi vzhůru?" zeptala se s úsměvem udiveně Lenka. Mary se na ni s úsměvem otočila a přikývla. Hned však hlavu zase odvrátila a doufala, že se Lenka nebude zbytečně vyptávat. Už teď ji děsila představa, že dnešek měl být ještě poslední vyučovací před Vánoci a k její nelibosti měli i obranu proti černé magii.

Lenka se zanedlouho vyhrabala z postele také a začala se přestrojovat také. Kolem sedmé zamířily dívky společně na snídani do Velké síně. Než však stihly vstoupit dovnitř, uslyšely za sebou volání.

,,Mary! Počkej! Hele, Fred a George tě oficiálně zvou k nám na Vánoce a mamka s tím souhlasila. Prý se na tebe moc těší a doufá, že neodmítneš. Bude tam i Harry," vychrlila ze sebe rychle Ginny a Mary se na ni překvapeně usmála. Nakonec kývla hlavou. Po tom, co se v noci stalo bude ráda, když bude moc ze školy na chvíli zmizet.

,,Tak super," usmála se na ni Ginny a trojice dívek se vydala společně do Velké síně. Studenti tam teprve začali přicházet a z profesorského sboru tam moc lidí také nebylo. K Mariině nepříjemnému překvapení se tam však objevil i Snape, který však ještě nestihl chytit trochu normální barvu, takže se po něm profesoři, ale i studenti začali překvapeně otáčet. Jelikož ale všechny probodávál tak vražedným pohledem, který používal snad jen na Harryho, nikdo se raději na nic neptal.

,,Štěstí, že dnes nemáme obranu proti černé magii," zaradovala se potichu Ginny a Lenka přikývla. Než stihla Mary jakkoliv reagovat, přiřítila se Hermiona s Harrym. Jakmile se však posadili, Harry si smutně povzdechl: ,,To bude teda dnes hodina. Mám pocit, že nás Snape všechny zavraždí, teda hlavně mě," postěžoval si a Ginny ho soucitně poplácala po rameni.

,,Ale notak, to nějako zvládneš, vždyť jsi už několikrát porazil Ty-víš-koho a navíc mám jednu pozitivní zprávu," usmála se povzbudivě Ginny. Harry se na ni tázavě podíval.

,,Na Vánoce k nám přijala pozvání i Mary," usmála se zrzka a otočila se na Mary, která se snažila rozhodnout, co si má dát ke snídani, aby nebyla pravděpodobnost, že dopadne stejně, jako ten netopýr u stolu ráno.....

Všem, kteří jste četli minulou kapitolu, se mohla zdát tak trochu unáhlená. Úmyslně jsem se však nezmiňovala o alkoholu, protože všichni moc dobře víme, že po použití alkoholu ztratíme nad sebou kontrolu.
Nicméně doufám, že jste se u dnešní kapitoly trochu pobavili.